Štafetový rozhovor – Vilda Klepač

Proč si myslíš, že ti dal Ešus slovo ve štafetovém rozhovoru?

Je k tomu taková historka, proč chce podle mě Ešus mluvit zrovna se mnou.

Úplně nešťastnou náhodou jsem se v jedné internetové diskuzi špatně vyjádřil o Bohemce, i když jsem nechtěl. Zrovna bylo takovýto čtrnáctidenní, kdy je jeden týden Kamenice a druhý týden Labe, o který Ešus strašně bojoval, aby se tam dalo jezdit. Což je super, protože na tom vyjednávání s ochranáři strávil opravdu spoustu času. Ale blbý je, že Labe je jen jednou za dva roky a kryje se s Otavou. Takže lidi váhají, jestli na Český pohár vodáků na Otavu nebo na Labe. Do toho ČPV nás Ešus vždycky strašně tlačil, aby Bohemku lidi reprezentovali a byla vidět.

A teď se na sociální síti řešilo, kam se vlastně pojede, že Kamenice byla opravdu výborná a kdo pojede příští týden na Labe. A jeden kluk, o kterým si myslím, že nejezdí úplně marně, občas zkouší rodeo, chce jezdit na řeky, chodí teď hodně na kanál, baví ho to a na Labi ještě nikdy nebyl, se rozhodoval, jestli pojede na Labe nebo Otavu kam ho Ešus lanařil kvůli ČPV. A já jsem to četl někde ve škole a zrovna jsem byl z něčeho takový rozjetý a tak jsem tam napsal, že mu doporučuju, aby jel na Labe. Protože na Labi uvidí skvělý závody, sjede si krásnou řeku, která je jednou za dva roky a uvidí špičku českého creekování. Závodil tam třeba Honza Choutka, který neskutečně válcuje i kajakáře. Je tam skvělá trať, na kterou je vidět po celou dobu a celkově je to vždycky jedna z nejlepších akcí sezony. A když se to teda zase jednou koná, tak ať jede radši tam než na ČPV. Konkrétně jsem napsal: „Než na ČPV s partou tragédů, se kterou bych se bál i na kanál.“ Čímž jsem nemyslel konkrétně Bohemku. Myslel jsem, že na tyhle akce občas jezdí lidi, kteří by na kajak neměli ani koukat. Po zkušenostech z Vavřince, kde to teda byl opravdu extrém. Tak se mi to vybavilo, napsal jsem tohle, dostal jsem na to nějakou odpověď, uznal jsem, že to opravdu bylo řečený nešťastně a omluvil jsem se za to. Bohužel ta omluva už neměla žádný účinek.

Na co by se tě Ešus tedy zeptal?

Myslím si, že Ešus chce vědět, proč jsem to řekl a proč si to myslím. Zádrhel byl ještě v tom, že jsem tam byl v deseti letech na deblovce. Tenkrát bylo úplně jiný vybavení, měl jsem tepláky, šusťáky a starou vestu a helmu a vyplavali jsme tam. Bylo docela dost vody a my jsme neuměli jezdit. A teď jsem plaval dlouho a blbě i kvůli těm teplákům. Takže mi to každý nezapomněl omlátit o hlavu, i když to bylo před jedenácti lety. Že to já jsem tam plaval a já jsem měl ty tepláky. Ale vzali nás tam vedoucí, i když museli vědět, jak na tom jsme.

A proč ta „parta tragédů“?

Parta tragédů, tím jsem nemyslel speciálně Bohemku, protože Bohemka to většinou sjede. Ale připadá mi, že tam jsou lidi, kteří to opravdu jen tak skodrcaj. Ale i když jede Bohemka na zájezd, na který jsem taky jezdil, každý rok je na nějaký řece průser a plave půlka zájezdu. Třeba na Salze ve Wildalpenu rovnou v prvním válci odplavalo z dvaceti lodí třeba deset. Vždycky byla otázka, co se zase kde stane. Ale na druhou stranu ať každý jezdí na co má. Já jsem to ale spíš řekl v kontextu toho, že na Labi opravdu mohli vidět špičku a třeba je to mohlo inspirovat. Než aby jeli na Otavu, na který stejně už byli tisíckrát.

