Při ležení na pláži ten nápad obepádlovat celou Rujánu nevypadá tak těžce. Teplo, klidné moře a vlahý větřík. Po plážích jezdí párky a zmrzlina. Proč to bylo však o měsíc později všechno jinak? A jak to vlastně bylo?
LODNÍ DENÍK
DEN 0 – 14. 9., ALTEFÄHR
Z Jilemnice jsme vyrazili odpoledne. Nabrali jsem to direkt přes Jizerské hory. Na horské silnici okolo Souše musely dva seakajaky na střeše působit poněkud komicky. Na značky jsme přijeli díky zpoždění na dálnici zhruba ve dvě hodiny ráno. Ještě než jsme ulehli ke spánku, šli jsme zkusmo obhlídnout terén – jaký by byl přístup k moři – ale nic moc jsme nevykoumali. Ráno moudřejší rána? Snad nám bude fungovat zvolená taktika po vzoru fotbalistů: „Ten, kdo dá víc gólů, vyhrává,“ neboli v našem případě: „Kdo víc upádluje, dostane se dál!“
DEN 1 – 15. 9., HIDDENSEE
Ráno jsme přejeli do Altefähr, což měl být náš start a cíl. Přes úžinu koukáme na věže Stralsundu. S nákupem z místního koloniálu jsme zajeli do přístavu, vybavení a jídlo na týden našlapali do lodí a po šupně sfrčeli na vodu. Navigoval jsem podle mapy, kterou jsem měl ve vodotěsném obalu na lodi. Obeplouvali jsme různé mělčiny, drželi se bójí, až jsme se dostali do místa, kde byl protivítr tak silný, že nešlo pomalu vytáhnout ani pádlo z vody. Takový trochu nerovný boj!
Asi kilometr od pláže na ostrově Hiddensee, kterou jsme si vybrali na spaní, začínáme drhnout o dno! Mělko bylo až takové, že jsme museli vylézt z lodí a s kajaky jako na vodítku jsme vyrazili ke břehu pěkně po svých. Tam jsme za rákosím zakempovali.
DEN 2 – 19. 9., DRANSKE
Vítr se ráno opíral o stan, jako by ho chtěl odnést. Začínáme ranním rituálem: vaření kávy a čaje. Celý týden tomu nebude jinak. Bohužel jsme omylem koupili perlivou vodu! Co se dá dělat.
Nasliněným prstem věštím den. A to jsem nevěděl, jak moc jsem se mýlil. Nakonec stejně musí lodě na vodu, ale nenasedáme! Ach ty mělčiny! Vydáváme se na dlouhou procházku s loděmi. Až asi za 1,5 km máme vodu zhruba po kolena, a tedy nasedáme. Míříme po bójkách pryč na širé moře, kličkujeme mezi červenými a zelenými bójkami, trajekty, plachetnicemi a mělčinami. U posledních bójek dnešního dne se rozfouká silný vítr a zvedají se vlny. Takové srandičky, říkáme si a baví nás to. Po chvíli se ale vítr i vlny ještě zvětšují. Za další chvíli jsou vlny tak velké, že nevidíme jeden druhého a jen sledujeme ty „baráky“ vody, co na nás padají ze všech stran, a snažíme se s nimi bojovat. Začíná zábava.
Jak to viděla Michaela
Bylo mi jasné, že když mě vlna převrhne, do lodě se sama nedostanu a Vojtěch je kdo ví kde, protože o něm nemám přes ty obří vlny vůbec ponětí! Mám o něj strach, ale nikde ho nevidím. V tu chvíli ve mně byla dušička maličká a odhodlání dostat se na břeh veliké. Po dvouhodinovém boji s neskutečnou masou vody, která na mě pořád odněkud padala, mířím ke břehu. Břeh je prostě cíl! Blížím se a vidím další problém! Stále bojuji s vlnami a navíc okolo celého břehu jsou dřevěné vlnolamy, které vytváří mantinely proti vodě a jako bonus jsou ještě před některými nasypané obrovské ostré kameny. Musíme se dostat na břeh a nevrazit ani do vlnolamů, ani do těch kamenů. Po neskutečné práci se to podařilo a jsem za kameny a mezi vlnolamy. V tu chvíli, když si myslím, že mám vše za sebou, mě bere vlna a obrací. Ale popravdě je mi to úplně jedno, protože jsem na břehu a vodu mám po kolena. Vytahuji loď a koukám na moře, vyhlížím Vojtěcha. Konečně vidím žlutou tečku připlouvající po vlnách ke mně! Dal to na pána až na břeh. Jak jinak! Vítejte v Dranske.
