Honza Choutka před přibližně měsícem předal štafetu Ondřeji Tunkovi, který po sobě těsně po předání štafety dal výrazně vědět na MS ve slalomu, když se probojoval až do finále. To mu sice nevyšlo úplně podle představ, ale na to, že byl letos prvním rokem v seniorské reprezentaci, to byl velmi pěkný výkon. Pojďme se s tímto mladým reprezentantem seznámit podrobněji.
Ahoj Ondro, začneme hned otázkou, kterou ti předal Honza Choutka, protože jsem mc zvědavý, co odpovíš. Ptám se, zda by si dokázal představit, že by se slalom jezdil na WW V, potažmo na creekovkách jako je například Pyranha 9R nebo ZET Toro. Myslím si totiž, že úroveň obtížnosti divoké vody se ve slalomu zasekla před 40 lety.
Představit si to umím díky Vávrovi, který s Mikem Dawsonem natáhl brány na Novém Zélandu na Kaituně a pak tam na slalomkách trénovali. Ale myslím, že tímto směrem se vodní slalom nevydá. A že bychom vyměnili naše slalomky za creekovky, to už vůbec ne. To by byla strašná dřina. Úplně nesouhlasím s tím, že by se úroveň obtížnosti divoké vody zasekla. Například poslední tři olympijské kanály mi přijdou hodně obtížné. V Aténách a Londýně jsem měl možnost jezdit několikrát a s vybavením, které bylo před čtyřiceti lety, bych to asi ani nesjel.
Kam bys tedy řekl, že se bude slalom ubírat? Lodě se ještě odlehčí? Zajímavý byl třeba nedávný experiment s ploutvičkami…
Teď je novým trendem stavět hodně obtížné tratě. Nevidím důvod hnát váhu lodí dolu. To už pak nic nevydrží. Naopak bych lodím na váze přidal, ať jsou bytelnější. S ploutvičkami jezdí plno lidí ze světové špičky. Já sám jsem to ještě nevyzkoušel. Bojím se, že by se mi to mohlo líbit. To by bylo pak „keců“ od trenéra, co jsem si to pořídil za blbost (směje se).
Jak se ti líbilo na už zmíněném adidas Sickline? Jedeš letos znovu? O kolik je to jiné než závody ve slalomu?
Celá ta akce byla skvělá. Ať už samotný závod tak i creekování na okolních řekách jsem si moc užil. Creekovka se chová jinak než slalomka a mě bavilo učit se zase něco nového. Bohužel se letos nezúčastním. Měl jsem hodně nabitou sezónu a potřebuju si od pádlování na chvíli odpočinout. Ale už teď mě to mrzí. Na Sickline je uvolněnější atmosféra. Když se nepostoupí dál do závodu, jde se pádlovat na jinou řeku a je to. Všichni si to tam snaží užít. Vodní slalom je profesionálnější sport a vše se tam více řeší. Ale vodáci se nezapřou. Po závodech se stejně všichni sejdou večer v hospodě.
Jak dlouho vlastně jezdíš na vodě?
Jezdím asi 14 let. Začínal jsem na Malé Skále. Z Dukly se právě vrátil Mirek Šimek a začal jsem s ním a se ségrou trénovat.
Co dělá sestra teď?
Měla problémy s ramenem proto musela nechat závodění a teď se chodí jen tak projet když je hezky. Jinak co dělá? Přijde mi to hodně nepříjemné, ale už pracuje.
A jak pokračovalo tvoje závodění? Jak dlouho si byl na Malé Skále, než si šel jinam?
Na Skále jsem byl až do konce střední školy. Ale často mě táta vozil na tréninky do Prahy, kde jsem měl možnost porovnat se s nejlepšími kajakáři. A když jsem netrénoval v Tróji, tak jsem pádloval na Paraplíčku a okoukával průjezdy od Zbyška Lhoty.
Řekni nám toho trochu víc o sobě, napadá mě, že tě vodácká veřejnost mimo svět slalomu vlastně nezná…
Je mi 24 a jsem ze severu Čech z Malé Skály. Na střední jsem chodil v Turnově na zdravotnické lyceum a na vysokou na FTVS na Karlovu univerzitu obor Fyzioterapie. Teď v říjnu nastupuju na navazující magisterské studium.
Jak dlouho si usiloval o to dostat se do české reprezentace?
