Zajímavosti

V minulé zprávě jsem úmyslně vynechal zmínku o naší zastávce u sopky Mt Egmont (maorsky Mt Taranaki, 2518m.n.m.). A to proto, že tato zpráva bude téměř celá o stále aktivních vulkánech na Zélandu a o trecích na ně, které jsme v posledních dnech podnikli.

Sledujete-li cestu H2Omaniaků po Novém Zélandu, pak vězte že kluci už pádlují po Jižním ostrově. Report z jejich putování Severním ostrovem můžete omrknou právě tady a v kapkách pak najdete všechna dostupná videa. Já si myslím, že se na tý druhý polokouli mají docela dobře.

V minulém článku na konci jsem sliboval Antarctic centre v Christchurch. Kromě toho se tentokrát dočtete také o další volně přístupné jeskyni a o velrybách, které jsme byli pozorovat na moři. Pak se přesuneme na severní ostrov a ukážeme vám nejen vodáckou ikonu Zélandu, legendární vodopády Huka falls a soutěsku Aratiatia. A na závěr oblíbené JET boaty, tentokrát v peřejích skákající na vlnách řeky Waikato.

Odložte kabáty, sundejte čepice a rukavice, uvařte si čaj a pojďte se ohřát při čtení další zprávy z projektu Nový Zéland očima kajakářů. I když, nyní vás mimo jiné vezmeme na jih jižního ostrova, kde umí být i v létě zima. I čepice a teplé oblečení jsme tu použili.

Letošní závod ve snowkayakingu v Rakousku nebyl mistrovstvím světa a místo v Lienzu se konal v pro nás bližším Obertauernu. Také letos poprvé vzal celou akci se všímvšudy pod svá křídla RedBull, firma známá nejen svým energydrinkem a nyní nově přírodní kolou, ale hlavně pořádáním právě různých extrémních a ulítlých závodů. Počet startujících byl tentokrát omezen na 100 lidi a byla pouze jedna kategorie pro všechny.

Aktualizováno! Na vodácky hojně navštěvovaném ostrově Korsika se letos opět chystá velké setkání pádlistů z celého světa. Korsika je snad všem pádlistům známá divokou vodu světové třídy a bohužel také neutuchajícími snahami o stavbu nových přehrad. Na vodácké setkání Corsica Kayak Week nás všechny zve magazín Kayak Session.

Když jsem řekl v sobotu ráno klukům, že bych se jel podívat na Dračici, nevypadali moc nadšeně. V kilometráži českých řek se totiž píše o přítoku Lužnice, jehož obtížnost nepřesahuje ZW. Do Hydra 3/08 psal Šakal ale úplně něco jinýho a navíc mi tenkrát ukázal docela pěkný fotky z jeho pěšího výletu kolem. Po telefonické konzultaci (Šakale, sorry, jestli jsem tě vzbudil) a pohledu na online vodočet v Klikově je rozhodnuto a my, všichni už s chutí, vyrážíme na Třeboňsko.

Poté co si naše už značně sehraná mikroparta užila slunečnou sobotu na Dračici, začaly se kout plány na neděli. V autě, bez internetu, toho dneska moc nevymyslíte, tak nezbylo, než žhavit drát a volat ostatním pádlistům co a jak. Jeden z dotázaných, Haf, nás začal lákat na Vlašimskou Blanici. No, popravdě se nám moc nechtělo.

Tak je tady, holenkové, třetí díl našeho týdenního seriálu o víkendové vodácké horečce. Dneska se podívejte jak jsme si minulou sobotu užili hezkou vodu na horní Doubravě a na Ležáku. Doufám že nám o víkendu zase něco trochu poteče a že bude příští týden další čerstvý čtení. A když nepoteče můžeme se sejít třeba v Chocni na devátém ročníku Vodáckýho dne. Tam bude určitě srandy pytel.

Nevím, jak moc sledujete kalendář, tak jen připomenu, že se v noci ze soboty na neděli přehoupl měsíc únor do března, což by nebylo nic tak úžasného, kdyby se nám, kteří jsme upoutáni v naší vlasti, zároveň téměř naplno nerozběhla vodácká sezóna.

Pěkný víkend jsem prožil na konci loňských prázdnin s partičkou kámošů na řece Sprévě. Jeli jsme si tam očíhnout terén pro připravovaný zájezd a moc se nám tam líbilo. Spreewald (česky blata) jsme navštívili v oblasti Lübbenau a právě z tohoto města, kde jsme bydleli v příjemném kempu, jsme vyjížděli do okolí.

Ahoj HYDRO. Posílám zatím poslední zprávu o stavu vyjednávání o Labi. Je to zpráva z posledního jednání na VV ČSK, kterou jsem poslal i panu Jaroslavu Pollertovi, takže Vám ji posílám po akceptování jeho připomínek a formulací. Je mi jasné, že část vodáků mi bude spílat, že jsem je prodal, ale za daných podmínek jsem nedokázal udělat víc.

Kulturní charakter zdejšího kraje je výrazně odlišný. V každé, i té nejzapadlejší, vesnici se tyčí k nebi minaret a jediné nezahalené ženy můžeme zahlédnout pouze v našich autech. Je nejvyšší čas otočit se na postupnou cestu k domovu. Navíc ani voda v této oblasti už není, Černá řeka i horní úsek Ardy jsou téměř suché. Proto volíme celodenní přesun do pohoří Pirin.

Na Hydrofóru se ptala Martina, jak zalepit svojí ucházející Palavku. Ve speciálu z minulého roku, který vyšel spolu s Hydrem 2/08, je príma návod přímo od mistra Zdeňka „Ryby“ Rybníkáře. Tady ho tedy máte i na stránkách Hydrowebu.

V pátek před víkendem si dopřála partička Čelákovickejch Racků po práci legraci. Dřív jak o hodinu vypnuli mašinu a rozjeli se na rozvodněnou Sázavu v úseku Týnec – Pikovice. O jejich podvečerním splutí vám dneska povypráví Kuba.