Turistika

Od té doby, co jsme přesunuli Zamykání Ohře z říjnového data na záříjové, máme takový hezký pocit, že si ještě užíváme léta, protože ještě dobíhají poslední letní dny. Letos jsme vyzkoušeli nedělní datum, ale asi je pravda, že vodáci jsou zvyklí vyrážet ve velkém spíše v sobotu než v neděli. Sice ti skalní z Teplic přijeli, ale žádné kolony na řece nevznikaly.

S Bobrem se okolo vody sem tam vídám už přes 15 let a dlouhou dobu jsme také v kontaktu pracovním – kvůli vodáckým akcím na Doubravě a Chrudimce, které pořádá už pořádnou řadu let. Naše setkání proběhlo tematicky u klubovny skautů v Ronově nad Doubravou, kde jsme poseděli na schodech (na kterých jste už možná někdy z Doubravy vystupovali) u řeky za krásného jarního dne. Franta se rozpovídal o sobě a svém vodáckém životě a také o pořádání vodáckých akcí, kterých by dělal ještě víc, kdyby to jenom trochu šlo. A samozřejmě jsme nemohli vynechat ani letošní zrušené odemykání Doubravy, který bylo první v celé historii této akce!

Honza Bašta je mezi českými vodáky zavedenou firmou a nejspíš na něj narazíte pod přezdívkou Chobotnice nebo Chobotničák. Proč jsem si vybral pro rozhovor právě jeho? Protože se mi zdálo, že jeho stavění lodí, styl, jakým se vydává na vodácké výpravy, i názory na vodáckou scénu prostě stojí za zveřejnění. Pojďme tedy Chobotničáka poznat společně…

Nafukovací lodě mají oproti těm pevným mnoho nesporných výhod. Tou hlavní je díky kompaktním rozměrům možnost sbalit loď do velikosti příručního zavazadla a s tím spojený snadný transport k vodě. Pro převoz takto zabaleného plavidla nepotřebujete nutně auto na rozdíl od pevné lodi, se kterou jste o poznání méně svobodní. Odolnost „vzducholodí“ je také dostatečná a většina poškození je snadno opravitelná ihned, za pomoci záplat a lepidla.

Tomáš Ščepka, autor myšlenky PET kajak projektu, je rodák z Bratislavy, na vodě jezdí již přes 20 let. Začínal na sjezdovém kajaku, dalších 10 let reprezentoval Slovensko v raftingu na divoké vodě, ale rád má jakékoliv pádlování – od ježdění norských fjordů na mořském kajaku po divoké řeky v Gruzii. Hodně toho napádloval i v pražské Troji, na Trnávce, v Českém Vrbném, na Čerťákách… Například letos byl poprvé na Cetině v Chorvatsku nebo Prielomu Hornádu ve Slovenském Ráji. Bydlí při Dunaji a Dunaj je jeho srdcovkou.

Desítky let už vodáci vyráží na řeku Ohři, koneckonců o tom svědčí i píseň Ivana Mládka, kde zpívá o tom, jak „jel tuhle Ohři s Jendou Bendou“. I když je řeka spjata s vílou Ohře, která podle legendy nebyla úplně hodná, opak je na této řece pravdou.

Již samotné číslo pořadí plavby sahá kamsi do daleké historie. V těchto dobách vše počalo. Parta mladíků ani netušila, že dá v budoucnu podnět dalším recesistům k zakládání plaveb všeho druhu. Že se tato zábava hojně rozletí po celé republice, ať už na potocích, řekách, rybnících, ba i na souši. Ovšem ta vyšebrodská zůstane už navždy tou PRVNÍ. Ale nepřeskakujme…

Počasí letošního jara zatím dopřává přírodě vláhu a zdá se, že by letošní letní vodácká sezona mohla být opravdu povedená a vodu by mohly mít i řeky, které v posledních letech kvůli suchu vodáky spíše odradily. Pokud se na letní vodu chystáte, podívejte se do našeho speciálního vydání NA VODU! – letní vodácký průvodce, které je určeno právě pro začínající a méně zkušené vodáky.

Masovou vodáckou akci jménem Litičák zná asi každý, kdo alespoň jednou držel pádlo v ruce. Stovky lidí se jednu jarní, většinou první květnovou sobotu, sejdou v malé obci Nekoř a na nadlepšeném vodním stavu z přehrady Pastviny sjíždějí Divokou Orlici do Bohousové. Ti odvážnější pak ještě dál z Litic nad Orlicí romantickým údolím známým jako Litický oblouk do Potštejna.

O víkendu 22. – 23. 6. vodácký oddíl KTL z Brna pořádal dvě velké akce na řece Jihlavě.  První z nich byl závod ze série Českého poháru vodáků a druhé bylo nedělní volné splutí.

Když jsem loni v létě s partou vodáků nastupoval do lodi pod znojemskou přehradou, abych zahájil čtyřdenní plavbu po řece Dyji, netušil jsem, jaké příjemné chvíle pohody a klidu mě budou čekat. Při poznávání řeky Dyje nás provázel David Gros, vedoucí zdejšího vodáckého oddílu a šéf Vodáckého centra Znojmo, kde jsme si půjčili lodě a vybavení na vodu. Při smáčení pádla na prvních říčních kilometrech s historickými dominantami města Znojma za zády jsem začal Davidovi klást otázky…

Každý rok zjara vyrážíme na nějakou tradiční českou řeku. V letošním roce padla volba na Moravu, na které jsem byl naposledy snad jako dítě. V paměti ji ale mám zapsanou velmi kladně, tak proč neosvěžit vzpomínky?

Vyšší Brod, město na břehu Vltavy, centrum nejjižnější oblasti Čech. Město krčící se mezi kopci zasazené jako perla do kouzelné krajiny Šumavského podhůří. Jen málokdo z návštěvníků si uvědomí, že se právě nachází v nejjižnějším městě ČR, které je zároveň proslulou mekkou všech vodáků. Ovšem návštěva matičky řek a její zdolávání připravuje tyto nadšence o mnoho dalších zážitků. Historie, kultura a přírodní krásy zde totiž našly vzácnou vzájemnou symbiózu.

Liberecký kraj a přilehlé zahraniční oblasti v Polsku či Německu, tzv. Euroregion Nisa, to je kvalitní vodácká destinace pro pádlery všeho druhu. Při jarním tání tu jsou k dispozici nejnavštěvovanější domácí divokovodní terény – horní Jizera, Kamenice, Mumlava a seakajak nebo paddleboard se dá prohánět po německých jezerech, která dříve bývala doly a lomy.

Když budete hledat informace o vodačení na Labi, patrně se toho dočtete mnoho o splouvání horního toku pod Špindlerovým mlýnem, mnohem méně o splouvání po Hradec Králové a dál už v podstatě nic. Od Pardubic vodácké kilometráže a průvodci v podstatě mlčí – jezy se zdymadly (Už jste někdy pluli zdymadlem? Je to zvláštní zážitek.) a stojatá voda za to přece nestojí.