Turistika

Když budete hledat informace o vodačení na Labi, patrně se toho dočtete mnoho o splouvání horního toku pod Špindlerovým mlýnem, mnohem méně o splouvání po Hradec Králové a dál už v podstatě nic. Od Pardubic vodácké kilometráže a průvodci v podstatě mlčí – jezy se zdymadly (Už jste někdy pluli zdymadlem? Je to zvláštní zážitek.) a stojatá voda za to přece nestojí.

Morava patří k vodácky oblíbeným moravským řekám, i když zdaleka nedosahuje takové popularity, jako třeba Vltava, Lužnice nebo Ohře. Nejdelší moravský tok nabízí hezké pohoupání na vlnkách a zejména unikátní přírodu lužních lesů v CHKO Litovelské Pomoraví.

Řeka Salza – jen málokterý vodák o ní ještě neslyšel. Nachází se v severním Štýrsku a dělí svým tokem pohoří Hochschwab a Göstlingské alpy. Její pramen se nalézá nedaleko poutního místa Mariazell pod horou Ulreichsberg ve výšce asi 1800 m n. m. Dlouhá je 80 km a ústí do řeky Enns. Průzračnou vodu jako je zde, již najdete jen málokde.

Dvakrát nevkročíš do stejné řeky. Toto nyní platí také v Hronově. Lotři si vzali na paškál čistotu řeky Metuje a její bezprostřední okolí a po pár hodinách nasbírali pytle plné odpadu.

Přemýšlíte o návštěvě Florencie a lámete si hlavu, co by tady rozhodně nemělo uniknout vaší pozornosti? Máme pro vás jeden tip na opravdu originální zážitek. Díky raftingu na řece Arno se vám naskytne unikátní pohled na Florencii, kolébku renesance, který se vám zaručeně vryje do paměti.

O sjezdu Svídnického potoku rozhodl krátký telefon. Hned poté balím hydro, ráno vyrážím pro Víťu a už míříme k hraničnímu přechodu v Mníšku.

Masopustní sjezd Sázavy máme za sebou a ještě nám ani nestačila okapat voda ze šprajd a už se v úterý opět šikujeme na Bouřlivec.

Vltava, Mekka českých vodáků i lidí, kteří chtějí jednou do roka vyrazit na vodáckou dovolenou. Za její stále rostoucí popularitou stojí nejen trvale příznivý průtok vody, který zajišťují přehradní nádrže Lipno I a II, ale také svižný tok s mnoha peřejemi a peřejkami, který pro vodáky není nudný jako „voleje“ na jiných řekách a v neposlední řadě množství jezů, které jsou vesměs upraveny tak, aby se nemusely přenášet. Historická města (Vyšší Brod, Rožmberk nad Vltavou, Český Krumlov,…) na trase splutí „dokonalost“ Vltavy jenom podtrhují.

Svou délkou téměř 90 km se řadí spíš k delším řekám, ale celou ji bude znát jen málokdo. A přitom nabízí hned několik zajímavých úseků. Co ovšem bude znát skoro každý, a nemusí to být kovaný vodák, bude úsek z Pařížova do Ronova, který se už ve (vodáckém) světě stal pojmem. Pojďme si Doubravu, tuhle krásnou řeku, tekoucí z Vysočiny až do Labské nížiny, představit trochu blíž a v celé její kráse.

Už před víkendem avizovaly předpovědí počasí nebývale vysoké teploty (na poměry poloviny února) a tak jsem nenechal nic náhodě. Ženu jsem připravil na vodácký program místo programu horského a zajistil jsem vše potřebné, abychom mohli v sobotu ráno vyrazit. Poslední neznámou byl tok, který bychom spluli.

S Cedníkem jsem se potkal v loňském roce, když mě požádal o pomoc při tvorbě Vodácké příručky. Během pár chvil bylo jasné, že s tímhle člověkem se bude spolupracovat na výbornou a že to není spolupráce poslední. Na rozhovor jsme se sešli v jeho pracovně a bylo to jedno z těch setkání, která jsou příjemná od začátku až do konce. Kdyby nemusel odejít na zápočty, žvanili bychom klidně celý den…

Brodečka je největším přítokem řeky Hané, do které se zleva vlévá u obce Mořice nad Hanou (okr. Prostějov). Pramení na Drahanské vrchovině, jihovýchodně od obce Drahany, v n. v. 595 m. Říčka odvodňuje plochu 75,5 km². Celý tok měří 33 km, z nichž 18,6 km je splavných.

Nížina přechází v lesnaté kopce a přímo před námi zahlédnu přes Bradovo rameno majestátní hory – Wernecke Mountains. Tam někde pramení řeka Wind. Ostré hřebeny hor jsou strakaté pozůstatky sněhu. Už zdálky je však patrné, že jaro je tady na severu v daleko pokročilejším stádiu než v Rocky Mountains, které před týdnem ještě celé ležely pod tuhou bílou přikrývkou. Sluneční paprsky pracující téměř čtyřiadvacet hodin denně jsou znát.

Sedím u Sázavy pod Zbořeným Kostelcem a vzpomínám. Řeka podle svých zvyklostí tiše plyne a výmluvně mlčí. Tohle místo mi připomíná plno zážitků – od nočních oslav na zdejších hradbách až po dávné výpravy pod plátěné stany.

Pádlovat do Jižní Ameriky se jezdí skoro kamkoli, jen Brazílie jako by byla zapomenuta. Konalo se tam MS ve slalomu v roce 1997 v Tres Coroas a v raftingu v roce 2014 na Foz do Iguaçú, tedy umělém kanálu. V roce 2016 zde proběhly letní olympijské hry a v letošním roce v Rio de Janeiru MS ve vodním slalomu. O řekách se moc nevědělo. Vítek Vaníček, který v Brazílii žije už víc než desítku let, nás přece jen přesvědčil, že by výprava mohla stát za to, a to jak na řeky, tak hlavně na seakajak na moři.