Je až neuvěřitelné, že je to už 10 let, co David „Vory“ Sodomka žije jako nomád a zabývá se pouze pádlováním a fotografováním. Drtivou většinu roku je Vory na cestách a čas tráví buď v těch nejlepších vodáckých destinacích světa, nebo se účastní těch nejzajímavějších vodáckých expedic, které za poslední roky proběhly. K tomu všemu Vory nedá z ruky svůj fotoaparát, kterým všechny ty úžasné zážitky dokumentuje. Na konci každé sezony pak sesbírá ty nejlepší snímky, sestaví z nich kalendář a vznikne něco, co chce mít ve svém pokoji pověšený každý správný kajakář. Podařilo se mi Voryho zastihnout a prohodit s ním pár slov o letošním kalendáři i nomádském životě.
Ahoj Vory. V letošním roce vydáváš už desátý kalendář Best of Whitewater s top fotkami z divoké vody. Opět jsi ho zhodnotil jako to nejlepší, co si kdy vytvořil. Co konkrétně ti na kalendáři přijde tak skvělého? Můj pocit je, že skvělé byly všechny kalendáře.
Ahoj a díky Snížáku. Nemyslím si, že by všechny předešlé kalendáře byly tak skvělé. Až posledních pár let už začínám být i já sám ke svým fotkám kritický méně a méně. A že já jsem ten největší kritik :o) Nicméně letošní kalendář je pro mě neuvěřitelný mix destinací zejména kvůli Špicberkům, Grónsku a výpravě do Gabonu. Led a Afrika jsou jistotou skutečně exotických obrázků. Když jsem začínal fotit divokou vodu, měl jsem obvykle představu, jakou fotku bych chtěl udělat, ale dostat to do reality byl nesmírně těžký úkol. To mi vždy dávalo „drajv“ a hlad k tomu udělat pro fotku maximum. Jak už jsem řekl, já sám jsem k fotkám extrémně kritický a být spokojený na 100 % je u mě téměř nemožné, ale za posledních pár let jsem se párkrát sám na těch 100 % zhodnotil. Jde ovšem pouze jednotky fotek a pár z nich je i v aktuálním kalendáři.
Jaké destinace jsi v uplynulé sezoně navštívil a z jakých jsou v kalendáři fotky?
Nejfotogeničtější a nejexotičtější byly samozřejmě už zmíněné Špicberky a Gabon v Africe. Dost jsem toho tradičně projezdil v Jižní Americe – Chile, Argentina, Brazílie. Nový pro mě byl Island a samozřejmě nemůže chybět Norsko, kde už hodně roků trávím nejdelší část roku. Fotka navíc je potom z Mexika z řeky Santo Domingo.
Právě ta bonusová fotka je odkazem na Bren Ortona, který letos na jaře tragicky zahynul na řece Melezza ve Švýcarsku. Přiblížíš prosím, o co jde?
Bren byl pro mě nesmírně důležitý člověk. Nejen, že byl famózní kajakář, ale i inspirativní osoba v mnoha ohledech. Já jsem po té tragédii cítil, že potřebuju nějaký talisman, nějaký odkaz na Brena, který budu mít vždy u sebe. Když jsem po nehodě přijel do Innsbrucku, Adrian Mattern mě vyzvednul na nádraží a cestou domů říkal, že se následující den zastaví Marcelo – Brazilec, který Brenovi tetoval jeho největší tetování. Marcelo je taky kajakář. Následující den přijel, přirozeně jsme se dali do řeči a jelikož jsem poslední zimu strávil hodně času v Brazílii, měli jsme si dost o čem povídat. Důvod, proč přijel, byl, že nabídnul komukoliv udělat tetování na Brenovu památku. Já, který jsem byl v tomto ohledu nepopsaný list, jsem začal přemýšlet, zdali bych si nenechal taky něco vytetovat. Seděl jsem v pokoji, kde Bren bydlel a koukám na malou tabulku nad stolem, kde stojí: „TO DO, GO KAYAKING“. Jednoduché heslo, ale přesně to, čím se Bren řídil, navíc to byl jeho rukopis. Zkrátka něco, s čím se naprosto ztotožňuji. Hodinu na to už mi přesně tohle heslo Marcelo v jeho obytňáku tetuje na předloktí. Popíjím gin s tonikem, vzpomínáme společně s Adrianem na Brena a jak by byl nadšený, že se nechávám tetovat. Toto je můj talisman.
Kde si lidi můžou kalendář koupit?
Ideálně zajít na e-shop www.knihynahory.cz/whitewater-calendar-2025 a tam si ho jednoduše objednat nebo je možné vyplnit formulář, který mám na svém webu www.davidsodomka.com a pak se na všem domluvíme.
Taky bychom se mohli vrátit o několik roků zpátky. Jak ses vůbec dostal k focení divoké vody?
No prvně jsem fotil v Turecku, kde jsme byli společně, a to mi prosím pomoz s rokem, to si nepamatuji.
Já si to pamatuju přesně, 2010. To je už docela dávno :o)
A pak jsme jeli do Indie, do Ladakhu, kde jsem natáčel a přišel jsem na to, že mě focení baví mnohem víc.
Divokou vodu tedy fotíš skoro 15 let, co ti udržuje „drajv“ jet znovu a znovu do světa?
Tak zatím se mi děje to, že přicházejí každý rok větší a větší výzvy, což mě nesmírně baví. A taky mám kolem sebe spoustu blízkých přátel, se kterými se na tyto cesty vydávám. Bez toho by to nebylo možné. A taky je asi podstatné to, že duševně jsem pořád sedmnáctiletý klučík :o)
Díky čemu si myslíš, že ses dostal tam, kde dnes jsi? A co bys poradil těm, co by chtěli žít podobný život a dělat parádní fotky z vody?
Domnívám se, že je to hlavně díky tomu, že jsem byl vždy sám sebou. Nikomu jsem se nikdy nikam necpal, nikoho sám neoslovoval, vše přišlo přirozenou, ač dost pomalou, cestou. To je pro mě naprosto zásadní.
Co je ten klíč k perfektní fotce?
To kdybych sám věděl… Pokouším se ho najít celou svojí kariéru a zdali se mi to občas podařilo, to si sám nejsem úplně jistý.
Jak vlastně vzniknul nápad udělat z fotek kalendář?
První ročník mě napadl v moment, kdy jsem fotil kamarády na Čerťácích. Tuším, že na papírně na levém břehu na vysoké plotové podezdívce. Když jsem po focení lezl dolů uklouzla mi noha a sjel jsem do řeky s otevřeným loďákem. Je pravda, že to místo, kde jsem fotil, bylo dost nešikovné na přístup, což mě ale vždy láká, protože to znamená, že odtud zatím zřejmě nikdo nefotil. Samozřejmě to fototechnika schytala a když jsem objektivy a foťák předložil v servisu na opravu, řekli mi, že to bude stát 20 000 Kč. Protočily se mi panenky a říkal jsem si, jak mé fotky zúročit trošku více než jen publikací v časopisech. No a první kalendář byl na světě.
Sám vím, a ty si to teď potvrdil, že focení na vodě je velice náročné na techniku – mokro, zima,… Ty si navíc vyhlášený „destruktor“. Kolik už si toho za ty roky zničil a utopil?
No, ničení věcí toto je činnost, která mi jde vážně skvěle. Navíc nejsem ten typ fotografa, co je opravdu opatrný a má všechny možné propriety na čištění a ochranu svojí techniky natož vycpávky batohů apod. Pro mě je foťák jen prostý nástroj a chovám se k němu tak, abych nebyl jeho otrokem. Zničil jsme toho už spoustu, číslo naštěstí nevím, ale asi bych si za tu cenu klidně koupil auto :o)
Prozradíš pár plánů na další sezonu? Ať víme, na jaké fotky se můžeme začít těšit v dalším kalendáři.
Plány jsou sice krásná věc, ale realita se po mých zkušenostech plány zrovna dvakrát neřídí, takže si je s dovolením raději nechám pro sebe. Ale jistě něco zajímavého vyplyne na povrch, o to bych se nebál.
