Dlouho jsem o Stvořidlech slýchal a měl je za vodáckou Mekku zahalenou jakýmsi tajemstvím, snad pro lehkou podobnost se Stínadly, zkrátka místo, které je potřeba alespoň jednou za paddle život navštívit.
Jejich obtížnost jsem nikdy neřešil, ale myslel jsem si, že se jedná o dlouhý kaňon Sázavy, kde se při velké vodě potkávají vodácké legendy a kde tím pádem zelenáči, navíc s paddleboardem, nemají co dělat. Sázavu jsem tehdy drtil hlavně ve spodní části pod Týncem. Poté jsem na ně na pár let zapomněl a vzpomněl si až loni v létě, kdy jsem měl nedaleko pracovní schůzku a zároveň jsem potřeboval nějaké nové fotky pro Hiko. Focení probíhalo za standardní letní vody, tedy pár kubíků, při kterých se o rozumném splutí bez drhnutí nedalo mluvit. Stvořidla si mě tedy nezískala, protože jsem byl víc na procházce řekou než na splutí, ale okolní příroda a duch místa se mi zapsal hluboko do hlavy. Od podzimu se tak vodočet Světlá nad Sázavou zařadil mezi mé sledované.
Pro ty, kdo mají Stvořidla také za neznámou legendu, je potřeba napsat, že se jedná o přírodní rezervaci, kde nás samozřejmě nejvíce zajímá poměrně krátký úsek řeky Sázavy mezi železničními stanicemi Stvořidla (vysedačka) a Smrčná (nástup). Příjemnější shuttle vlakem jsem snad nikde nezažil. Železnice vede po celou dobu těsně kolem řeky a na zastávku je to od vody asi 20 m do dálky a maximálně 2 m do výšky. Což je proti spodní Sázavě a výšlapu k zastávce Petrov příjemná změna. Lístek stojí méně než na jízdu pražskou MHD, intervaly vlaků jsou pravidelné.
U výstupního místa se nachází vodácký kemp s občerstvením a dostatkem místa k zaparkování na levém břehu řeky. Toto neplatí pro nástupní místo, kde naopak parkovací místo není prakticky žádné, proto svoje auta shromažďujte hlavně dole, je to i pohodlnější.
Samotný úsek řeky je do WW III. Záleží na průtoku, přičemž za mě je minimální průtok na splutí s paddleboardem nějakých 20 m3/s, optimum je 25 m3/s. Nad 30 m3/s už je koryto poměrně zalité, a ne tak zábavné. Délka splutí je 3,5 km a nejzáživnější úsek má zhruba 500 m. Výhodou je, že podél řeky vede velmi dobře přístupná turistická cestička, nejlepší úsek si tak můžete dopředu krásně prohlédnout, a hlavně několikrát vynést a znovu splout.
První pokus o splutí jsme provedli s Kristýnou v únoru. Sníh už sice v nížinách nebyl, ale o horku se také mluvit nedalo. Voda měla jen pár stupňů nad nulou, konkrétně 2, a bylo spíše zataženo. Stěžejní byl ale vodočet, který hlásil krásných 25 m3/s. Cesta autem z Prahy po D1 přes Ledeč n. S. na Stvořidla trvala něco přes hodinku. Nafoukli jsme prkna a čekali na Adama, který dorazil záhy, musel však nečekaně zase rychle zpátky, takže nás jen hodil do Smrčné, za což mu děkuji.
Je to tady, legendární Stvořidla! Nejen já jsem napjatý, co nás čeká. Na řeku nastupujeme z pravého břehu a užíváme si rychlý proud, prvních pár set metrů, bez větších překážek. Jen po paměti hledám velký šutr uprostřed řeky, kolem kterého jsme v létě fotili a který nyní ani nevyčuhuje nad hladinu. Drobný vracák se pod ním ale tvoří. Oba jej s radostí vymetáme a pádlujeme dál. Respekt ze zvýšené hladiny přibližně o metr mi nedovoluje jen tak pádlovat po proudu dolů, a tak často zastavujeme a prohlížíme, co nás čeká dál. Naštěstí z paddleboardu je vidět daleko, tak na břeh vystupuji jen sporadicky. Překonáváme první peřeje a blížíme se k meandru řeky, tedy k samotnému srdci Stvořidel. Voda hučí a razí si cestu mezi kameny, my s nadšením slalomujeme mezi nimi a celý úsek si užíváme jako malé hřiště pro velké paddleboarďáky. Dojde i na koupání. Sázava je ledová, ale sucháče nás chrání.
Po tři čtvrtě hodince přijíždíme k našemu autu u vodáckého tábořiště. Rozmrzáme, dáváme si čaj a zjišťujeme, že za pár minut jede vlak nahoru. Je zde velká šance, že nebere lodě, balíme tedy ještě pumpu i respirátory a vyrážíme na zastávku. Podezření je správné, a tak musíme naše prkna bleskurychle vyfouknout, abychom do nich ve Smrčné zase usilovně vzduch napumpovali. Pumpu schováváme za zastávkou a dáváme si další parádní jízdu, včetně mnoha vynášek. Do Prahy odjíždíme unavení, ale nadšení z nově objeveného terénu a rovnou sníme, kdy se sem vrátíme zas.
Další pokus o splutí se naskytl jednu květnovou sobotu. To už se na řeku vydáváme v počtu šesti stojících a máme luxus v podobě shuttle asistenta. Vody je více, často padá i z nebe, a také teplota je přijatelnější. Stvořidla za 30 m3/s jsou dle mého názoru snazší než za nižší vody, také je potřeba si zábavné průjezdy mezi kameny hledat více při březích. Celý úsek dáváme třikrát s mnoha vynáškami.
Na tu nejhezčí jsem narazil až při psaní tohoto článku. Při pohledu do map se ukázal krásný meandr, který znamená kilometr splutí na zhruba 300 m pěší chůze a jde zrovna o jedny z nejhezčích peřejí. Při tom, kolik paddleboard váží a co radosti to přinese, už netrpělivě vyhlížím, až začnou Stvořidla zase bouřit.