Zajímavosti

V novém seriálu se budeme věnovat technice jízdy na klidné i divoké vodě. Ukážeme si pohybové principy, které pomohou zlepšit techniku jízdy. Naučíme se záběrové kombinace pro snadné nájezdy do proudu a výjezdy z proudu bez ztráty rychlosti a bočního posunu lodi. Upozorníme na klíčová místa, správné časování a nejčastější chyby. Veškeré předvedené principy a záběrové kombinace přeneseme do praxe. Cílem celého seriálu je zlepšení techniky jízdy na kajaku, rozšíření a správné použití záběrových kombinací, a tím i zvýšení bezpečnosti na divoké vodě.

Když jsme s mužem v roce 1996 plánovali naší první cestu do USA, rozhodli jsme se vzít si s sebou pálavu a zkusit si sjet nějakou řeku. Mít pálavu znamenalo ušetřit nějakou tu korunu za raftování s komerční společností, a tak nám stálo za to, vzít jí přes oceán.

Velký, drsný, nekompromisní a mnoha dalšími vzletnými přívlastky certifikovaný Adventure Race čtyřčlenných týmů bývá tradičně v půlce srpna. Aby se nám věrným závodníkům nestýskalo po závodě tak dlouho a naopak nováčci si mohli vyzkoušet, co Adventure Race obnáší, uspořádala sehraná pořadatelská sestava okolo ředitele závodu Tomáše Vaňka „kratší“ verzi závodu.

Za pět let už se Devils Extreme Race stává tradicí a ta pokračuje i v letošním roce. O poslední víkendu v srpnu, tedy 26. až 28. srpna, se opět otevřou vrata lipenské přehrady a pustí vodu do koryta slavných Čertových proudů a i letos se bude v obci Loučovice konat Devils Extreme Race, který je zároveň evropským šampionátem v extrémním kayakingu.

Poslední týden v červenci se v Opavě a Hradci nad Moravicí odehrálo Mistrovství světa juniorů ve sjezdu na divoké vodě, které se zpět do České republiky vrátilo po více než patnácti letech. Na prestižním vodáckém závodě předvedli své umění nejen tuzemští reprezentanti, ale i zástupci z různých koutů světa. Moravskoslezský kraj přitom pořádal tak významný vodácký závod poprvé.

Nejtěžší outdoorový závod pořádaný v ČR, se koná 16. 8.– 21. 8. 2011. Startují čtyřčlenné týmy na které čeká trať dlouhá přes 500 km a časový limit 75 hodin (3 dny a 3 noci), jež musí týmy absolvovat non-stop. Závod je mezinárodním mistrovsvím ČR v extrémním závodě družstev a je zařazen do evropského poháru Euroadventure.

Do startu jubilejního 15. ročníku extrémního závodu čtyřčlenných štafet v Beskydech zbývá sice ještě skoro měsíc, ale na startovní listině je už více než 60 amatérských závodníků a také některé zahraniční hvězdy. Loni se v Ostravici představilo rekordních 55 týmů.

Na sobotu 9. dubna zorganizoval Vodácký oddíl KVT Pardubice první ročník Čištění Chrudimky v úseku Chrudim – Pardubice, což je úctyhodných 22 kilometrů. Tato akce se konala u příležitosti 39. otevírání vodácké sezony na Chrudimce. V Chrudimi na Střelnici se sešlo přes 150 vodáků.

Ráno přijíždím s plně naloženým autem na místo určení dnešního závodu, k jezu na konci pelinského parku. Během několika desítek minut proměníme díky všem zúčastněným řeku v závodní trať Choceňského bubnu, který otevírá XI. ročník Vodáckého dne. Letos jsme si dali záležet a trať jsme prodloužili o běžeckou vložku s lodí s následným sprintem po vodě a závěrečným skokem, což zamávalo s pořadím v nejedné rozjížďce.

Když mi Bobr před čtvrt rokem volal, že se mu podařilo pohnout kolečkem na výpusti přehrady Seč I a že se odtud poprvé pojede organizovaně Chrudimka, měla jsem radost s ním. Pro něj to znamenalo spoustu jednání s úřady před akcí, další jednání s majiteli pozemků v místech výstupu a nástupu a pak konečná organizace splutí.

Po týdenním putování za řekami Langafzas, Arachtos, Kalaritikos, Voidomatis na severu Řecka (WW II–III+), jsem se s Řeckem nerada loučila. Měla jsem před očima fotky kamarádů ze zájezdu do Albánie v roce 1995, na kterých byly většinou jen suché vyprahlé kopce, chudoba vesnic a bunkry, které jsou všude.

Velké procento vodáků preferuje kajak, další početná skupina, většinou spíše turističtěji orientovaná, dává přednost plastovým či laminátovým kánoím a v posledním letech se stále častěji setkáme i s vodáky, kteří jezdí na kánoích nafukovacích.

Turecko? To je turecké hospodářství, jak praví klasik, a taky pádlování. Do Turecka jsme vyrazili na Vánoce roku 2009. Jeli jsme cestovat, poznat nový kraj a zvyky, lézt a také pádlovat. To jsme sice dělali jen dva dny, ale stálo to zato. Zvolili jsme jen dva dny, neboť to bylo v době, kdy jsme s mořskými kajaky teprve začínali.

Na vodě byste žádný rozdíl nepoznali: statečně se v kajaku pere s peřejemi nebo brázdí mořský příboj. A protože je bojovnice, plně soběstačná je i na břehu, byť před třemi lety po pádu z koně od pasu dolů ochrnula. Jen prostě musí některé věci dělat jinak.

Letos jsem absolvoval Norsko tak trochu jako jízdu v rychlíku. Pouhých osm dní mělo stačit na sjetí několika řek kolem města Otta a absolvování Sjoa River Festivalu. V pondělí odpoledne jsem sednul na letadlo směr Oslo a večer jsem již trénoval na závodní trati na úseku Amot.