Druhý zářijový víkend se konala tradiční podzimní akce na řece Malši, její podzimní splutí. Počasí vodákům přálo a pěkný vodácký zážitek účastníkům korunoval zvýšený průtok v korytě řeky.
Během letošního jara se mě dostalo do ruky několik novinek od Galasportu a s potěšením jsem s nimi odjezdil letošní sezónu v Čechách a evropských řekách. S jednou z nich bych Vás rád v rámci několika řádků seznámil a podělil o poznatky nasbírané během pádlování s Disco Stickem.
Letní měsíce červenec, srpen a září již tradičně patřily HIKO Whitewater kempům. Ve třech termínech se vystřídal rekordní počet nadšených vodáků, kteří chtěli posunout hranice svých dovedností.
Bylo po dešti. Postával jsem na Borači u mostu a škrábal se za uchem. Dole v korytě Svratky teklo s bídou sedm kubíků, které pustil hrázný z vyrovnávačky pod Vírem. Opodál se rozčileně dohadovali dva rybáři. „Vysoká voda“ jim neseděla. Zkrátka, pro někoho bylo vody moc, pro jiného málo. Bylo jasné, že z peřejí na Prudké nebude nic. Snad jen skloňování slovesa škrábat. Pohled dolů po proudu byl o něco lepší, tak proč zase jednou nesplavit jinou trasu, než známý úsek Vír – Borač?
Součástí každého vydání časopisu Pádlera bývají i rozhovory, zpravidla dva. Podle většiny čtenářů jsou to vždy velmi zajímavá povídání, ze kterých se toho dozví mnohem víc, než z klasických článků a reportáží.
Oslovili jsme v redakci Roberta Kazika, Fantomase, Tomáše Mähringa a Michala Kůru, tedy lidi raftingem a jízdou na vodě řádně protřelé, aby nám napsali svých pět tipů na nejlepší raftové řeky v Evropě, a každého jsme potom poprosili, aby nám tu svou NEJ řeku popsal. Které řeky jsou tedy těmi NEJ z celé Evropy?
Finále Světového poháru ve vodním slalomu ve španělském Seu d´Urgell (8 – 10. 9.) vrcholilo v sobotu semifinálovými a finálovými jízdami kajakářů, singlkanoistek a deblkanoistů. Do finále kajakářů se probojoval i lídr celkového pořadí Vít Přindiš, a také nejrychlejší v semifinále Jiří Prskavec. Ten obsadil nakonec třetí místo, šestý Přindiš vybojoval historické prvenství v celkovém hodnocení
Každoročně vodáci z České republiky i sousedních zemí netrpělivě vyhlížejí konec srpna a víkend, kdy se konečně otevře Lipenská přehrada a korytem Vltavy se povalí hektolitry vody. Letos se tenhle víkend obzvlášť vydařil a také počasí přálo. Devils závod, který se na Vltavě jel už po 11., byl třešničkou na dortu celého víkendu.
Italská Ivrea v sobotu (2. 9.) nadělila českým vodním slalomářům hned dvě medaile. Vít Přindiš byl nejrychlejší mezi kajakáři, Tereza Fišerová vybojovala třetí místo v kategorii C1 ženy. Deblkanoisté Kašpar se Šindlerem skončili čtvrtí. V nedělním závodě vybojoval Lukáš Rohan sedmé místo.
Má láska k vodáctví se započala někdy před deseti lety, kdy jsem jakožto dítko přibližně desetileté poprvé usedla do lodě. Pamatuju si, jak jsem celá u vytržení seděla v obrovské Barace na zadákovi a měla pocit, že ta Morava teče nějak děsně rychle. Hodně vody už od té doby uteklo, Morava už mi nepřipadá jako nejdravější tok světa a také jsem se za tu dobu už mnohokrát zamilovala do jiných a jiných řek.
Žiji v Bělé pod Bezdězem a jsem tak trochu regionální patriot. Plavit se po vodním toku Bělá mě lákalo již od útlého dětství, ač tehdy jsem ještě nevěděla co je to kánoe.
Malebná krajina, jeskyně, vodopády, průzračné řeky i kousek moře na vás čekají, pokud se rozhodnete vydat do Bosny. My jsme tam vyrazili začátkem června, s cílem zdolat nejvyšší horu, Maglić (2386 m.n.m.). Ale protože jsme zarytí vodáci, kajaky jsme samozřejmě přibalili s sebou.
Ve čtvrtek třicátého dubna vyzvedávám ve Svésedlicích ve firmě Havel Composites nové uhlíkové pádlo a v Břeclavi v Gumotexu lodě. Ke kajaku Seawave, který výborně sloužil při loňském pádlování po Bajkalu přibírám ve druhém pytli ještě Framuru – novinku minulého roku. Má být ještě rychlejší a díky jiné konstrukci užší z venku, a přitom širší zevnitř… Tak uvidíme!
Šest medailí, z toho dokonce čtyři v olympijských disciplínách. Dva tituly mistrů světa. Čtvrté místo v medailové tabulce národů. Česká rychlostí kanoistika zažila v Račicích sportovně nejúspěšnější mistrovství světa v historii samostatné České republiky.
Už je to dlouho, co mi Bobík Sušánka říkal o svém výletu do Maroka. Jeho vyprávění mě nadchlo a tak jsem sehnal od kamaráda kilometráže místních řek, v únoru zaslal do Maroka lodě a jednoho pátečního březnového odpoledne jsme tak mohli vyrazit za africkým dobrodružstvím.