Na to by se mě teda asi zeptal. A nevím proč se mě na to nezeptal, když jsme se viděli před pár týdny. Ale zase mi to nezapomněli všichni připomenout, když jsme měli oddílový den. A to mě naopak v tom názoru, který jsem původně ani neměl, trošku utvrdilo. Že je to takový tragický chování.

Myslíš si tedy, že lidi co neumí jezdit dobře, tak by na řekách jezdit vůbec neměli?

Ne to určitě ne. Říkám znova, ať si každý jezdí na co má. Já nikoho neodsuzuju, že neumí jezdit. Sám neumím jezdit divokou vodu, jezdím akorát rodeo a sjedu kanál, na kterým zrovna jezdím. Takže já na tu divokou vodu taky nejezdím. Nikoho za to neodsuzuju, ale řekl jsem to v kontextu toho Labe. Chtěl jsem vysvětlit proč jet na Labe a ne na Otavu. Že tam nejsou žádní dobří jezdci a nic inspirativního tam pro sebe nevidím. Je to rozdíl, i ti lidé myslí jinak. Kdybys jela někam s Bohemkou, tak bys viděla, že je to taková parta turistů.

Jak jsou na tom freestylisté se sjížděním řek?

To je druhá věc. Překvapilo mě, že freestylisté jsou na tom docela dobře se sjížděním řek. To byl právě takový názor, když jsem ještě chodil do oddílu na Bohemku, že rodeisté umí jezdit jenom ve válci a řeku nesjedou. A pak jsem rodeo začal jezdit sám a zjistil jsem, že to není vůbec pravda. Alespoň taková úroveň, jako jsou třeba Čerťáky nebo i o něco vyšší, to sjedou dobře.

Jezdíte na řekách na creekových lodích nebo rodeovkách?

Většinou na creekovkách, ale já třeba ne. Jak říkám, já tu divokou vodu tolik neumím, nevěnuju se tomu a creekovku ani nevlastním. Možná kdybych jí vlastnil, tak bych se tomu věnoval a třeba by mi to šlo líp. Ale já bych se Čerťáky na creekovce bál jet víc než na rodeovce. Na rodeovku jsem zvyklý, jsem na ní třeba stokrát za rok. Ale jinak lidi jezdí na creekovkách v pohodě. Třeba Miloš Trnka byl schopný pádlovat tři týdny v Norsku, na Kostarice… A jezdili pěkný věci, třeba vodopády.

Co podle tebe může rodeo přinést do pádlování?

Určitě do začátků je to dobrá průprava pro divokou vodu. Třeba jeden kluk z Bohemky se ke mně přihlásil na trénink, který děláme v CNAWRu v úterý od šesti večer v Troji. Každý může přijít a zeptat se, že by chtěl zkusit rodeo. Tenhle kluk přišel a já jsem si říkal dobrý, je z Bohemky, tak to bude něco umět, taky singlíř. Zvedat umí jen na klidný a strašně by mu pomohlo, kdybychom jeli třeba do Plzně, kde je ideální playspot. Je tam válec, za kterým nic není. A dál je mělčina, o kterou se dá v nejhorším vybidlovat nahoru. Tam by to měl ideální, protože jednak si zkusíš ovládání lodě ve válci a vždycky tam spadneš z jiný pozice, takže se naučíš zachovat klid, srovnat se a zvednout. A když to nevyjde na poprvé, tak to vyjde na po druhý nebo na potřetí. Nebo zaplaveš, vylezeš z lodi, vyliješ jí, nasedneš a zkusíš to znova a nic se neděje. Takže si myslím, že to rodeo je určitě dobrá průprava alespoň v začátcích.

Kolik vás v Čechách je?

