Turistika

Zažloutlé stránky starých listin vyprávějí o časech, kdy do šerého hvozdu rozeklané Vysočiny začali přicházet první lidé. Vydali se od Brna proti proudu veliké Černé řeky – Švarcavy – Svratky.

Možná jste o téhle jihočeské řece nikdy neslyšeli, stejně tak je možné, že jste ji jeli, jen o tom nevíte. Často totiž bývá mylně nazývána Lužnicí. Nežárka vzniká soutokem Kamenice a Žirovnice u Jarošova, ale vodáci ji většinou znají až o pár kilometrů níž – od místa, kde se do ní vlévá Nová řeka.

Nezaměnitelné aroma polyesterové pryskyřice nezadržitelně stoupalo historickou budovou kolínského gymnázia až do druhého patra. Zvědavý školník přes opakovaná varování každou chvíli otevíral dveře a nahlížel, jak jsme s tím daleko, čímž přidával komínovému efektu na síle.

Je polovina února, konkrétně 14. Že prej Valentýn. Nevím jak u vás, ale my na Valentýna kašleme. My se milujeme celoročně. Takže? Horní Odra hlásí 113 cm, což není úplně dost, ale je to aspoň něco.

Ve třetím dílu našeho seriálu se podíváme na dětské oddíly, které se zabývají vodní turistikou. Najdeme tu širokou paletu možností od skautů, pro které je voda jen doplňkem k další pestré činnosti, až po kluby, jejichž činnost si moc nezadá s těmi závodními.

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, zda se mám o těchto drobných perlách rozepsat. Pak jsem se drobet uchlácholil, že díky klidnému toku nebude tolik vyhledávaná „rádoby“ vodáky a tím si snad i nadále do dalších let udrží svou čistotu vody a okolních břehů.

Je třicet let po „sametové“ revoluci. Dnešní, vlastně i více než třicetiletí, jedinci nepamatují, jaké to bylo, když jsme nemohli cestovat. Jedna z možností, bylo vycestovat na západ se sportem. To se mi několikrát podařilo a tím vznikla neodolatelná touha opět se podívat za „železnou oponu“.

Pokud byste si lámali hlavu, třeba jako já, na kterou řeku se v létě vydat, i když je poměrně sucho a moc řek vodu v korytě nemá, může být Lužická Nisa alternativou pro váš výlet.

Slovensko je malá krajina s dvoma tvárami. Hornatý sever, nížinatý juh. Vždy ma bavilo hľadať miesto, kde sa to láme. Mapa úseku pod Piešťanmi sľubuje, že takéto miesto nájdem na Váhu.

Po knihách Nejhezčí túry světa a Nejhezčí místa světa se dobrodruh a cestovatel (a také stálý spolupracovník Pádlera) Jan Hocek rozhodl řídit heslem „Všude dobře, doma nejlíp“ a vydal svou třetí knihu, která se zabývá výlučně jeho domovinou, tedy Českou a Slovenskou republikou.

10. ročník známé akce jsme opět nevynechali. Pro nás to tedy byl „jenom“ 7. ročník, který absolvujeme vždy cestou na lyže na Modravu, i tak ale tuto akci už řadíme mezi naše tradiční.

Altaj byl původně v plánu už vloni. Jenže okolnosti mne nakonec zavály na Sajanskou Oku, a byla z toho akce z říše snů! Pohádka sibiřského podzimu, při které vás každý den napadá, že takovou žluť snad u nás v Evropě ani nemáme (článek z Oky vyšel v Pádlerovi 3/2018). Jenže na Altaji vás přesně tohle bude napadat zase!

Whanganui je dodnes jedinou přístupovou cestou do nitra panenské přírody a neproniknutelných pralesů stejnojmenného národního parku Whanganui na Novém Zélandu.

V předvečer 30. výročí Sametové revoluce nakládáme seakajaky a míříme ku Praze. Nejedeme na Václavák ani na Hrad. Jedeme do „HáGéčka“ na návštěvu k vodákům do Vodácké ulice vedle vodáckého slalomového kanálu v Troji. Slíbený táborák už plápolá a jeho sálavé teplo se stává s padající tmou a přituhující zimou vcelku atraktivním artiklem.

Předposlední říjnová sobota již tradičně patří ukončení vodácké sezóny ve Východních Čechách, které pořádá Klub vodáků turistů Pardubice. Desítky vodáků, cyklistů i pěšáků se za krásného počasí sešlo v Bohdanči u mostu, aby společně zamkli letošní vodu.