Turistika

S Pígem jsem v kontaktu už nějaký ten rok. Je to člověk, který dal za posledních deset let vodáckému světu, lépe řečeno vodáckým knihovnám, pět knih s vodáckými povídkami a k tomu přidal i nějaký ten vodácký zpěvník. Tuhle jeho životní éru, a zároveň knižní edici, zakončila nedávno vydaná kniha Vlnožrouti. Nepovídali jsme si ale zdaleka jenom o literatuře…

Na podzim 2019 klesla hladina Orlického přehradního jezera na tak nízký stav, že se vynořily četné pozůstatky a zajímavosti podél břehů Vltavy. Řeka díky nízké hladině proudila od přehrady Kořensko někdy až k Podolskému mostu, takže vodáci měli jedinečnou příležitost splout jezy a peřeje normálně pohlcené vzdutím Orlické přehrady.

Na řeku Ploučnici jsme vyrazili s cílem sjet krásnou pískovcovou soutěsku jménem Průrva Ploučnice a nafotit zajímavé fotky. Místo mi učarovalo svým neopakovatelným klidem a nezapomenutelnou přírodní scenérií.

Začátkem roku 2017 na mě na Facebooku vyskočil krátký odkaz na blogerský příspěvek, který se jmenoval „Zavřete oči, pádluji!“. Podíval jsem se bez jakéhokoliv očekávání, o co se jedná, a zůstal jsem zírat. V Brně, pod vedením trenéra Šimona Babíčka, se nevidomý sportovec Honza učí eskymovat. Respektive eskymovat už umí, teď se bude učit jezdit vodu.

Miluju mapy. Když je zkoumám, jsem už jednou nohou na svobodě, daleko od běžných starostí. Postupně jsem takto obkroužila na prkně s dlouhým pádlem všechny louže a jezera v okolí mého domova a pak i za polskou a německou hranicí. Najednou začala klíčit touha putovat někam dál a pojmout to trochu expedičně.

Lety omšelý nápis na podlouhlém, přízemním, oprýskaném stavení, na pravém břehu Sázavy, mezi Hvězdonicemi a Čerčany, lákal jistě od nepaměti žíznivé pohledy všech, tudy propluvších vodáků.

V první řadě lyžař a horolezec Jirka Havel se k vodě dostal paradoxně až vinou vážného úrazu, kdy mu v necelých 40 letech odumřely nervy v pravé noze a zůstala výrazně omezena její pohyblivost.

Soča je slovinskou chloubou, o které již psalo nespočet místních básníků a prozaiků. Pramení v srdci Julských Alp, na začátku klikaté silnice na sedlo Vršič, které je rájem pro alpinisty a vysokohorské turisty ve všech ročních obdobích. První metry Soči jsou krásné, ale pro vodáky nezajímavé vodopády, které jsou, současně s pramenem, téměř neustále obklopeny zástupy turistů všech věkových kategorií.

Ke každému létu neodmyslitelně patří sjezd vody. Vodáctví má u Lotrů dlouhou tradici, proto jsme se s našimi staršími kluky na takové vodácké dobrodružství vydali.

Psáno pro potěchu vodáků, ale i pro pobavení nevodáků. O tom, kterak vodák může doplnit posádku nejen do lodi, ale i do života…

Od chvíle, kdy jsem v jednom článku od Honzy Bašty alias Chobotničáka viděl fotku Labe tekoucího jen pár set metrů před hospitálem Kuks, vyhlášenou východočeskou památkou, měl jsem tenhle úsek v hlavě. Jako obvykle to trvalo, než se všechno sešlo, ale onen den nadešel a ani by mě nenapadlo, že si Labe spluju hned dvakrát brzy po sobě. Ale popořadě.

Jablonecká společnost Sundisk, provozující mimo jiné i síť základen s půjčovnami lodí Sundisk Family na Jizeře, Nise a Dyji, se stala od 1. 7. majitelem hotelu Spálov a přilehlé historické chatky na soutoku Kamenice a Jizery.

Pohled do obrazovky počítače má hodně daleko k zasněnému pohledu na šplouchající peřeje, jazyk, který tě vtáhne do proudu řeky a ta tě unáší romantickou krajinou. Řekl bych, že zatímco řeka člověka nabíjí energií, počítač je spíše takový ozařovač, který energii vysává. Přesto však klávesnice a myš spolu s obrazovkou, i když jsou tak vzdáleny vodáckému prožitku, směrují přídě kajaků a kánoí. Nevěříte?

Jelikož mé plány na trek v Gruzii vzaly díky „koronavirové krizi“ za své, rozhodla jsem se, že kromě trekkingu, cyklistiky a běžkování využiji svého dalšího koníčka, a to splouvání řek.

Že je ten nadpis úplná blbost? Není. A snad vám to na dalších řádcích dokážu.