Turistika

Neckyáda není nic neobvyklého. Sejde se veselá parta u rybníka či na řece s plavidly dle fantazie a všichni se směle ráchají ve vodě. V létě? Proč ne. Ale teď v zimě?

Říčka Romže bývá obvykle splouvána mezi Strážiskem a  Lutotínem, případně Bílovicemi. Její dolní tok až k soutoku s Hloučelou vodáci vyhledávají jen velmi zřídka. Přesto i tento úsek řeky nabízí zajímavá místa.

Den před štědrým večerem vládne v každé rodině řádný šrumec. Cesta do nejbližšího nákupáku, návštěva našich předků a rychlé dokončení Vánočního úklidu. Přesto se najde pár kovaných kamarádů a kamarádek, kteří si i v tomto téměř Vánočním chaosu najdou chvilku vypadnout z tohoto zmatku.

Říká se, že Vánoce by měly být svátky pohody a klidu. Naše konzumní společnost tohle rčení už dávno nesplňuje, ale pokud se vydáte na Vánoční Sázavu, pohodu a klid tam najdete.

Řeka Jihlava bezesporu patří k nejznámějším moravským řekám. Většina vodáků i místních ji nenazve jinak, než Jihlávkou. K její proslulosti mimo hezké přírody přispěly i vodácké akce spojené s upouštěním přehradní nádrže Mohelno.

Chrudimka pod její největší přehradou Seč se dostala do širšího povědomí vodáků až v posledních letech díky aktivitě Ronovských vodních skautů. Málokdo ale ví, že se tento vděčný úsek ještě v 80. letech minulého století dal splouvat téměř po celý rok, a to i v létě.

Ahoj, nejspíš už víš, že příští víkend se v Praze zase koná festival Obzory, kde se objeví i vodáci. Nepřijdeš se podívat? Já tam určitě jdu, protože to, co slibuje program, se v Česku jen tak vidět nedá. Mě samozřejmě bude nejvíc zajímat část pro vodáky.

O třetím říjnovém víkendu proběhl již 39. ročník splutí Vavřineckého potoka, v některých mapách nazývaného jako Výrovka.

Nemůžu začít psát o naší cestě na Aljašku, aniž bych nevzavzpomínala na dobu, kdy znala moje generace Aljašku z románů Jacka Londona a pak taky z nástěnných kalendářů. Byla to pro nás nedosažitelná místa a ani ve snu nás nenapadlo, že se na ně někdy podíváme. Pak se nám otevřely hranice a věděli jsme, že tam pojedeme, ať to stojí, co to stojí.

Napříč Prahou – přes tři jezy je největší skautská a největší vodácká akce probíhající v České republice. Má za sebou dlouhou historii – v roce 2019 uplyne již 80 let od prvního ročníku.

Po několikaleté snaze se mi konečně podařilo vydat se s kamarádem Tomášem Gajou na sever Finska. Celý červenec jsme strávili putováním po jezeře Inari a na severovýchodě od něj. Celkem jsme měli urazit vlastními silami přes dvě stě kilometrů. Naším cílem nebylo vytvořit extrémní podnik, ale dostat se do srdce přírody, s ní splynout a užít si ji v plné kráse. Jak se všechno povedlo, můžete si přečíst v následujícím výtahu z mého deníku.

První podzimní sobotu, 23. září, se na řece Sázavě uskutečnil již 7. ročník tradičního Sázavského Samba Maratonu, pod organizátorským dohledem Půjčovny lodí Samba a CK Povoda.

Vodácký spolek Voda a Rum Teplice pořádal již 16. ročník Zamykání řeky Bíliny. Počasí vyšlo parádně a účastníci si tak užili pohodový den na vodě.

Druhý zářijový víkend se konala tradiční podzimní akce na řece Malši, její podzimní splutí. Počasí vodákům přálo a pěkný vodácký zážitek účastníkům korunoval zvýšený průtok v korytě řeky.

Bylo po dešti. Postával jsem na Borači u mostu a škrábal se za uchem. Dole v korytě Svratky teklo s bídou sedm kubíků, které pustil hrázný z vyrovnávačky pod Vírem. Opodál se rozčileně dohadovali dva rybáři. „Vysoká voda“ jim neseděla. Zkrátka, pro někoho bylo vody moc, pro jiného málo. Bylo jasné, že z peřejí na Prudké nebude nic. Snad jen skloňování slovesa škrábat. Pohled dolů po proudu byl o něco lepší, tak proč zase jednou nesplavit jinou trasu, než známý úsek Vír – Borač?