Možná máte taky dojem, že Sázava tu byla odjakživa a poteče navždy. Rok za rokem ta samá řeka, plynoucí mezi lány polí, borovými lesy i hlubokým údolím. Stejné jezy, stejné peřeje, stejné balvany, stejné sruby na březích. Drobné změny se tu a tam dějí, samozřejmě; vždyť nevstoupíš dvakrát do stejné řeky…
Nejdřív ji měnili zlatokopové, pak voraři. V době historicky bližší trampové a skauti, střídáni normovanými turisty. Pak přišli vodáci. A energetici. A půjčovny. Sázava se totiž měnila vždycky a mění se dál.
Na břeh pak vylézají vyčerpaně kdekoli a kdo zachraňuje holý život, čerta se stará o červenobílé igelitové policejní pásky, hyzdící líbezné někdejší trampské osady a zakazující vstup na soukromé pozemky vůkol. Některé půjčovny zkrátka slíbí cokoli, jen aby dostaly lidi na vodu.
