Mezi u českých vodáků nejoblíbenější rakouské řeky bezesporu patří Steyr, což se týká především úseku od vodopádu Stromboding. Ani pro naši tříčlennou miniskupinu nebyl Steyr neznámou řekou. Nikdo z nás ale dosud neznal její část pod hrází přehrady z Klausu. Ta má být sice lehčí než klasika nad nádrží, ale řeka tu protéká krásným údolím a jinak prakticky nepřístupnou soutěskou Steyrdurchbruch, takže jsme se rozhodli si trochu rozšířit vodácký obzor a do itineráře naší poslední cesty do Rakouska jsme zařadili splutí i tohoto úseku.
První překvapení na nás čekalo hned po příjezdu k hrázi v Klausu, když pod přehradou do výše tryskal mohutný proud vody. Vzhledem k předchozím intenzivním dešťům bylo v nádrži asi zbytečně moc vody, tak ji „lehce“ odpouštěli. V každém případě opravdu zajímavá podívaná hned na začátek.
Ráno už naštěstí byl tenhle místní vodotrysk vypnutý, takže jsme mohli sjet pod hráz a připravit věci k splutí. Než jsme se ovšem stihli nalodit, přišla vydatná přeháňka. Další nás pak opakovaně provázely i při splutí. Nevýhodou těchto dešťů bylo to, že během každého se těsně nad hladinou vytvořila vrstva poměrně hustého oparu a chvíli trvalo, než se zase rozplynula. Mohli jsme si tedy sice prohlížet stěny skalnatého údolí nad námi, ale jinak jsme chvílemi pluli tak nějak poslepu. Díky lehkému terénu to však nebyla výrazná vada a žádná zrada v podobě nenadálé překážky se tu neobjevila. Místy jsme se houpali na pohodových pravidelných vlnách a cvičně vymetali občasné vracáky, zatímco jinde jsme se jen při sledování skal nechávali unášet svižným proudem. Na jeho rychlosti se projevoval stále skvělý stav, lehce nad hranicí střední vody.
text: Vojta Brádle
foto: Vojta Brádle a Andílek
Díky moc za podrobný popis. Zrovna dneska jsme cestou kolem přemýšleli, jestli by se to taky nedalo jet. A hned večer mám odpověď 🙂
Ta skluzavka vypadá fakt hezky, škoda že je suchá…