Zajímavosti

Léto v plném proudu, díky občasným dešťům asi voda v řekách jen tak nedojde, co víc si přát. Snad už jen dobré vodácké čtení, aby člověk mohl načerpat inspiraci, kam ještě by se dalo za vodou vyrazit. K tomu je ideální vodácký časopis Pádler, jehož letní vydání vyjde už za pár dnů.

37. ročník obnoveného legendárního závodu Budějovice–Praha jsme po loňské nonstop verzi uspořádali opět v třídenním formátu. První den jsme jeli 68 km z Českého Vrbného na Husárnu (Orlík), druhý den 69 km z Husárny na Skalici (Slapy) a třetí den 31 km zpod Slap do Prahy. Petr Mojžíšek je ředitelem závodu a současně i závodníkem a popíše vám letošní závod dvojím pohledem.

Foto: EURO TOUR / Paule Ganse Photography Poslední zářijový víkend se odehraje v centru Prahy na Vltavě a bude doslova o co stát. Pádlování ve stoje začíná v pátek 25. září týmovými soutěžemi kolem Střeleckého ostrova v rámci druhého ročníku paddleboardového festivalu Prague Paddle Fest, kterého se mohou zúčastnit čtyř až šestičlenné týmy.

Už když na jaře letošního roku probleskla médii zpráva, že výstavba MVE na jezu u Papouščí skály na Vltavě vodáky neomezí, věděl jsem, že to bude průser. Očití svědci v tomto směru žádné uklidňující zprávy rozhodně nepřinášeli, a tak když jsem teď jel náhodou kolem – čistě jako cestující nevodák – rozhodl jsem se na to podívat sám.

Vyrazit na vodu a neřešit u toho stanování? Pro mnohé nepředstavitelná věc, která by znehodnotila romantiku táboření, které odjakživa k vodáctví patří. Pro jiné jakýsi nadstandard, který si rádi dopřejí. A právě takový nadstandard přibyl jen před pár týdny v tábořišti Litovel na řece Moravě, které je součástí celé sítě tábořišť, takzvaných IN LIFE Pointů.

Domluvit se s někým na setkání, aby mohl vzniknout rozhovor, bývá občas obtížné, u Roberta to ale bylo ještě o level jinde, když mi v lednu řekl: „Ahoj kamaráde, domluvit se můžeme, ale já za chvíli odjíždím na měsíc do Tasmánie, pak tady nějak budu, ale chci jet na lyže, a pak už mám Grand Canyon skoro na měsíc.“ Nakonec bylo ze známých důvodů všechno trochu jinak, ale i tak jsme se potkali dost v poklusu, naštěstí alespoň na parádním místě, na Trnávce.

Každý rok se se začátkem vodácké sezony na internetových diskuzích nebo ve vodáckých skupinách na sociálních sítích objevují dotazy od lidí, kteří vyrážejí NA VODU! poprvé nebo nemají dostatek zkušeností. Je to dobře a jsme za to rádi, protože lepší je se zeptat, než se hořce poučit až na řece, kdy už může být pozdě. A právě pro začínající a méně zkušené vodáky je zdarma připraven letní vodácký průvodce NA VODU!, ve kterém by měli najít odpovědi na své otázky i něco navíc.

To, co se našim kajakářům povedlo v loňském roce na světové scéně, je neskutečné. Vít Přindiš a Jiří Prskavec si mezi sebou „rozdělili“ všechny tituly, které ve slalomářské sezóně mohli získat. Nejprve se Přindiš stal evropským šampionem, Prskavec na něj navázal, když se stal vítězem celkového hodnocení světového poháru a nakonec i mistrem světa.

Přes 300 dobrovolníků a více než 200 pytlů odpadků – takový je mezisoučet letošního jarního úklidu 90kilometrového úseku řeky Sázavy mezi Kácovem a Pikovicemi.

Sucho posledních let začalo tlačit české vodáky na toky, kterými dříve trochu opovrhovali. Většinou se totiž jedná o mírně proudící nebo téměř netekoucí vody, které nejsou náchylné na sucho díky častým jezům. Mezi těmito úseky se ale najde i jedna parádní výjimka. Jez tu nepotkáte ani jeden, ale voda tu teče tak rychle, že by se za to nemusela stydět ani kdejaká peřejnatější voda a vždycky jí bude dostatek. Že je to nesmysl? Tak zkuste Labe okolo Děčína.

Tušíte, jaké řece se říká moravská Amazonka? No přece Zámecké Dyji. Že jsem vám moc nepomohl? To je ta řeka, která protéká jen kousek od zámku Lednice. A taky je to řeka, která teče skrz krásné lužní lesy – odtud si právě vysloužila přirovnání ke světovému veletoku, ale to pochopíte, až po ní poplujete. A na závěr to nejhlavnější, je to řeka, která má vodu celý rok.

Vyrazit s paddleboardem na řeku je jiné, než vyrazit na rybník nebo jezero. Tekoucí voda a pohyb na ní má svá specifika a určitě je dobré zvolit i odpovídající vybavení. Uvidíte, že když řeku zkusíte, bude vás to bavit, ale nejdřív si přečtěte pár řádek o tom, jak se na svoje první říční zkušenosti ve stoje připravit, aby to nedopadlo špatně.

Čeští vodáci úspěšně zdolávají řeky, jezera a oceány v řadě zemí všech kontinentů, ale Brazílie zatím podle všeho zůstává trochu stranou jejich zájmu. A to je zemí pro české vodáky zaslíbenou.

„Takže, ty lodě si koukejte naskládat tady k tomu stromu, stany si srazte víc k sobě a ty lodě na noc otočit,“ vykřikoval na nás prošedivělý stařík s pruhovaným modrým trikem. Podíval jsem se na svoje oddílové děti, jestli se mi to nezdá a ony vidí stejný přízrak jako já. „A vy jste kdo?“ zeptal jsem se nesměle. „Kdo asi, přece správce tábořiště! A jestli se ti tady nelíbí, sbal si svoje stany i s děckama a pokračuj dál po řece,“ hartusil správce.

Léto je v plném proudu a ve vodáckých skupinách na Facebooku se co chvíli objeví dotazy na téma „Jedeme prvně na vodu, kam máme jet? Která řeka je pro děti nejlepší? Co si máme vzít s sebou?“ a podobné. Aby také ne, sluncem prozářené fotky na kánoi či u stánku s osvěžujícím drinkem zaplavují každoročně internet a navozují dojem, že není bezstarostnější zábavy než sjíždění řeky. Možná rizika si připouští opravdu málokdo (ať již z neznalosti situace, nebo z nezodpovědnosti), většinou se končí u toho, že děti mají vesty a jsme tak v úplném bezpečí. Přitom stačí opravdu málo a z pohodové dovolené se může rázem stát noční můra, kterou se pak na internetu chlubit určitě nebudeme.