Turistika

Když se člověku řekne nebezpečí na řece, asi mu automaticky jako první asociace naskočí jez. Ano, na našich turistických řekách jsou jezy skutečně těmi největšími strašáky a jsou jimi právem. Pojďme si trochu popsat chování vody v jezu a co dokáže taková voda s plavajícím člověkem udělat. Třeba vám to pomůže vyvarovat se zbytečné nebezpečné situace.

Tohle není řeka pro fajnovky a pivní raftové posádky!

Malý Dunaj je navzdory svému názvu poměrně velkým vodním tokem. Jméno jeho nejsilnějšího přítoku ve mně vyvolalo romantické představy: Černá Voda přece protékala podzemím Foglarových Stínadel.

Je až neuvěřitelné, co všechno tenhle člověk dokáže stíhat. Aktivní outdoorový sportovec, frontman v kapele Maršál Bazén, podnikatel a spolumajitel rodinné firmy SUNDISK v loňském roce oslavil krásné 60. narozeniny.

Zažloutlé stránky starých listin vyprávějí o časech, kdy do šerého hvozdu rozeklané Vysočiny začali přicházet první lidé. Vydali se od Brna proti proudu veliké Černé řeky – Švarcavy – Svratky.

Možná jste o téhle jihočeské řece nikdy neslyšeli, stejně tak je možné, že jste ji jeli, jen o tom nevíte. Často totiž bývá mylně nazývána Lužnicí. Nežárka vzniká soutokem Kamenice a Žirovnice u Jarošova, ale vodáci ji většinou znají až o pár kilometrů níž – od místa, kde se do ní vlévá Nová řeka.

Nezaměnitelné aroma polyesterové pryskyřice nezadržitelně stoupalo historickou budovou kolínského gymnázia až do druhého patra. Zvědavý školník přes opakovaná varování každou chvíli otevíral dveře a nahlížel, jak jsme s tím daleko, čímž přidával komínovému efektu na síle.

Je polovina února, konkrétně 14. Že prej Valentýn. Nevím jak u vás, ale my na Valentýna kašleme. My se milujeme celoročně. Takže? Horní Odra hlásí 113 cm, což není úplně dost, ale je to aspoň něco.

Ve třetím dílu našeho seriálu se podíváme na dětské oddíly, které se zabývají vodní turistikou. Najdeme tu širokou paletu možností od skautů, pro které je voda jen doplňkem k další pestré činnosti, až po kluby, jejichž činnost si moc nezadá s těmi závodními.

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, zda se mám o těchto drobných perlách rozepsat. Pak jsem se drobet uchlácholil, že díky klidnému toku nebude tolik vyhledávaná „rádoby“ vodáky a tím si snad i nadále do dalších let udrží svou čistotu vody a okolních břehů.

Je třicet let po „sametové“ revoluci. Dnešní, vlastně i více než třicetiletí, jedinci nepamatují, jaké to bylo, když jsme nemohli cestovat. Jedna z možností, bylo vycestovat na západ se sportem. To se mi několikrát podařilo a tím vznikla neodolatelná touha opět se podívat za „železnou oponu“.

Pokud byste si lámali hlavu, třeba jako já, na kterou řeku se v létě vydat, i když je poměrně sucho a moc řek vodu v korytě nemá, může být Lužická Nisa alternativou pro váš výlet.

Slovensko je malá krajina s dvoma tvárami. Hornatý sever, nížinatý juh. Vždy ma bavilo hľadať miesto, kde sa to láme. Mapa úseku pod Piešťanmi sľubuje, že takéto miesto nájdem na Váhu.

Po knihách Nejhezčí túry světa a Nejhezčí místa světa se dobrodruh a cestovatel (a také stálý spolupracovník Pádlera) Jan Hocek rozhodl řídit heslem „Všude dobře, doma nejlíp“ a vydal svou třetí knihu, která se zabývá výlučně jeho domovinou, tedy Českou a Slovenskou republikou.

10. ročník známé akce jsme opět nevynechali. Pro nás to tedy byl „jenom“ 7. ročník, který absolvujeme vždy cestou na lyže na Modravu, i tak ale tuto akci už řadíme mezi naše tradiční.