Slalom a sjezd

Minulé pondělí jsme sledovali vzpomínky Karla Nováka na události, které předcházely objevu a pronájmu loděnice na pražské Čertovce. V roce 1954 se Karel přestěhoval z Brna do Prahy a záhy vstoupil do oddílu vodního slalomu Slavia VŠ.

V padesátých až osmdesátých letech minulého století existovala na pražské Čertovce slalomová tréninková trať, na které trénovali prakticky všichni pražští vodní slalomáři. Pro trénink byla důležitá také legendární loděnice Slavie VŠ u ústí Čertovky. Mnozí vodáci loděnici dobře pamatují, ale nánosy času její historii a hlavně význam pro vodní slalom pomalu zakrývají. Pojďme si ji připomenout ve vzpomínkách Karla Nováka, objevitele loděnice a dlouholetého předsedy oddílu Slavia VŠ Praha.

Když jsme se s Ondrou Cviklem, olympijským trenérem vodní slalomářky Gabči Satkové, vydávali na dovolenou do jihovýchodní Asie, netušil jsem, že se ani tentokrát neobejdeme bez pádla v ruce. I když jsme původně vyrazili jen s malým batohem prozkoumat Vietnam, monzunové podnebí nám, jak to tak bývá, nečekaně změnilo plány. A tak teď sedíme v Thajsku u piva s partou českých slalomářů v jednom z nejmodernějších tréninkových center pro vodní sporty. Za takové zařízení by se nemuseli stydět ani evropské velmoci jako Francie, Německo nebo Velká Británie. A co na tom, že je to jen kousek od asijského města neřesti jménem Pataya?

Když se řekne Kráťa, hned se mi vybaví několik krásných vzpomínek na juniorská léta. Obecně ráda vzpomínám na časy u vody strávené se skvělou tréninkovou partou. