Po zkušenostech ze Sibiře, kde nás musel od řeky dostat vrtulník, a z Řecka, kde nás spláchla do moře přívalová bouřka, jsme si řekli, že se budeme držet při zemi. Tedy „při domově“. Proto jsme zase zvolili náš nejoblíbenější seakayakový výlet se zaměřením na krásy říčních údolí, i když v nich řeka nebouří v peřejích. Konec konců Zimní Slapy nebo Troja – Mělník jsou taky na řece.
Ačkoliv jsem po absolvování řeky Omulevky sliboval, že už NIKAM nepojedu, zase jednou jsem porušil dobře míněné předsevzetí a vyrazil směr Sibiř.
V pátek 27. 3. „vypadne“ z tiskárny letošní první vydání vodáckého časopisu Pádler a ihned zamíří k předplatitelům a na pulty prodejců. Pokud bys ho chtěl dostat přímo do schránky, je ještě čas zřídit si předplatné a sice do středeční půlnoci (25. 3.). Tak neváhej, Pádler je opět nacpanej k prasknutí nejlepším vodáckým čtením v Česku.
Maraňon je známý jako „Grand Canyon And“. Hory se tyčí 3000 metrů nad kaňony hnědě zbarvené řeky a místní obyvatelé žijí tradičním způsobem života po desetiletí.
Jihozápadní konec Walesu je znám jako Pembrokshire Coastal National Park (Národní pobřežní park). Návštěvníkům nabízí rozmanité skvosty, jakými jsou divoké útesy i zlaté pláže, kolonie tuleňů, množství medúz a nepřeberná hejna mořských ptáků. Jeho součástí je mezi turisty velmi oblíbený ostrov Ramsey, který leží jen kousíček od pobřeží v Ramsey Sound.
Na Ondrovi Pokorném mám nejradši to, že když se řekne, že se jede na vodu, tak se jede na vodu.
Ostrovy omývané Tyrhénským mořem jsou vodákům dobře známé. Nádherná a divoká Korsika, protkaná hlubokými kaňony s divokou vodou, Elba s pobřežím jako stvořeným pro obeplutí na mořském kajaku a pak Sardinie.
Je polovina února, konkrétně 14. Že prej Valentýn. Nevím jak u vás, ale my na Valentýna kašleme. My se milujeme celoročně. Takže? Horní Odra hlásí 113 cm, což není úplně dost, ale je to aspoň něco.
Na start kvalifikace rankingového závodu Australian Open, který vodním slalomářům odstartoval letošní důležitou olympijskou sezónu, se v pátek 21. 2. postavilo 29 českých závodníků a do víkendových semifinálových bojů postoupily téměř všechny české lodě.
Ve třetím dílu našeho seriálu se podíváme na dětské oddíly, které se zabývají vodní turistikou. Najdeme tu širokou paletu možností od skautů, pro které je voda jen doplňkem k další pestré činnosti, až po kluby, jejichž činnost si moc nezadá s těmi závodními.
Dlouho jsem přemýšlel nad tím, zda se mám o těchto drobných perlách rozepsat. Pak jsem se drobet uchlácholil, že díky klidnému toku nebude tolik vyhledávaná „rádoby“ vodáky a tím si snad i nadále do dalších let udrží svou čistotu vody a okolních břehů.
Je třicet let po „sametové“ revoluci. Dnešní, vlastně i více než třicetiletí, jedinci nepamatují, jaké to bylo, když jsme nemohli cestovat. Jedna z možností, bylo vycestovat na západ se sportem. To se mi několikrát podařilo a tím vznikla neodolatelná touha opět se podívat za „železnou oponu“.
Pokud byste si lámali hlavu, třeba jako já, na kterou řeku se v létě vydat, i když je poměrně sucho a moc řek vodu v korytě nemá, může být Lužická Nisa alternativou pro váš výlet.
Slalom na divoké vodě se dá nazvat královskou disciplínou mezi pádlovacími sporty. Odvážní muži a ženy, kteří se ladně proplétají mezi brankami v divokých peřejích. Sport, ve kterém pořád přetrvává kamarádství a určitá dávka nonkonformity a rebelství. Lukáš Pollert, Štěpánka Hilgertová, Vávra Hradilek, Kača Kudějová či Jirka Prskavec – to jsou jména úspěšných slalomářů, která jsou povědomá i neznalcům divoké vody. Pojďme se teď podívat na to, kdy a jak je nejlepší se slalomem na divoké vodě začít, aby z vašich ratolestí jednou třeba vyrostli neméně úspěšní a populární sportovci.
Je jar a ja rozmýšľam kam na vodu. Už som stihol veľkonočnú Soču a čistenie rieky Kamenice. Dostáva sa ku mne informácia o splavovaní riek v Bosne a Srbsku, ktoré organizuje CK Adventurio. V tomto období by vody malo byť viac než v lete a tak sú v pláne rieky, ktoré sa zvyčajne nejazdia.