Štafetu od Vildy Klepače dostal v naší sérii rozhovorů Honza Choutka. Mladý singlíř z východních Čech, který se pomalu ale jistě dostává na výsluní české divokovodní scény.
Honza „Chouťas“ Choutka je v poslední době jednou z nejvýraznějších postav mladé generace našich divokovodních pádlerů a určitě už jste o něm všichni slyšeli. Asi nejvýrazněji o sobě dal vědět na letošním Krakonošově Labíčku, kde dal na frak mnoha kajakářům a udivil tak nejen závodníky, ale i široké publikum. Výrazně o sobě dal vědět i rok dříve – svým projektem, ve kterém se snažil probojovat na Adidas Sick Line, ačkoliv je tato soutěž pro singlíře uzavřena. Pojďte s námi dnes tohoto borce poznat trochu líp a zjistit, jak to dělá, že zajíždí i ostřílené kajakáře…
Ahoj Chouťas, začneme asi tím, že odpovíme na otázky od Vildy, který ti předal štafetu v rozhovoru. Takže co ti přineslo rodeo? Proč si ho začal dělat? A co ti dalo do ježdění na divoké vodě?
Ahoj, tak v první řadě dík, Vildo, za předání štafety, jdem na věc. Mojí první lodí bylo Wigo od Železnýho, což vlastně předurčovalo, že budu zkoušet svíčky, cartwheely a různě blbnout. Dokonce jsem na Wigu skočil svýho prvního loopa. Pak jsem koupil od Řezníka legendární Project 52 a naučil se něco z newschool triků. Rozhodně můžu říct, že díky rodeu si s vodou snažím hrát a ne se prát. Nebo když spadnu do hnusný díry, tak se snažím držet chladnou hlavu a bojovat. V době, kdy jsem začal pravidelněji zajíždět McNasty, jsem se pustil do slalomu, protože newschool se u nás v Hradci Králové na flatu moc trénovat prostě nedá. Proudící voda a branky u loděnice pak byly jasnou volbou. Byla to pro mě novinka – naučit se dobře a rychle projet protivodku – to je jak naučit se novej trik! Zkuste to!
Jak ses dostal k pádlování na singlu? Je známo, že v Česku je tento „vodácký druh“ trvale ve stavu „před vymřením“, tak jak to vzniklo?
Hradec Králové je singlířský město. Víc než polovina našich vedoucích byli singlíři. Z našeho oddílu je i kanoista Petr Sodomka (osminásobný mistr světa ve slalomu). Prostě jasný jak facka, že ze mě bude jednorukej bandita. Mně v oddíle vždycky říkali: „singlířství, to je královská disciplína.“ No a klečet a pádlovat s půlkou pádla mi vyhovovalo pořád víc.
Jak se díváš na Českou singlířskou scénu? Je situace skutečně tak špatná, jak se pořád říká nebo to jen tak vypadá?
Nemyslím si, že by to bylo v zahraničí o mnoho jiné. Jasně, je nás málo, ale neznamená to, že vymřeme. Stále věřím v jisté výhody, nebo řekněme spíš jisté vlastnosti, které na C1 někdo bude preferovat.
Jaké výhody to jsou? A proč je preferuje tak málo lidí?
Jednak je to větší rozhled způsobený vyšším posazením. Pak je to možnost daleko víc manipulovat s těžištěm, což je znát třeba při boofování nebo v rodeu. Hrozně se mi na singlu líbí, jak velkej rozsah při záběru můžu použít. Nemůžu opomenout to, že když něco nastajlujete s přesrukou, je to prostě dobrý. Ve freestylu je to jako kdybyste měli dvakrát tolik triků, protože na každou stranu to děláte jinak. No a teď ty nevýhody a proč to dělá málo lidí: je to prostě hrozně těžký, naučit se pracovat s vyšším těžištěm, tedy s horší stabilitou do stran, navíc někdy ten druhej list na vylehnutí zkrátka chybí. A pak taky všichni fňukaj, že je z toho bolej nohy (smích).
