Prohlídka historických památek z hladiny řeky a paluby lodě je vždy něco netradičního a zajímavého. V Česku je nejvyhlášenějším městem, které si z vody prohlížejí davy turistů, Český Krumlov. Jde to ale i jinde, dokonce také na Vltavě – v Praze. Někdo možná namítne, že Prahu viděl z parníku (nebo šlapadla) kde kdo… Ale ruku na srdce, projet si celou Prahu s lodí na vlastní pohon je přece jenom trochu „jiná káva“.
V roce 2020 jsem si poprvé vyzkoušel plavbu po velké vodní ploše. Plul jsem po Odře z Kostřína do Baltu.
Kdo rád jezdí načechrávat peřeje alpských řek, určitě zná i Enns. Je to krásná řeka s rozmanitou obtížností. My jezdíme ve střední části pohodový úsek dlouhý 6 km. To, proč se sem rádi vracíme, má dva důvody: 1. splutí řeky a 2. malý klenot v podobě soutěsky Bruckgraben (minikaňoning). Řeka Enns pramení v salcburské župě Pongau, dále putuje Alpami přes Schladming a Liezen, Pyhrn-Eisenwurzen, a po 250 kilometrech se za stejnojmenným městem Enns zcela odevzdá Dunaji.
I v letošní sezoně jsme pro všechny začínající a méně zkušené vodáky připravili speciální vydání vodáckého časopisu Pádler, kterému říkáme NA VODU! – letní vodácký průvodce. K dispozici je úplně zdarma!
Popsat vývoj vodáka není tak jednoduché jako popsat proměnu motýla. Tam je to naprosto jasné a příroda to seká jak Baťa cvičky. Ono to totiž není vždycky stejné. Jo, bývala doba, která je už dávno pryč, kdy se člověk k vodáctví dostal buď přes oddíl, nebo prostě tak, že měl kamaráda, který měl to štěstí, že si doma v garáži hýčkal jednu, možná i dvě lodě laminátky. Zpravidla to bývala Vertexa nebo Vydra, kdo měl štěstí, sehnal pod pultem Tučňáka nebo Metuji, ale to ten pult s nedostatkovým zbožím musel být opravdu dost velký.
Jarní horní části Jizery už máme letos za sebou. I přes množství sněhu na horách bohužel netekl moc dlouho dostatek vody vhodný pro tyto úseky. Avšak turistická část od Spálova dál je a bude vodáky využívána po celou sezonu. Nejen proto, že je v létě někdy vody méně, se nabízí možnost zkombinovat plavbu po řece s dalšími aktivitami. Doporučujeme využít co nejdelší část toku Jizery, která je i od Turnova dál moc pěkná, stále čistá a nabízí spoustu zajímavostí okolo.
Největší česká řeka (bráno na kilometry k moři, kterých je 1 165) je vodácky stále neprobádaná. Když se řekne Labe, možná si představíte horní tok pod Špindlerovým Mlýnem s divokou vodou. O dolním Labi na hranicích s Německem jste určitě nikdy neslyšeli. A přece tu najdete parádní vodu a velmi rozmanitou krajinu.
V roce 2020 vznikly první dvě trasy Via Czechia – Severní stezka a Jižní stezka. Tyto dvě páteřní trasy jsou nejdelšími turistickými a poutními dálkovými trasami v České republice a jsou důkladně popsány ve dvou stejnojmenných knihách.
Slovenská řeka Hron je známým pojmem mezi slovenskými, ale i mezi českými vodáky. Tento druhý nejdelší tok Slovenska pramení na Východním úpatí Nízkých Tater a na délce necelých 300 kilometrů nabízí pestrou škálu úseků pro vodáky různých kategorií a dovedností, ale taky mnoho nevodáckých zajímavostí.
Vodní skauti v našich končinách často své tábory realizují v podobě putovní. Bylo tomu tak již v dávné minulosti a tato tradice trvá dodnes. Některé oddíly či přístavy tráví celé dva až tři týdny putováním po řekách, ale objevují se často i kombinace, kdy putovní tábor zahajuje stálý nebo se ze stálého tábora vyplouvá na skutečnou plavbu.
V minulém dílu jsme putovali od osady Colville Lake přes soustavu jezer do řeky Anderson a po ní až na pobřeží Beaufortova moře. Dnes naše putování arktickou krajinou dokončíme.
V březnu mi volá John, kamarád z Anglie. „Toto léto mohu jet.“ Dobrá, já také. Studuji mapu severní Kanady. Velice málo známá řeka Anderson splňuje naše kritéria pro objevnou výpravu.
V první polovině dubna jsme ve skupině 12 vodáků podnikli zajímavou týdenní akci v severním Rumunsku. Šlo vlastně o náhradu „Ruských Sibiřských výletů“ v podmínkách střední Evropy.
Pro nás vodáky (nejen) severomoraváky je Moravice úžasná řeka. Nejedni jsme na ní začínali. Pro její obtížnost WW I až WW II, rozmanitost i krásné okolí je přímo dělaná na to, aby se na ní začátečníci mohli učit a zkušení vodáci se na ní nenudili. Moravice pramení v Hrubém Jeseníku a na jejím 105,1 km dlouhém toku se nacházejí dvě přehrady – Slezská Harta a Kružberk. U Opavy ústí do řeky Opavy.
Stvořidla jsou nejenom vodácky nejtěžším úsekem Sázavy, čtyři kilometry peřejí mezi Světlou nad Sázavou a Ledčí nad Sázavou představují rovněž přírodní rezervaci a legendární skautskou oblast, kam jezdil tábořit Jaroslav Foglar. Do povědomí vodáků Stvořidla dostal i další spisovatel, Zdeněk Šmíd, ve své knize Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii.