Turistika

Splutí Otavy během vánočních svátků si vymyslel Bacil – majitel Půjčovny lodí Otava spolu s kytaristou Lubomírem Brabcem. Nejprve to byla jejich privátní akce, ale protože je vodákům lépe v partě, zorganizovali letos už 9. ročník splutí.

Je již nepsanou tradicí, že vždy poslední sobotu před Štědrým dnem s kamarády vyrážíme na Vánoční Sázavu. Rozloučit se s vodáckým rokem, potkat se s kamarády, kteří si na vás přes rok nenašli čas (nebo poznat nové), smočit pádlo a užít si předvánoční pohody u vody v zimní překrásné přírodě.

Azory. Portugalský klenot ležící 1500 km od Lisabonu v klidných vodách Atlantského oceánu v oblasti nazývané Makaronézie. Právem jsou označovány jako ostrovy věčného jara díky své bujné vegetaci a mírnému klimatu. Autenticitu drsné divočiny podtrhuje vulkanický ráz krajiny a zelené stráně vysokých kopců kolem vodních ploch.

Už léta jezdíme první prosincovou sobotu na vodu. Většinou na potok, ale letos je sucho, a tak padlo slovo o Vltavě z Vraňan do Mělníka. Já hlavně potřebuji otestovat ponožky. Testovat ponožky je problém. Chápu to – různé materiály na různé použití, různé reakce lidské pokožky na ony materiály, prostě děs. Ale nohy je potřeba mít v teple.

Psavci, povídkáři mezi námi mají poslední možnost vidět svou vodáckou povídku v knize, kterou po dobu deseti let každé dva roky vydávala literární soutěž Kenyho VOLEJ. Knížka, která vyjde na podzim 2019, bude pátá a poslední.

O minulém víkendu se uskutečnila jedna z mála vodáckých akcí letošního podzimu, splutí Botiče. Ačkoliv teklo méně vody, nebylo nouze o dramatické situace.

Zatímco jsou vodáci zvaní na celý víkend, to nejlepší je čeká v neděli 11.11. Vodácká neděle nakoukne pod pokličku několika velice zajímavým kajakářským expedicím. První z nich je Expedice Sary Jaz do Kyrgyzstánu, kde banda pěti extrémních kajakářů z různých zemí světa absolvovala přes 100 kilometrů divoké řeky v uzavřených kaňonech následovaných 4 denním lezením a 40 kilometrovým pochodem přes hory zpět do civilizace. Do studené vody smočil pádla Jan Hocek během své expedice kolem Antarktidy. Zde nalezl ledovce, sníh, drsnou přírodu, křišťálově čistý vzduch a nekonečné horizonty této polární oblasti. Za teplem se oproti tomu podíváme do Afriky, přesněji do Malawi, kde kajakář Palo Andrassy objevoval a sjížděl řeky Kiwira, Rungwe, South a North Rukuru. Trochu bližší destinaci jménem Balkán má na vodě procestovanou Tomáš Fantomas Svoboda.

I přes dlouhé letní sucho Hostivařská přehrada otevře v neděli 21.10. klapku a vy budete mít možnost zkusit štěstí při průjezdu rourou, skočit si Marcelu či zaplavat si (nejen) s jablky pod Grébovkou. Rokytka je bohužel zrušena.

Plovací vesta by měla být základním vybavením každého zodpovědného vodáka, ať už jezdí turistickou nebo nejextrémnější divokou vodu. Plovací vesty ale v poslední době zažívají obrovskou revoluci, a tak jsme se rozhodli základní trendy v jejich vývoji trochu zmapovat a poukázat na to nejzajímavější, co je v současné době k dostání.

Pokud jste vášnivými čtenáři a vaším oblíbeným žánrem je detektivka, potom pozorně zbystřete! Na pultech je nově k dostání kniha Případ pohřešovaného háčka od autora Jana „Hafrana“ Frány. Kniha se skládá ze dvou detektivních novel. První se jmenuje Afričan a je trampská. Druhá je vodácká a dala název celé knize. Jak říká sám autor, jsou to detektivky nejen pro trampy a vodáky.

„S prázdnikom, s prázdnikom“ ozývaly se hlasy všude okolo. Před chvílí jsem vstal do chladného rána na břehu sibiřské řeky Čuja, abych se také zapojil do zdravení, protože pro občany Sovětského svazu byl právě sváteční den. Byl totiž 1. květen – Svátek práce, jak jej označoval kalendář. A „prázdnik“ je ruské pojmenování svátečního dne.

Jakožto věčný vodák amatér, s teprve nedávno zlomenou fobií z vody, vám chci popsat pocity z vodáckého zážitku s mým synem. Pár slov na úvod. Od mala miluji kameny, skály, hory a výšky. Od mala jsem ale také měl panický strach z vody. V patnácti letech jsem pochopil, že by nebylo špatné se umět pro všechny případy „neutopit“. A tak jsem s velkým sebezapřením překonal sám sebe a jakž takž jsem se naučil základním principům udržení se na vodní hladině. Tvrzení, že umím plavat, by bylo vskutku odvážné. Zpravidla to formuluji tak, že se snad zvládnu „neutopit“.

Říká se, že když se dva perou, třetí se směje. Což v podstatě znamená, že když teče Hamerák, je na všech ostatních řekách prázdno. To platilo v minulých desetiletích a platilo by to dál, kdyby na všech ostatních řekách, kde netekla voda, nebylo prázdno celé léto.

Kamp jsem jel mnohokrát, ale tentokrát jsem se na tuto část vydal se skutečně zajímavou skupinkou. Skupinku tvořilo 10 Taiwanců, kteří přijeli do Česka na soustředění před Mistrovstvím světa v rychlostní kanoistice v Minsku v Bělorusku. Jak jsem se dozvěděl, tak mají zkušenosti i se slalomem a nebylo nutno se obávat, že to bude nemobilní jednotka.

Vášnivý cestoval a vodák, který nepohrdne žádným plavidlem, na kterém se může dostat do divoké přírody za dobrodružstvím. Zároveň také cestovatel, rybář a v neposlední řadě ředitel cestovní kanceláře Adventura. To vše je Petr Novotný zvaný Gándhí, kterého jsme dnes vyzpovídali v krátkém rozhovoru.