Zajímavosti

Kanoistický klub Rakovník před několika lety započal novou kapitolu vodního slalomu. Bylo založeno „Tréninkové středisko veteránů“ se sídlem v loděnici klubu. Cílem tohoto neziskového seskupení, není vychovávat špičkové profesionály, kteří závoděním mezi brankami si vydělají na obživu a zabezpečí sebe i rodinu do konce života.

Pokračujeme na místo závodů směrem k řece Tay v Grandtulle. Krajina se začíná vlnit a barvy svěží zelené nás upozorňují, že už se nacházíme ve Skotsku. Míra s Mílou, naši řidiči zvládají jízdu v protisměru v pohodě a i na kruhové objezdy najíždějí ve správném směru.

Jestli letošní zdivočelé počasí nezpůsobí totální zamrznutí Sázavy mezi Krhanicemi a Pikovicemi, bude opět poslední sobota před vánočními svátky patřit splutí sázavských peřejí a kamení. Pro mnohé bláznovství, pro některé inspirace jaké vodácké vybavení si přát pod strom, pro jiné příležitost jak si svátečně naladěni poklábosit s kamarády a letos naposledy namočit pádlo do šplouchající vody a také důstojně (či méně důstojně) se rozloučit s uplynulým vodáckým rokem.

Termín splutí Botiče se letos mnohokrát měnil, protože se opravuje jeho koryto. Nakonec se na rozdíl od Rokytky koná a máte se na co těšit. Přijměte tedy pozvání na další ročník a nechte se nalákat několika typickými záběry z těch minulých.

Na Botiči se scházívají jen ti otrlejší, ti co se nebojí, že je potřísní nějaká ta kapka špíny, která v Botiči teče, a nebojí se ani vykoupání v té hnědé břečce. I my patříme k těmto otrlejším a sjeli jsme ho už mnohokrát. Naštěstí se nám ještě za to nevymstila girardia, ani si na nás nepočkal virus žloutenky, či ostatní „potvůrky“ kterými nás pořadatel v propozicích straší. Letos se nás na Botiči sešlo spoustu.

Již tradičně se po skončení freestylové a nově i kajakkrosové sezony koná výroční schůze organizací CNAWR a EKC. Nejinak tomu bylo letos. Po pár přesunech a nejasnostech jsme se sešli v pátek 27. listopadu v pražském boulderbaru V Síti, abychom bilancovali, hlasovali, vyhlásili ještě nevyhlášené a taky zapařili…

Vyprodáváme naše sklady, a proto bychom Vám rádi nabídli vybrané modely nafukovacích lodí s výraznými slevami.

Letos na jaře k nám dorazila nová čistokrevně freestylová mašina z dílny světového designéra americké firmy Liquidlogic Šejna Benedikta, která nese název Biscuit. A název je to vpravdě příhodný. ”Keksík” se opravdu jako rodeová zbraň dneška určitě neztratí.

Nestává se to každý den, aby u nás vznikl a začal fungovat nový vodácký oddíl. 4. září minulého roku se tak ale stalo a za účasti řady nadšenců pro vodáctví vznikl v Dolní Lutyni vodácký oddíl Posejdon. Založit oddíl je jen začátek, následuje spousta práce, ale když se najdou schopní lidé, tak všechno jde. O tom, jak Posejdon začínal, nám napsal jeho předseda.

Během naší americko-kanadské dovolené jsme si zase dopřáli komerční rafting. Vždy se snažíme vybírat těžší úseky přiměřené našim schopnostem i peněženkám pracujících důchodců. Tentokrát jsme chtěli najít něco na 1 den v pohoří Cascady po cestě ze Seattlu do Calgary. V horách ještě v půli května leželo dost sněhu, takže se dalo vybírat.

Vítejte u dalšího článku popisujícího plusy i mínusy profi kayakingu, cestování kolem světa a hledání těch nejkrásnějších a nejstrmějších řek. Místo psaní článku z Chile, kam jsem chtěl odjet za teplem, píšu opět z USA, tentokrát East Coast, kde se ale taky najde dost dobrých řek. Chile nevyšla, protože je drahá a navíc jsem nesehnal nikoho, kdo by mou cestu aspoň trochu finančně podpořil. Začátkem října tedy prodávám všechno staré vybavení, které můžu, abych získal aspoň nějaké kapesné.

Minulý týden došlo k násilnému vniknutí do raftové základny CK Adrenaline Centre u vodáckého kanálu ve Veltrusech. Bylo odcizeno značné množství vodáckého materiálu, převážně rafty a nafukovací kanoe Yukon. Podle názoru policie nasvědčuje způsob vniknutí na předem připravenou akci. [i]Aktualizováno: přidány fotografie ukradeného vybavení![/i]

Až půjdete v nejbližších dnech kolem své schránky, či nějakého vodáckého shopu, zbystřete a zaposlouchejte se jestli zevnitř neuslyšíte burácení opravdu divokých peřejí, dropů a kataraktů. Poslední letošní číslo HYDROmagazínu totiž přináší obrovský množství úžasnejch fotek a mraky skvělejch textů a rozhovorů s vodáky, kterým náš velký koníček nasměroval životní dráhu a udělal z nich profesionály s pádlem.

Dny plné slunce, během kterých jsme si mohli číst poslední HYDRO pomalu ale jistě končí a nezbývá, než se vydat na pár posledních podzimních akcí a pak už zazimovat vybavení a čekat, až to na jaře začně tát. Snad jediným potěšujícím faktem v tomto smutném období může být to, že vyšel další díl HYDROmagazínu, který nám, doufejme, čekání na následující sezonu zpříjemní. Tentokrát jsme se rozhodli věnovat skoro celé číslo vodáckému závodění. Ale dost řečí a pojďme si tou horkou novinku zalistovat.

V neděli jsem se vrátil po čtyřech dnech domů. V ložnici osvětluje lampička Lenčino bezvládné tělo. Leží na břiše, obličejem ve skriptech z chirurgie. Stojím ve dveřích a rozhlížím se. Plyn tu cítit není. Pomalu přistupuji k posteli, kontroluji vypínač a kabel od lampičky. Všechno se zdá být v pořádku. Jemně jí oslovím a nic. A sakra, je to tu! Bouchnu dlaní do nočního stolku. V tu chvíli Lenka nadskočí. „Co blbneš prokrista, víš jak sem se lekla?!“. „Lež klidně,“ povídám a měřím jí tep. „Nebolí tě něco? Jak se cítíš? Co si dělala než si usla?“. „Učila sem se, né asi, ty blbečku!“ Tak to je v pořádku. Jdu zavézt auto do garáže. Na tři a půl metru jízdy se poutám bezpečnostním pásem. Ne, nejsem blázen. Právě jsem se vrátil ze čtyřdenního ZDrSEM.