Turistika

Tom dostal jednou nápad,
když přestal v boudě chrápat,
že má se něco stát,
a že byl kluk jak jedle,
tak rozhodnul se hnedle
a odjel na Západ.

Zlatokop Tom

Mohla by to být pohádka.
Ale není.
Naštěstí.

Nemusíš se harcovat až k moři, když si chceš zapádlovat na velké vodní ploše i s vlnami, rybami pod lodí nebo s hejny ptáků nad hlavou. Můžeš vyzkoušet pádlování na sladkovodním moři severu Polska – na Mazurských jezerech, která by mohla být něco přesně pro tebe. Tato polská jezerní oblast láká nejen krásnou přírodou a vyhlášeným sledováním ptactva, ale je taky rájem pro jachtaře, seakajakáře a na své si tu přijdou i rybáři nebo třeba cyklisté.

Benátkami Polska sice bývá označováno město Wrocław (česky Vratislav) ležící na soutoku hned pěti řek. Ovšem dalších měst, o kterých by se dalo říci, že se věhlasným Benátkám rovněž podobají, bychom u našich severních sousedů našli ještě několik. A na předním místě by byl bezesporu také Gdaňsk, který jsme vyrazili prozkoumat, jak jinak než z kajaků, s kamarádem Bouzínem.

O řece Liard v médiích moc zpráv nekoluje, i když je to mohutná, 1 200 kilometrů dlouhá řeka, která svádí vodu z obrovského území o ploše tři a půl krát větší, než je plocha České republiky.

V Česku máme celou řadu řek, které jsou vhodné pro vodácké výlety, ale pouze několik z nich je známých opravdu notoricky a dalo by se říci, že o nich má nějaké povědomí téměř každý. Je to dáno i tím, že se jedná o naše hlavní a největší řeky. Potom je tu ale řada menších řek, které jsou také vodácky přívětivé a velmi často dokážou nabídnout zajímavé zážitky a zavést nás na méně známá místa. Pojďme si je tedy představit.

Na nejseverněji položeném pobřeží Polska leží řada turistických letovisek, která jsou velmi populární pro trávení letní „plážové“ dovolené. Ostatně nedaleko odtud začíná i známý poloostrov Hel a 25 km jihovýchodním směrem se nachází Gdańsk. Málokoho by asi napadlo, že se v těchto místech nachází také velmi zajímavá možnost pro vodácké vyžití. A přece. Ke krátkému vodáckému výletu, na který si můžete v pohodě „odskočit“ i z rodinné dovolené u moře, se tady nabízí potok Piaśnica.

Kde najít klidnou a pohodovou řeku a zažít při splouvání klasickou vodáckou romantiku? Dnes už je potřeba takovou řeku trochu hledat, ale přeci jen, kdo hledá, najde. Jednou z takových je třeba Dyje.

„Řeka zřídka protéká většími lesními komplexy, ale břehy jsou zarostlé značnou délkou shluků keřů a stromů, což dává malebnou a střední lesní charakter. Část raftingu je pro skutečné přeživší těžké, není vhodná pro rafting s kanoe v kajaku, občas se rafting stává propíchnutím stromů a keřů v korytě řeky. Často můžete kouřit oheň…“ Tolik ochutnávka práce Google překladače z polského vodáckého průvodce. Kdo by takovému lákání odolal, co?

Stalo se již dobrým zvykem, že rodinnou dovolenou u dcery Šárky žijící již 20 let na Novém Zélandu, trávíme též zčásti na vodě, což představuje mimo jiné několikadenní splutí některé z tamních řek. Těsně před Vánocemi minulého roku tak došlo na Mohaku, která teče v jihovýchodní části Severního ostrova.

Léto bylo tento rok intenzivní, ale krátké. Závody na Čeňkárně byly zrušeny, oficiálně pro nedostatek vody, ale spíš pro nadbytek sněhu. Ale voda jako voda. Předpovědím počasí se nemá věřit ze zásady. Třeba zasvítí sluníčko, všechen ten sníh roztaje a poteče nádherná voda. A kdyby ne… ty běžky, které jsem před čtrnácti dny definitivně uložil na léto, vážu na střechu hned vedle kajaku. Holt, léto bylo intenzivní, ale krátké.

Duben a květen je obdobím, kdy vodáci každoročně odemykají řeky po zimním odpočinku. Nejinak tomu bude i na Ohři, kde se navíc spolu s ceremoniálem odemknutí řeky pojede závod Duatlon.

Piława a její přítok Dobrzyca jsou řeky v severozápadním Polsku, v oblasti Drawského pojezeří. Obě tečou téměř paralelně v neveliké vzdálenosti od sebe, takže je možné jejich splutí při jedné akci, protože přejezdy jsou krátké. Podobné spojení lze použít pro řeky Wel a Drwęca, které najdeme v severním Polsku, přičemž Wel je přítokem Drwęcy u osady Bratian. Mezi městy Lidzbark na Welu a Brodnica na Drwęce je to po silnici nějakých 30 km, ale po velkém oblouku obou řek je to 90 říčních kilometrů.

Je to vlastně už docela dávno, celých osm let, kdy při plánování naší dovolené u dcery Šárky, trvale zabydlené na Novém Zélandu, padl od mladých návrh splout řeku Clarence na Jižním ostrově. Návrh lákavý, ale zároveň vzhledem k našemu věku (manžel Brunďa měl tehdy 79 roků, já o pár let méně) trochu budil obavy. Čekal by nás možná až týden po řece obtížnosti WW II–III a délky cca 200 km v údolí bez civilizace.

Minulý týden jsme se s Milanem a Katy loučili ve chvíli, kdy je začínala ohrožovat stoupající voda. Nejen o tom, jak to s povodní dopadlo, se dočtete v druhém dílu vyprávění.