Stavíš si klečení sám? Máš v něm nějaké svoje vychytávky? Vím, že dost singlířů, to tak má.
Jo, rozhodně svoje vlastní, nad každým novým klečením strávím desítky hodin. Pokaždý se totiž snažím něco vychytat a nějak to zlepšit. Teď to mám tak, že v creekovce nemusím povolovat vůbec nic. V Norsku jsem krysil jednou a to tak, že dokonce šprajda zůstala natažená na límci a já se jen opřel o boky lodi a vyplul. Dále jsem se nechal inspirovat starším HYDREM s návodem, jak vozit lékárničku a mám ji teď implantovanou přímo v pěně, o kterou se opíram zády. A postupně budu určitě provádět další tuning.
Máš nějaké vodácké vzory?
Nevím, jestli vzor je to správné slovo, ale Bombflow videa mám nakoukaný snad i pozpátku. Bedlivě sleduju, jak Evan Garcia stajluje boofy, jak vytahuje ty lokty nahoru a zkouším to pak napodobovat. Jindy zkoumám precizní a přesný záběry Michala Martikána ve slalomu. Zároveň si svůj styl musím částečně vymýšlet sám, protože nemám od koho moc okoukávat coby singlíř.
Nemůžu se nezeptat, jak a kde trénuješ, že ti to jede tak rychle a zajíždíš i naše nejlepší extrémní kajakáře? To co se dělo na Krakonošově Labíčku bylo neuvěřitelný.
Heh, díky! No myslím, že odpověď je až sprostě jednoduchá: snažím se jezdit, jak to jde. A když to teda nejde, jdu běhat, do posilky, do bazénu. Trocha kompenzace nikoho nezabije. Někdy si dokonce vezmu creekovku a jdu na slalomářskej trénink a jezdím s nimi tratě – proč ne?! Někdo by řekl, že to hrotím, ale mě baví trénovat.
Takže trénuješ denně? Je něco co tě na tréninku štve, ale musí to být?
Denně říct nemůžu. Dělám různý brigády, takže někdy vynechávám úplně, ale když to jde, klidně trénuju i 3krát denně. Co mě štve? Stereotyp. Když jsem chodíval přes zimy se slalomářema do posilky tak jsem býval dost otrávenej ze stereotypního tréninkového plánu, ale teď chodím sám a dělám to tak, jak se zrovna cítím.
V čem vidíš svojí vodáckou budoucnost? Budeš smažit vodopády a creeky nebo dělat něco jiného?
Letos jsem byl poprvé creekovat v Norsku a to hned na měsíc a půl. Docela jsme tam skákali. Byl to nejlepší trip mýho života, i když už jsme si s klukama ke konci dost lezli na nervy. Určitě jsem teď nadšenej z vodopádů a creekování a chtěl bych se ubírat tímto směrem. Za měsíc nastupuju na vejšku do Prahy, takže bych chtěl trochu podrtit slalom a freestyle na kanále. V lepší variantě přeruším studium a snad se vydám za oceán sjet nějaký pořádný stouts.
Seš zadanej? Aby holky věděly, jestli to na tebe na mejdanech zkoušet nebo nemaj šanci …
Zapikanej!!!
Komu bys v našem štafetovém rozhovoru předal štafetu a na co by ses ho zeptal?
Abychom načnuli i trochu jiný soudek, tak Tuňáka (Ondřej Tunka). Letos měl premiéru ve slalomové reprezentaci a zároveň si občas zajede Adidas Sickline. Chtěl bych trošku fantazírovat. Ptám se, zda by si dokázal představit, že by se slalom jezdil na WW V, potažmo na creekovkách jako je například Pyranha 9R nebo ZET Toro. Myslím si totiž, že úroveň obtížnosti divoké vody se ve slalomu zasekla před 40 lety.
Tak to jsem zvědav co z něj vypadne za odpověď. Každopádně, díky za rozhovor a ať ti jezdí jen líp než doteď a přeju, ať někdy klapne ten sen o Sickline, určitě se tam neztratíš. Ahoj.
foto: archiv Jan Choutka