Rodeistů u nás není moc, dohromady jestli patnáct, tak to možná přeháním. Rodeistická základna v Čechách, takových těch fungujících lidí, u kterých je jistota, že je potkáš alespoň na jedněch závodech, těch je prostě málo. Tenhle sport zažil velikánský boom někdy na začátku tisíciletí a potom se pár lidí vypracovalo. Byl to nový sport a každý to chtěl dělat. Myslím si, že to ještě tak doznívalo, když jsem já začal trénovat. A dostat se třeba v kajakářích do semifinále z rozjížďky už nebylo skoro možný. Takže lidi otrávilo jet dvakrát 45 vteřin závodní jízdy, zaplatit startovný a být tam celý víkend když místo toho mohli jet někam na vodu. Nota bene ještě když je tam nikdo nepozoruje. Protože rodeo je docela náročný než se člověk něco naučí a na závodech tě sledují lidi a někoho to může stresovat. Když jedeš na řeku, tak tam nikoho nemusíš oslňovat. Tam si prostě jedeš dolů a nemusíš u toho vypadat nějak super cool. Myslím si, že i takový lidi, kteří jezdí poměrně těžký věci, můžou mít šílenou techniku a nedá se na to koukat.

S jakým cílem se v Čechách podle tebe jezdí rodeo?

U nás to lidi nedělají pro výsledky, ale hlavně pro radost. A taky jakmile ten sport začneš dělat proto, abys vyhrávala, přestane ti to jít, protože tak to prostě chodí. Každý to dělá, protože ho to baví a potom mu to i víc jde.

Jako bývalý turista můžeš porovnat turistické pádlování i závodního prostředí rodea. Co se ti líbí víc?

Když jsem jako turista jezdil s oddílem, tak to většinou vypadalo tak, že nás jelo kopec lodí, třeba sedm. Někdy to bylo fajn, jeli jsme řeku dolů, třeba jsme pokecali, když byl klidnější úsek. Ale potom dojedeš a máš dvacet minut, protože odjíždí autobus a s nim třicet lidí. Musíš mít přivázanou loď na vleku a hlídat si svoje místo, protože se bojíš, aby ti ho náhodou někdo nezabral, jinak nevíš kam to navázat. Teďka už na tebe všichni čekají a říkají: Honem honem, už jedeme. Tak to je trochu svazující. Ale pak jsem měl zase štěstí, že jsem byl na pár opravdických řekách v Norsku. A skvělý bylo, jak jsme se rozhodovali, na kterou řeku pojedeme a nebylo to nalajnovanovaný. Mohli jsme se rozhodovat, jestli pojedeme na horní úsek nebo na dolní podle vody nebo jestli pojedeme o sto kilometrů vedle a sebereme se, až si řekneme, že se sebereme. A ne, že za půl hodiny odjíždí autobus. A rodeo je stejný. Většinou nás taky jede míň, takže to je taky taková svoboda.

Takže ti přišla turistika víc svazující než závodní sport?

V tomhle vlastně jo. Protože v sedm se jede, protože se řeko, že v sedm se jede. Ale takhle třeba někdo z nás nestíhá a jedeme, kdy můžeme. Je to i o respektu toho, že ten druhý má nějaký možnosti, kterýma je limitovaný.

Trénuješ v Troji na kanále?

Letos se mi to konečně dařilo zase trochu víc. Jednak ten playspot je lepší, je přestavěný. Takže letos se tam dá docela dobře jezdit, když je dobrá voda. A taky už je konečně dodělaný most z Holešovic na trojskou stranu. Dřív se tam vždycky muselo z Holešovic autobusem a na to jsem prostě neměl čas, dělal jsem školu. A taky jsem byl línej.

Komu předáváš štafetu v rozhovoru a na co by ses ho zeptal?

Jako dalšího vybírám Chouťase (Honzu Choutku) a rád bych se ho zeptal, co jemu přineslo rodeo ze začátku, proč to začal dělat, co se mu na tom líbilo a co mu to dalo do divoký vody, jestli třeba to samý co mně.

Čtěte i předchozí štafetový rozhovor s Pavlem „Ešusem“ Šálkem.

Názory respondenta nevyjádřují názory autora rozhovoru ani redakce.