Turistika

Řeka Salza – jen málokterý vodák o ní ještě neslyšel. Nachází se v severním Štýrsku a dělí svým tokem pohoří Hochschwab a Göstlingské alpy. Pramení nedaleko poutního místa Mariazell pod horou Ulreichsberg ve výšce asi 1800 m n. m. Dlouhá je 80 km a ústí do řeky Enns. Průzračnou vodu jako je zde, dnes už najdete málokde.

Ve dnech 4. – 6. května 2018 se v Pikovicích na břehu řeky Sázavy a v jejích vlnkách pořádal již 48. ročník amatérského závodu dětských oddílů z Prahy a středních Čech, Sázavské pádlo.

Je to až k neuvěření, dlouho očekávaný okamžik nastává. Je sobota ráno, první den prázdnin krátce po šesté a náš vodácký oddíl Čochtani z Týnce nad Sázavou vyráží na týdenní dovolenou do Polska. Čeká nás Dunajec, Bialka, Černý Dunajec a polský Poprad.

Někdy po roce 1972 se začalo jezdit na vodu do Rumunska. Bylo to něco nového, do té doby se čeští vodáci vydávali maximálně na Slovensko. Ostatní bylo vždy výjimkou. Postupně naši vodáci objevili mnoho nových a krásných řek ve všech rumunských horách.

Červencové počasí v dubnu. Tak by se dalo v krátkosti shrnout letošní odemykání naší milované řeky Vltavy, které proběhlo 21. dubna 2018.

Ano, přesně tak. Všichni víme, že hromadná doprava je pohodlná, bezstarostná a ekologická. A vědí to i vodáci, cyklisté a pěší turisté, kteří k cestě za novými zážitky nevyužívají vlastní auto, ale jezdí Jihočeským vodáckým autobusem. Už pátou sezónu!

Balkán byl díky válečným konfliktům dlouhou dobu zapovězenou částí Evropy. Před pár lety se ale situace obrátila a Balkán se stal velmi populární mezi cestovateli a taky mezi vodáky. Pojďte si přečíst rozhovor s Violou Kašíkovou, průvodkyní cestovní kanceláře Povoda. Víla, jak Viole všichni říkají, je totiž protřelou znalkyní právě Balkánu a jeho řek.

Ve čtvrtém dílu bych ráda shrnula prázdninové vodácké momenty, abyste je měli pěkně pohromadě. Tak tedy…

V sobotu ráno prozářilo slunce celé Krušnohoří a na každém kroku bylo vidět, jak si příchod jara každý užívá po svém. Cyklisté, motorkáři, zahrádkáři… Pochopitelně ani vodácká rodina nezůstává pozadu a čilé hemžení v místě startu prozrazovalo nedočkavost smočení pádel.

Kde jsem to skončila? Že jsem chtěla od tohohle kluka zdrhnout? Zdrhnout od zimy a nebezpečí, ale že než jsem si stihla vymyslet a promyslet chytrou záminku, už jsme seděli v autě do Rakouska? Tak, tak. Jedu do cizího kraje, s cizími mravy a s cizím jazykem. Nemyslím ani tak Rakušáky jako kajakářský klan.

Vodáctví je velmi široký pojem. Vodákem se může nazývat každý, kdo se vlastní silou pohybuje na nějakém plavidle po vodní hladině. Sportů, které můžeme do této kategorie zařadit, je mnoho. Nechci určovat, kdo se může za vodáka považovat, a kdo ne. Letos jsem ale o tom začal vážně uvažovat, protože jsem se setkal s vodáctvím, které u nás, ale i jinde na světě, vlastně vyhynulo.

Vodácká sezona se nezadržitelně blíží a je nejvyšší čas začít plánovat, jak ji strávíme. Na internetu najde člověk spoustu informací, ale proč se na nějaké tipy nezeptat třeba lidí, kteří se ježděním na vodu živí? My jsme to udělali za vás. Popovídali jsme si s Tomášem Potfajem, průvodcem vodácké cestovky Povoda, a dostali jsme hned několik výborných tipů na krásné řeky „za humny“.

V první kapitole jsem se lehce zmínila o těžkosti života holky, co se zabouchla do vodáka. Tyto problémy jsou často obecně zlehčovány, a proto bych je ráda uvedla na pravou míru a zdůraznila, že by se o nich mělo diskutovat.

Zapadající slunce ozařovalo narůžovělým světlem krajinu ubíhající za okny železničního vagonu. Starobylá Olomouc zůstala zastřena namodralým oparem za našimi zády. Vlak se houpal v pravidelném rytmu pražců pamatujících císaře pána. Kola náhle zaduněla na ocelovém mostě.

„Ahoj! Ahoj! Ahoj!“ volám všude zmateně. Kdyby jen zmateně, já volám i nadšeně! Je to jako tik, nedá se kontrolovat. Když odcházím z trafiky s lístkem, i s paní jízdenkářkou se loučím neformálním pozdravem. A pak celá opocená a rudá zdravím pana řidiče taktéž.