Zajímavosti

Ahoj vodáci, hlásím se vám v poslední, čtvrté části seriálu, kde jsem vám postupně popisovala svoje problémy se zády a to, jak jsem si s tím poradila. Od mého zranění uběhl víc než rok. Uvědomila jsem si, že až zdravotní problémy vám ukáží, jak je zdraví důležité, a přinutí vás se na věci dívat jinak. V něčem mě to posunulo dopředu, ale přiznávám, že v některých věcech mě to přibrzdilo a stále se s tím snažím vyrovnat.

Slovensko je malá krajina s dvoma tvárami. Hornatý sever, nížinatý juh. Vždy ma bavilo hľadať miesto, kde sa to láme. Mapa úseku pod Piešťanmi sľubuje, že takéto miesto nájdem na Váhu.

Pádlovací sporty se v posledních letech díky úspěchům našich reprezentantů těší popularitě, a tak není divu, že leckterý rodič zatouží po tom, aby z jeho potomka vyrostla nová Štěpánka Hilgertová, Vávra Hradilek či Josef Dostál. Jiný by byl zase rád, aby jeho děti uměly bezpečně splouvat řeku na letní dovolené.

Po osmiletém čekání dokázali slalomáři z pořádajícího týmu USK „Micháč“ potřetí opanovat florbalový turnaj vodáků. V dramatickém finále zvítězili nad rychlostními kanoisty TJVS Kadaň „A“ těsně 6:5. Loňští vítězové Kajakáři Dukla letos nezvládli proniknout skrz semifinále a v souboji o bronz udolali v dramatické koncovce raftaře z Tunel Team, kteří tak stejně jako v minulém roce skončili na bramborové příčce.

V předchozích dvou dílech jsem psala o svých problémech se zády – dvě vysunuté ploténky, neustálá bolest a zákaz sportování. Na jaře 2018 mi lékaři předpovídali, že se zpět ke sportu už nevrátím. Naštěstí se mi podařilo dostat bolest pod kontrolu a záda úspěšně rehabilitovat, takže kajakuji stále.

Po knihách Nejhezčí túry světa a Nejhezčí místa světa se dobrodruh a cestovatel (a také stálý spolupracovník Pádlera) Jan Hocek rozhodl řídit heslem „Všude dobře, doma nejlíp“ a vydal svou třetí knihu, která se zabývá výlučně jeho domovinou, tedy Českou a Slovenskou republikou.

Je zima, kajak spí v loděnici, protože ani tradiční Vánoční obleva nepřinesla kýžené průtoky, a tak je potřeba si ukrátit čas alespoň psaním o divoké vodě. Ne že by téma, na které mě Snížák požádal napsat menší příspěvek, bylo něco, na co s oblibou myslím, ale prý je dobré nechat ostatní poučit se z mých chyb. Takže tady to máte. Většinou když někomu řeknu, že jsem si zlomil na divoké vodě dva obratle, reakce je stejná: „To máš z těch vodopádů“. Tak poslyšte příběh o tom, jak se dají obratle zlomit na jarní Jizeře.

10. ročník známé akce jsme opět nevynechali. Pro nás to tedy byl „jenom“ 7. ročník, který absolvujeme vždy cestou na lyže na Modravu, i tak ale tuto akci už řadíme mezi naše tradiční.

V minulém díle jsem popsala své zdravotní problémy s páteří a jak jsem se s nimi vypořádala. Až doteď jsem si neuvědomovala, kolik lidí v mém okolí trpí na podobné problémy a jako já hledají cestu ke zdravým zádům.

Vodácká sezona 2019 je definitivně u konce a raftařská jakbysmet a tak si pojďme shrnout, co důležitého se v raftovém roce 2019 odehrálo a co nás čeká dále.

Říká se, že sport a zdraví jdou ruku v ruce. Ale co se vrcholového sportu týče, toto rčení by platilo jen stěží…

Kdo z vodácké veřejnosti by jméno Dana Stacha neznal. Bývalý český reprezentant ve vodním slalomu od vody nikdy neodešel a vedle práce pro vědeckou redakci České televize, komentování různorodých sportovních akcí pod hlavičkou MaD speakers, dlouhých běhů i jiných sportovních aktivit a oddaným drbáním kocoura Pana Rozárky si i dnes najde chvíli času na trénink s kamarády v pražské Troji.

Na zimu jsem si přála odletět pádlovat někam do tepla, jenže pořád ne a ne najít pádlovací parťáky. Nakonec se mi podařilo sehnat americký pár, a tak jsem neváhala a brzy byla letenka s datem odletu 1. ledna z Vídně do Mexico City doma.

Právě to, že se Amálka narodila do slavné vodácké rodiny, ji zásadně ovlivnilo a formovalo. Přestože ji rodina nikdy do ničeho netlačila, možnost bojovat ve vodnímu slalomu o stupně vítězů přemohla lásku ke koním a zlákala mladou reprezentantku, která se tak jízdě na kajaku věnuje již deset let.

Whanganui je dodnes jedinou přístupovou cestou do nitra panenské přírody a neproniknutelných pralesů stejnojmenného národního parku Whanganui na Novém Zélandu.