Asi tak od šestnácti. V sedmnácti jsem si poprvé vyjel juniorskou repre a od té doby jsem se snažil v ní zůstat. Po juniorech přišla třiadvacítka, a když jsem byl starý i na ni, tak mi nezbývalo nic jinýho než dospělá.
Takže jsi v repre vlastně pořád, akorát se o tom moc nevědělo, protože to byly ty méně sledované mládežnické kategorie? Je velká konkurence, je těžké se udržet?
Nejsem, po juniorech mi trvalo dva roky, než jsem se dostal do třiadvacítky a minulý rok jsem byl jako náhradník. V juniorských kategoriích zaleží na ročníku. Občas je tam pět dobrých lodí (viz. nynější singlíři) a občas tam není nikdo.
Jaký máš sportovní (nejspíš asi vodácký) sen?
Já svůj sen žiju. Dělám co mě baví a doufám, že to takhle ještě dlouho zůstane. Až přestanu závodit, chci se věnovat creekování, na který teď nemám moc času. U vody chci zůstat co nejdýl to půjde.
Co bys řekl o finálové jízdě v Londýně? Věděl jsi, že to byla kule hned na začátku?
Nevěděl. Věděl jsem, že jsem to najel blbě a ztratil tam trochu času, ale jestli jsem tam měl celou hlavu nebo ne to jsem neřešil a snažil se koncentrovat na zbytek tratě. Po závodě mi tu kuli ze třetí brány upsali, ale dali mi ji na poslední protivodě. To už jsem ale neřešil. Když se jede na riziko, člověk musí být smířený i s tím, že ne vždy to vyjde. Jak vždycky říkal Ivan Pišvejc: „Lepší mrtvej hrdina, než živej sráč.“
Jaký máš názor na aféru okolo padesátky, kterou obrali rozhodčí Vávru o vítězství v letošním SP?
Byla to jednoznačná chyba rozhodčích, která se bohužel v našem sportu stává. Bylo to vyhrocené tím, že to Vávrovi nezkazilo jen jeden závod, ale celou sérii. A proto ho naprosto chápu.
Jaké tratě ti nejvíc sedí?
Více mi sedí těžší tratě. Mám rád přírodní vodu jako je Lipno, Špindl nebo Bourg. Trochu mě mrzí, že se světové závody už na přírodních vodách moc nejezdí.
Jak vypadá obyčejný týden reprezentanta ve slalomu?
To záleží v jakém období. Třeba příští týden to vypadá na 7x volný den. Jinak když makám, tak se mi střídají dny s třífázovým a dvoufázovým tréninkem a v neděli mám většinou volno. A když jsou závody tak se více odpočívá, nechodí se do posilovny a i tréninky na vodě jsou kratší.
Komu bys v rozhovoru předal štafetu, proč a na co se ho chceš zeptat?
Štafetu bych předal Kaho (Kača Hošková), protože letos v Londýně dokázala získat druhou medaili z MS. Chtěl bych se jí zeptat, jak by zhodnotila své medailové umístění na MS v roce 2011 a 2015. Co je pro ní cennější, jestli vítězství s eskymákem anebo druhé místo s jízdou podle její představy.
Výborně, to jsem sám zvědavý, ale vsázím na jízdu s eskymákem. Ondro, každopádně mockrát díky za rozhovor a nezbývá než popřát, ať se daří! Ahoj.
foto: archiv Ondřej Tunka
Krásná odpověď na otázku o největším snu: já svůj sen žiju, dělám, co mě baví.
Díky redakci za pěkný rozhovor, po rozhovoru č.2 s tím bývalým borcem z Bohemky jsem myslel, že už dochází nejen řeky, o kterých psát, ale i lidi.
Ondrovi přeju hodně sportovních úspěchů.
Ondra, ZN
Moc hezky Tuňák zodpověděl ty otázky. Zastavil bych se u té první. Stává se mi to docela často, že se kyblíkáři zajímají, na jaké WW slalom jezdíme. Já jim vždycky říkám, že je to tak těžký, jak se ty branky postaví. Slalomář má za cíl dát jakoukoliv těžkou kombinaci a dát ji rychle. Těžší voda vytváří lepší podmínky pro to, aby kombinace byly zajímavé. Ale těžší voda je prostředek pro postavení zajímavé trati, není to cíl.
