Turistika

Nejen na moři lze plout na mořském kajaku. Všude je spousta dolních toků řek, kde je voda po celý rok a jezera, která za větru dokážou imitovat mořský příboj. Ano, musí se pádlovat.

Jako správní Budějčáci máme rádi Vltavu. Úsek Vyšší Brod – České Budějovice se nám sice nikdy neomrzí, ale lidí v létě je tam na nás opravdu moc. Dostali jsme nápad udělat si rodinně-rekreační a trochu propagační víkend na soutoku Vltavy s Lužnicí.

Pokud jste nadšení cyklisté a právě rozmýšlíte nějakou delší cyklotrasu na léto, nechte se inspirovat Václavem Horákem, který během tří dnů zvládl našlapat skoro 200 km a ještě se přitom stihl kochat malebnou krajinou podél řeky Moravy i místními památkami.

Před pár roky jsme s Andílkem stáli na břehu Odry u Suchdola nad Odrou a koukali na prakticky vysušené koryto. Tehdy nebyla ani náhodou šance sjet přírodní úsek v CHKO Poodří a před Odrou jsme nuceně dali přednost Moravě. Na původní plán jsme ale nezapomněli. Před naším druhým pokusem dlouho vládlo studené a deštivé počasí, které nám dávalo naději, že to vyjde.

Vodácko-sportovní komunita vznikla u nás někdy na konci 19. století. Když se začínala psát tato vodácká historie, tak jiné „profesionální vodácké“ odvětví mělo za sebou už víc než 900 let dlouhou historii. Není řeč o ničem jiném, než o voroplavbě. Dřevo se plavilo na všech tehdy splavných řekách. Pojďme se podívat na historii voroplavby na řece Vltavě.

Většina vodáků, před kterými se zmíníte o Slovinsku, si hned vybaví dvě nejznámější řeky v oblasti Julských Alp – Soču a její pravostranný přítok Koritnici. Už méně pádlistů si ale vzpomene na vedlejší údolí patřící Sávě Bohinjce nebo na její sestru Sávu Dolinku. Ještě méně vás bude znát krasové řeky Kolpu a Krku na jihovýchodě. Pojďme se na tyto výše zmiňované krásky mrknout trochu zblízka.

Po sjezdu horního toku aljašské řeky Alatny a pěší výpravě ke špičatým vrcholkům Arrigetch Peaks čeká dnes Fjolly závěr celé výpravy – splutí spodního toku Alatny na speciální plachetnici, kterou si sami vyrobili, ze svých nafukovacích plavidel. Jak to dokázali?

Minulý týden se Fjollové za pomoci letadla, automobilu, hydroplánu a vlastních nohou přesunuli z České republiky na Aljašku, k jezeru Gaedeke a vyrazili na vodu, dnes už to tedy bude pořádně vodácké a třeba dojde i na plavání v ledové vodě.

V Pádlerovi 3/2016 jsme otiskli 6ti stránkový článek z výpravy českých dobrodruhů, kteří si říkají Fjolls Expedition, na řeku Alatnu na Aljašce, tekoucí vysoko nad polárním kruhem. A protože článek vzbudil nebývale pozitivní ohlasy a fjollové k němu mají mnoho překrásných fotek, rozhodli jsme se vydat článek postupně i zde, abyste se mohli podívat na mnohem více fotek a časem i nějaké ty pohyblivé obrázky.

Berounka patří mezi českou vodáckou klasiku a zároveň je jednou z našich vodácky nejjednodušších řek, i tak ale není její splutí žádná nuda.

Nejprve bych rád vysvětlil, proč jsem si vlastně vybral sjezd Dunaje tímto nevšedním způsobem. Za prvé, počáteční místo expedice je slovenské město Komárno, ve kterém máme příbuzné a několikrát v roce sem jezdíme. Za druhé jsem hrdý absolvent lodní průmyslovky v Děčíně, a proto mám k vodě pozitivní vztah. A ten nejhlavnější důvod je Ilja Bruš, hlavní představitel knihy Lodivod dunajský od Julese Verna.

V létě jsem s přítelkyní vyrazil s cestovní vodáckou agenturou na francouzské řeky, ze kterých jsme si odvezli spoustu zážitků. Na některé z nich ale rozhodně nezapomeneme.

Tri hlavné rieky v regióne Zemplína a horného Šariša tečú vejárovite zo severu na juh a rozdeľujú Ondavskú a Laboreckú vrchovinu úzkymi, postupne sa rozširujúcimi údoliami. Ich toky pokračujú ďalej Východoslovenskou nížinou a postupne sa stávajú nížinnými riekami s vysokými brehmi, v hlinito-piesčitom koryte.

Léto je tu a s ním i vodácké výpravy, které jsou v Česku tolik populární. Co si letos místo půjčování lodě v půjčovně zkusit vyhrát svoji vlastní? Je to možné, právě totiž hrajeme o plastovou kanoi Lochneska.

Výraz Ruinaulta by se v rétorománštině dal přeložit jako hromada trosek. Představte si, že se do údolí, ve kterém teče řeka, zřítí obrovské množství horniny. Přesně to se stalo ve švýcarském kantonu Graubünden před deseti tisíci lety v údolí řeky Vorderrhein (Přední Rýn) – dnes  nazývaném Ruinaulta. Postupem času se řeka Rýn tímto závalem prokousala a vzniklo opravdu impozantní údolí, přezdívané švýcarský Grand Canyon.