Já měl Michaelu stále na očích a upřímně jsem toho měl taky dost. Takhle velké vlny jsem zažil asi jenom v Anglii. Lodě jsme nakonec dosmýkali do takové buše u pláže. Byla to samá ostružina, kopřiva, kořen a keř. Ale taky to bylo jediné možné místo na spaní. Stavíme stan, věšíme mokré věci, oblékáme péřovky. Fouká od moře snad čím dál víc, rychle se ochlazuje a vlny se ještě více zvedají. Je dobře, že už jsme na břehu.
DEN 3 – 20. 9., DRANSKE
Ráno se probouzíme do větrného rána. Vítr se opírá o plachtu stanu, jako by ho chtěl odnést za každou cenu. Doufali jsme, že vítr přes noc začne slábnout a my vyrazíme opět na moře. Večer jsme koukali na předpověď a věděli jsme, že vítr má být stále hodně silný, ale co kdyby. Doufali jsme, ale nevyšlo to. Čas jsme trávili pouštěním draka – byl takový vítr, že lítalo i skládací křesílko na tahací šňůře! Taky jsme šli nakoupit a vysprchovat se do místního kempu. Prostě REST DAY.
DEN 4 – 21. 9., LOHME
Vítr se ráno tolik neopírá o stan a nemá tak velkou snahu nás poponést. Dneska to půjde! Vlny jsou sice menší, ale pořád dost velké. Odstrčil jsem Míšu od břehu, přímo proti vlně. Dostala přímý zásah do obličeje, ale po pár záběrech je z toho venku. Já to musel zvládnout sám. Stejná technika, avšak bez odstrčení. Na volném moři jsem pak musel vypumpovat vodu z útrob kajaku.
Různě surfujeme na vlnách a snažíme se využívat jejich energii. Připlouváme k mysu Kap Arkona. Jedná se o 50 metrů vysoký bílý břeh. Voda pod ním je krásně čistá a plná medúz. Je to krása! Proplouváme okolo a míříme na něco k jídlu do nedaleké rybárny. Pojídáme hranolky s rybou, zapíjíme to grogem s cukrem a koukáme do mapy, kam se vydat dál. Nad mapou nás napadlo, že to řízneme přes záliv. Hodíme špičku přímo na druhý břeh a takhle to přefrčíme!
Ze začátku je voda klidná a pohodová. Za chvíli se ale od břehu začínají stahovat mračna. Zvedá se vítr. Zvedají se i vlny. Byl to zase boj. Připlouváme k vlnolamům z kamenů a za nimi na písečnou pláž pod městečkem Lohme. Celý břeh je plný zapáchajících mořských řas a do toho se nám moc nechce. Nakonec do té hmoty ale stejně musíme, abychom dostali lodě i sebe na břeh. Nevím, jestli zapácháme i my, ale je to asi jedno, v tom smradu okolo se to ztratí. A my si na to pomalu zvykáme.
DEN 5 – 22. 9., OSTSEEBAD BINZ
Ještě než vůbec vylezeme z teplých spacáků ven, zjišťujeme, že se na nás opět valí mračna s deštěm a zase i vítr, i když už ne tak silný jako předchozí dny. Ráno propádlujeme přístavem, míjíme ledovcový kámen Schwanenstein (160tunový macík) a míříme k Jasmundu. Jedná se o chráněnou přírodní oblast (UNESCO) s lesy buků, která se ponechává svému osudu. Jasmund jsou vysoké bílé útesy, ze kterých dolů trčí kořeny stromů a kameny, které jsou nachystány přímo na spadnutí. Držíme se raději dále od břehu tak, jak doporučují kusé informace o pádlování na Rujáně.
Další zastávka je v Sassnitzu. S přibližující se pevninou se začíná zvedat protivítr a ženou se úplně černé mraky plné vody. To nebude hezké. Pádlujeme proti větru. Jak jinak?
Okolo promenády je hezká písčitá pláž, kde vysedáme, lodě vynášíme co nejvíc k vlnolamům a jdeme se schovat do města na oběd. Jen co dorazíme do místní pizzerie, spustí se neskutečný liják a bouřka. V klidu a v teple se najíme, zbytek pizzy si neseme v krabici.
Protože je silný protivítr, nemůžeme na otevřené moře, ale raději plujeme podél pobřeží. Se Sassnitzem za zády nás čeká propádlování plavebních drah velkých lodí mířících do obrovských nákladních přístavů. Nakonec se nám to povede bezkontaktně.
Náš cíl je Prora. Pádlujeme se podívat na největší prázdninové letovisko na světě, které bylo budováno za druhé světové války. Voda se postupně uklidňuje. Po prohlídce však měním plány a ukazuji do dálky. Někam za Ostseebad Binz!
Bílá písčitá pláž je krásná, jen tu vodu by mohl někdo na koupání přihřát! I po teplé večeři nám je zima, a tak jdeme na dřevo a rozděláváme oheň přímo na pláži. Nahříváme zmrzlé nohy u plamenů a pozorujeme, jak v dáli svítí přístav v Sassnitzu a promenáda u nedalekého města Ostseebad Binz.
DEN 6 – 23. 9., ZICKER MÖNCHGUT
Zásoby jídla se tenčí. Obchod po cestě jsme nenašli, přemýšlíme tedy, jak s tím vším vystačíme. Zatím to dáme. Na moři jsou opět vlny a protivítr. Tento stav nás už vůbec nepřekvapuje. Vyrážíme na vodu stejným způsobem jako předchozí dny. Špička proti vlně a makat. Pokračujeme podél pobřeží okolo skal. Vlny i vítr jsou větší a větší. Připlouváme k molu u města Sellin. Lidé se prochází po pobřeží a molu a koukají na nás s pohledem jasně říkajícím, zda jsme normální, když pádlujeme na takových vlnách. Dělám kraviny a jezdím po vlnách sem a tam. Tohle mě fakt baví!
A Míšu to baví až tak, že se rozhodne koupat. Chytá pádlo, loď a kope ke břehu. Než k ní dojedu, je venku. Ale nebylo to zadarmo. Trochu se klepe. A tak jsem nasadil vyzkoušený vyprošťovák. Pikao, které se zapíjí horkým čajem. Společně to chutná jako horká čokoláda. Doporučuji! I přes znamenitou vychytávku ale Míša začíná být unavená. V tuto chvíli se pro ni pádlování stává spíše utrpením než radostí. Do večera děláme ještě jednu přestávku. Třepe se zimou jako drahý pes, a tak jsme se schovali na pláži pod typické proutěné přístřešky a chytáme sluníčko. Musíme však pádlovat ještě kousek dál. Slunce se klene pomalu k západu. Vítr sílí a na moři jsou zase velké vlny. Nad hlavou nám opět letí velká véčka z migrujících hus. Pro dnešek jsem vyhlídnul místo pod divokou hruškou. Na oblázkové pláži. Dneska to bylo opět výživné. To však ještě netuším, co nás čeká další den!
DEN 7 – 24. 9., PROSNITZER SCHANZE
Dochází jídlo a pitná voda. Za chvíli se ze slunného rána stává zase ráno uplakané a začíná pršet. Dneska nás čeká obrovský přejezd. Původní plán byl: výběžek, dále ostrov Vilm a protější břeh. Hladina se nám zdá relativně klidná, protivítr v normě, a tak jsme se domluvili, že uděláme změnu, vynecháme všechny zastávky a jedeme přímo na západ.
Pádlujeme a postupně se zase zvedá vítr, dělají se vlny a oběma nám dochází, že to nebude vůbec tak zadarmo, jak jsme si mysleli. Po chvíli se obloha zbarví do černa, zvedá se vítr a opět lije. Břeh je pořád tak neskutečně daleko! Stojíme na místě? Bojujeme s vodou, která se valí z boku a staví se do čím dál větších vln. V polovině cesty je podle mapy červená bójka. Tu přitahujeme i očima. Nakonec u ní děláme přestávku.
Břeh postupně vidím stále jasněji, ale pak jako by se přibližování zastavilo. Je to štreka! Ale nakonec to zlomíme a po pěti hodinách se dostáváme na mělčinu. Ucucáváme horký čaj a vyrážíme dál. Chvíli máme hladinu jako zrcadlo a sluníčko. Že by pádlování za odměnu? Připlouváme do malého přístavu Glewitz, kde máme v plánu sehnat nějakou pitnou vodu na vaření. U přívozu je malý bufet Rügen’s erste Fischbude, kde si dáváme drobné jídlo. Začínáme shánět pitnou vodu. U přístavu jsou WC a sprchy, ale vše je zamčené. Vracíme k lodím, když náhodou okolo jde místní rybář a dává se s námi do řeči.
Starý rybář nám nabídne, ať si dojdeme k němu domů za jeho ženou, která nám vodu napustí. Našli jsme dům, i paní! S úsměvem nám napouští vodu. Vyplouváme a pokračujeme dál, domluva byla taková, že dneska v 18 hodin končíme. Hledáme místo na spaní. Koukáme po pobřeží na nějaké vhodné, ale všude je hluboký rákos, kde není možné vystoupit. Nakonec vysedáme v 18:20 pod sloupem vysokého napětí. Časově jsme se téměř trefili. Místo pěkné, ale těch komárů! Už nemáme skoro žádné jídlo. Přichází na řadu balíček červené čočky a děláme z ní polívku.
V KOSTCE
Vlny: Jo tak ty byly a ne malé. Kvůli převládajícím větrům jsme jeli variantu po směru hodinkových ručiček.
Vítr: Jasně. Ten přináší radost kajtařům a surfařům, ale pro seakayakera je to trest. A Rujána nás ztrestala hned několikrát.
Počasí: Před akcí jsem si pořídil klobouček proti spálení od slunce. A nepoužil jsem ho. Ani jednou!
Navigace: Měl jsem kompas. Mapu v mapníku a offline mapu v telefonu. Všechno se hodilo. Zvláště při 5hodinovém nonstop přejezdu z nejjižnějšího výběžku.
Sladká voda a táboření: S vodou to nakonec vyšlo. Nabrali jsme ji v kempu a asi jednou v přístavu. V každé lodi jsme měli nejvíc 18 l vody naráz. Táboření bylo v pohodě, ale vyhýbali jsme se vyznačeným chráněným zónám a spaní v okolí Jasmundu.
Doporučené vybavení: Teplé oblečení na kempování, kvalitní podpalovač na oheň, závětří na vaření, křesílka pro vegetování na břehu.
Nejsilnější zážitek: Asi vlny. Jak baráky! A dlouhé přejezdy.
Na co si dát pozor: Mělčiny. Hlídat si dostatek pitné vody. Vítr. Nepodcenit navigaci, i když si myslíte, že pádlujete „jenom“ okolo břehu. Mějte na celou akci časovou rezervu.
Na co se připravit: Na cca 200 km pádlování. Podle toho, jak moc to budete stříhat přes zátoky a zálivy. A na X dní na moři podle toho, jak vám bude foukat a jak jste rychlí.
Co mě překvapilo: Mělčiny a vlny.
Doporučení: Koukejte na předpověď a sledujte hlavně vítr. Jakmile se objeví víc než 8 m/s, je to hodně. Doporučuje se jezdit od západu na východ tak, aby vám foukalo do zad. Což funguje jenom někde a někdy.
DEN 8 – 25. 9., PROSNITZER SCHANZE
K snídani? Přece polívka z červené čočky! Uvědomujeme si, že je to naše poslední balení a máme za sebou poslední noc na Rujáně. Tak trochu to na nás doléhá. Šněrujeme si to mezi bójkami, potkáváme obrovskou nákladní loď. Vlny od ní cítíme pod zadkem pěkně dlouho. Z poslední zatáčky koukáme na místo, odkud jsme vypluli. Máme před sebou Stralsund a Altefähr! To není možný! My to dokázali! Kruh se uzavírá. Had se zakousnul do svého ocasu!
Lodě musí po této akci do servisu a stejně tak i Míša, která na začátku akce zakopla za stanem o větev a natáhla si něco na noze. V Česku navštívila ambulanci Kliniky úrazové chirurgie a dostala verdikt natrženého svalu a po ultrazvuku nohy ještě k tomu hlubokou žilní trombózu. Dostala injekce na ředění krve, bandáže, berle a nabídku 6 týdnů neschopenky. Takže suma sumárum nějaké mozoly, nějaké to kilo dole, čočka 2x po sobě, jedna pajdavá pádlerka a dva spokojení vodáci.