Viděl jsem slalomáře, jak v pohodě skáčou vodopády a jezdí šílenou vodu, často i na slalomových lodích. A naopak jsem viděl mnoho kyblíkářů, kteří skáčou vodopády a jezdí šílenou vodu, ale netrefí tří přesazené brány nebo protivodu s delším přejezdem. Vyjímkou je Honza Lásko, který si letos vyjel ČP ve slalomu, tak ten by mohl mít nejfundovanější názor na tuto problematiku (blahopřeju :-).
Dříve bylo normální, že se jezdili různé druhy vod i lodí. Proto štrekaři uměli sednout do slalomky a sjezďáku. Slalomáři ve štrekáči se již moc často neukazovali, ale sjezdaři jezdili všechno. Potom nebyl důvod pro podobné otázky na obtížnost vody. Následek byl také ten, že většina uměla pádlovat, což dnes také není (zvláště u kyblíkářů) samozřejmost. Dnes již na to přesedání závodníci nemají čas a je to především jejich škoda. Ohledně Zajíce a dalších „MULTIJEZDCŮ“ … je to stále stejné, buď trénuješ a vnímáš, potom se učíš a často následně i umíš pádlovat. Někdo lépe , někdo hůře anebo taky je to marné. Co já si už vyslechl důvodů, proč kyblíkář nepotřebuje postavit pádlo, použít záda … ale u všech to byla neschopnost a neznalost. Trošku doufám, že s oblibou seakajaků se zase styl pádlování vrátí i ke kyblíkům, ale zatím to na to nevypadá. Trend je spíš přechod na creekovky, které kazí poslední slušné návyky a přináší řadu problémů. Nastupující jezdci na „sudech“ si často nezkusili ani rodeovku či playboat. Jezdí Troju, ale neumí náklony a o předozadní rovnováze nemají ani ponětí. Bohužel díky toleranci lodě mají pocit, že WW3 je brnkačka, lezou do těžších vod a přitom v nich neumí jezdit ani plavat. Je těžké se tomu postavit.
Předpovídám nárůst úrazů a následný příchod omezení, podobně jako nastal u raftů.
Hameráku ti jasně předvede kam se technika a znalosti na vodě ubírají . Pádlo držený jak prase kost nebo radši položený do lodi aby nepřekáželo při držení bortů . Nejlepší byl tejpek co navalil v kaskádě baraku na kamen a nešla vyndat . Povídám mu vyndej mi ze zadní kapsy na vestě házečku a on mi podává gumicuk na vlek, že prej netuší co házečka je .
Na Hameráku byl veselý okamžik v sobotu po poledni, když tam těch nadrženejch cca 200 lidí vtrhlo za posledním závodníkem. Z rybníčka jsem odjížděl asi v polovině a ve dvojce již bylo skoro volno, protože se ve velkém vylévalo pod jedničkou.
Je fakt, že gumáci mnohokrát přesahují „kvality“ kyblíkářů. Dobře se to ukázalo při nakládani v sobotu na poslední autobus, když řídící požádal vzduchaře, aby se vyfoukli a vložili do kufru autobusu. Někteří poslechli a zbytek na to kašlal … někdo to komentoval „vždyť by to zase museli foukat“, což přesně odpovídalo situaci. Většina se jich foukáním nazapotí, přeci jim to foukají v půjčovně.
Obávam se, že je to taky dost o soudnosti konkrétních jedinců. Přesvědčení, že vzducholoď ustojí všechno a tak není třeba znalostí, je stejně tak mylné, jako zažité. Vyvrácení tohoto omylu bývá bolestivé – bohužel často i pro náhodné kolemjedoucí. Já na Hamerák jezdím jen asistovat u stavění a v sobotu ráno beru nohy na ramena. Letos díky JHMD doslovně, protože dopoledne do Hradce nejede.
Problém je v tom, že slalom a creekování jsou úplně jiné disciplíny. Slalom je dobrej trénink pro ježdění na ww5 a spousta creekařů si to uvědomila a většina už má slalomky. Slalomáři sice technicky to umí projet ale psychycky na nejsou připravený. Takže jakmile je průser, tak neví co maj dělat, neumí použít házečku, Rozklepe se a pak se pose… a je průser. Jezdit hardcore ve stylu je trochu jiná liga a žádný branky nejsou třeba, protože je jenom jedna, jediná lajna.A to co bylo dřív bych sem netahal, teď se jezdí úplně něco jiného a když ne umíš tak dostaneš od řeky za vyučenou hned. A nejvíc vtipný je, že 80% slalomářů v životě ne sjela nic jiného než kanál a vůbec neví o čem je ježdění na vodě, kromě branek a sekund. Trochu více harmonie by bylo na snaze….
