Turistika

I v letošní sezoně jsme pro všechny začínající a méně zkušené vodáky připravili speciální vydání vodáckého časopisu Pádler, kterému říkáme NA VODU! – letní vodácký průvodce. K dispozici je úplně zdarma!

Popsat vývoj vodáka není tak jednoduché jako popsat proměnu motýla. Tam je to naprosto jasné a příroda to seká jak Baťa cvičky. Ono to totiž není vždycky stejné. Jo, bývala doba, která je už dávno pryč, kdy se člověk k vodáctví dostal buď přes oddíl, nebo prostě tak, že měl kamaráda, který měl to štěstí, že si doma v garáži hýčkal jednu, možná i dvě lodě laminátky. Zpravidla to bývala Vertexa nebo Vydra, kdo měl štěstí, sehnal pod pultem Tučňáka nebo Metuji, ale to ten pult s nedostatkovým zbožím musel být opravdu dost velký.

Jarní horní části Jizery už máme letos za sebou. I přes množství sněhu na horách bohužel netekl moc dlouho dostatek vody vhodný pro tyto úseky. Avšak turistická část od Spálova dál je a bude vodáky využívána po celou sezonu. Nejen proto, že je v létě někdy vody méně, se nabízí možnost zkombinovat plavbu po řece s dalšími aktivitami. Doporučujeme využít co nejdelší část toku Jizery, která je i od Turnova dál moc pěkná, stále čistá a nabízí spoustu zajímavostí okolo.

Největší česká řeka (bráno na kilometry k moři, kterých je 1 165) je vodácky stále neprobádaná. Když se řekne Labe, možná si představíte horní tok pod Špindlerovým Mlýnem s divokou vodou. O dolním Labi na hranicích s Německem jste určitě nikdy neslyšeli. A přece tu najdete parádní vodu a velmi rozmanitou krajinu.

V roce 2020 vznikly první dvě trasy Via Czechia – Severní stezka a Jižní stezka. Tyto dvě páteřní trasy jsou nejdelšími turistickými a poutními dálkovými trasami v České republice a jsou důkladně popsány ve dvou stejnojmenných knihách.

Slovenská řeka Hron je známým pojmem mezi slovenskými, ale i mezi českými vodáky. Tento druhý nejdelší tok Slovenska pramení na Východním úpatí Nízkých Tater a na délce necelých 300 kilometrů nabízí pestrou škálu úseků pro vodáky různých kategorií a dovedností, ale taky mnoho nevodáckých zajímavostí.

Vodní skauti v našich končinách často své tábory realizují v podobě putovní. Bylo tomu tak již v dávné minulosti a tato tradice trvá dodnes. Některé oddíly či přístavy tráví celé dva až tři týdny putováním po řekách, ale objevují se často i kombinace, kdy putovní tábor zahajuje stálý nebo se ze stálého tábora vyplouvá na skutečnou plavbu.

V minulém dílu jsme putovali od osady Colville Lake přes soustavu jezer do řeky Anderson a po ní až na pobřeží Beaufortova moře. Dnes naše putování arktickou krajinou dokončíme.

V březnu mi volá John, kamarád z Anglie. „Toto léto mohu jet.“ Dobrá, já také. Studuji mapu severní Kanady. Velice málo známá řeka Anderson splňuje naše kritéria pro objevnou výpravu.

V první polovině dubna jsme ve skupině 12 vodáků podnikli zajímavou týdenní akci v severním Rumunsku. Šlo vlastně o náhradu „Ruských Sibiřských výletů“ v podmínkách střední Evropy.

Pro nás vodáky (nejen) severomoraváky je Moravice úžasná řeka. Nejedni jsme na ní začínali. Pro její obtížnost WW I až WW II, rozmanitost i krásné okolí je přímo dělaná na to, aby se na ní začátečníci mohli učit a zkušení vodáci se na ní nenudili. Moravice pramení v Hrubém Jeseníku a na jejím 105,1 km dlouhém toku se nacházejí dvě přehrady – Slezská Harta a Kružberk. U Opavy ústí do řeky Opavy.

Stvořidla jsou nejenom vodácky nejtěžším úsekem Sázavy, čtyři kilometry peřejí mezi Světlou nad Sázavou a Ledčí nad Sázavou představují rovněž přírodní rezervaci a legendární skautskou oblast, kam jezdil tábořit Jaroslav Foglar. Do povědomí vodáků Stvořidla dostal i další spisovatel, Zdeněk Šmíd, ve své knize Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii.

Sú rieky notoricky známe. A sú rieky, o ktorých sa v sprievodcoch veľa nedozvieme. Do druhej skupiny patrí aj horný tok rieky Traun. Jej číra voda tečie popod masív Dachsteinu do Halštatského jazera a na druhom konci z neho aj vyteká.

Celkem vzato jezy na řekách nejsou pro vodáky nic prospěšného. Ale když už tam jsou, musí je vodák přijmout a snažit se využít co nejvíc ve svůj prospěch – musí si přece někde brousit své vodácké drápy!

Tuhle základní otázku si položí každý, kdo jede prvně na vodu. Odpověď skoro určitě nedostane, ale nejspíš ji najde sám. Protože podruhé už se nikdy nezeptá.