Dříve bylo normální, že se jezdili různé druhy vod i lodí. Proto štrekaři uměli sednout do slalomky a sjezďáku. Slalomáři ve štrekáči se již moc často neukazovali, ale sjezdaři jezdili všechno. Potom nebyl důvod pro podobné otázky na obtížnost vody. Následek byl také ten, že většina uměla pádlovat, což dnes také není (zvláště u kyblíkářů) samozřejmost. Dnes již na to přesedání závodníci nemají čas a je to především jejich škoda. Ohledně Zajíce a dalších „MULTIJEZDCŮ“ … je to stále stejné, buď trénuješ a vnímáš, potom se učíš a často následně i umíš pádlovat. Někdo lépe , někdo hůře anebo taky je to marné. Co já si už vyslechl důvodů, proč kyblíkář nepotřebuje postavit pádlo, použít záda … ale u všech to byla neschopnost a neznalost. Trošku doufám, že s oblibou seakajaků se zase styl pádlování vrátí i ke kyblíkům, ale zatím to na to nevypadá. Trend je spíš přechod na creekovky, které kazí poslední slušné návyky a přináší řadu problémů. Nastupující jezdci na „sudech“ si často nezkusili ani rodeovku či playboat. Jezdí Troju, ale neumí náklony a o předozadní rovnováze nemají ani ponětí. Bohužel díky toleranci lodě mají pocit, že WW3 je brnkačka, lezou do těžších vod a přitom v nich neumí jezdit ani plavat. Je těžké se tomu postavit.
Předpovídám nárůst úrazů a následný příchod omezení, podobně jako nastal u raftů.
Na Hameráku byl veselý okamžik v sobotu po poledni, když tam těch nadrženejch cca 200 lidí vtrhlo za posledním závodníkem. Z rybníčka jsem odjížděl asi v polovině a ve dvojce již bylo skoro volno, protože se ve velkém vylévalo pod jedničkou.
Je fakt, že gumáci mnohokrát přesahují „kvality“ kyblíkářů. Dobře se to ukázalo při nakládani v sobotu na poslední autobus, když řídící požádal vzduchaře, aby se vyfoukli a vložili do kufru autobusu. Někteří poslechli a zbytek na to kašlal … někdo to komentoval „vždyť by to zase museli foukat“, což přesně odpovídalo situaci. Většina se jich foukáním nazapotí, přeci jim to foukají v půjčovně.
Dříve bylo normální, že se jezdili různé druhy vod i lodí. Proto štrekaři uměli sednout do slalomky a sjezďáku. Slalomáři ve štrekáči se již moc často neukazovali, ale sjezdaři jezdili všechno. Potom nebyl důvod pro podobné otázky na obtížnost vody. Následek byl také ten, že většina uměla pádlovat, což dnes také není (zvláště u kyblíkářů) samozřejmost. Dnes již na to přesedání závodníci nemají čas a je to především jejich škoda. Ohledně Zajíce a dalších „MULTIJEZDCŮ“ … je to stále stejné, buď trénuješ a vnímáš, potom se učíš a často následně i umíš pádlovat. Někdo lépe , někdo hůře anebo taky je to marné. Co já si už vyslechl důvodů, proč kyblíkář nepotřebuje postavit pádlo, použít záda … ale u všech to byla neschopnost a neznalost. Trošku doufám, že s oblibou seakajaků se zase styl pádlování vrátí i ke kyblíkům, ale zatím to na to nevypadá. Trend je spíš přechod na creekovky, které kazí poslední slušné návyky a přináší řadu problémů. Nastupující jezdci na „sudech“ si často nezkusili ani rodeovku či playboat. Jezdí Troju, ale neumí náklony a o předozadní rovnováze nemají ani ponětí. Bohužel díky toleranci lodě mají pocit, že WW3 je brnkačka, lezou do těžších vod a přitom v nich neumí jezdit ani plavat. Je těžké se tomu postavit.
Předpovídám nárůst úrazů a následný příchod omezení, podobně jako nastal u raftů.
Na Hameráku byl veselý okamžik v sobotu po poledni, když tam těch nadrženejch cca 200 lidí vtrhlo za posledním závodníkem. Z rybníčka jsem odjížděl asi v polovině a ve dvojce již bylo skoro volno, protože se ve velkém vylévalo pod jedničkou.
Je fakt, že gumáci mnohokrát přesahují „kvality“ kyblíkářů. Dobře se to ukázalo při nakládani v sobotu na poslední autobus, když řídící požádal vzduchaře, aby se vyfoukli a vložili do kufru autobusu. Někteří poslechli a zbytek na to kašlal … někdo to komentoval „vždyť by to zase museli foukat“, což přesně odpovídalo situaci. Většina se jich foukáním nazapotí, přeci jim to foukají v půjčovně.
Dříve bylo normální, že se jezdili různé druhy vod i lodí. Proto štrekaři uměli sednout do slalomky a sjezďáku. Slalomáři ve štrekáči se již moc často neukazovali, ale sjezdaři jezdili všechno. Potom nebyl důvod pro podobné otázky na obtížnost vody. Následek byl také ten, že většina uměla pádlovat, což dnes také není (zvláště u kyblíkářů) samozřejmost. Dnes již na to přesedání závodníci nemají čas a je to především jejich škoda. Ohledně Zajíce a dalších „MULTIJEZDCŮ“ … je to stále stejné, buď trénuješ a vnímáš, potom se učíš a často následně i umíš pádlovat. Někdo lépe , někdo hůře anebo taky je to marné. Co já si už vyslechl důvodů, proč kyblíkář nepotřebuje postavit pádlo, použít záda … ale u všech to byla neschopnost a neznalost. Trošku doufám, že s oblibou seakajaků se zase styl pádlování vrátí i ke kyblíkům, ale zatím to na to nevypadá. Trend je spíš přechod na creekovky, které kazí poslední slušné návyky a přináší řadu problémů. Nastupující jezdci na „sudech“ si často nezkusili ani rodeovku či playboat. Jezdí Troju, ale neumí náklony a o předozadní rovnováze nemají ani ponětí. Bohužel díky toleranci lodě mají pocit, že WW3 je brnkačka, lezou do těžších vod a přitom v nich neumí jezdit ani plavat. Je těžké se tomu postavit.
Předpovídám nárůst úrazů a následný příchod omezení, podobně jako nastal u raftů.
Na Hameráku byl veselý okamžik v sobotu po poledni, když tam těch nadrženejch cca 200 lidí vtrhlo za posledním závodníkem. Z rybníčka jsem odjížděl asi v polovině a ve dvojce již bylo skoro volno, protože se ve velkém vylévalo pod jedničkou.
Je fakt, že gumáci mnohokrát přesahují „kvality“ kyblíkářů. Dobře se to ukázalo při nakládani v sobotu na poslední autobus, když řídící požádal vzduchaře, aby se vyfoukli a vložili do kufru autobusu. Někteří poslechli a zbytek na to kašlal … někdo to komentoval „vždyť by to zase museli foukat“, což přesně odpovídalo situaci. Většina se jich foukáním nazapotí, přeci jim to foukají v půjčovně.
Nejnovější články
Expedice na řeku Moisie
David Sodomka byl hostem pořadu Casablanca
Jirka Kratochvíl: Vodní slalom je mé poslání, životní filozofie a nekonečná výzva
Zajímavé vybavení
Salomon XA Pro 3D GTX
Jistota na každém kroku.
Salomon XA Pro 3D GTX
Jistota na každém kroku.
Altra Lone Peak 8
Legendární běžecká bota na dlouhé tratě!
Altra Lone Peak 8
Legendární běžecká bota na dlouhé tratě!
Kalendář akcí
Vánoční Sázava
Štědrodenní Ohře
Vánoční jízda – poslední jízda po Lužnici
Štěpánský sjezd Desné
Charitativní Silvestrovské splutí Meandrů Odry
Vodácký bazar
C1 Dagger Cascade vč vybavení, dobrý stav, ježděno jak na laminátu
Exo Zion Slalom L
Perception carolina 12xs
ZET Cross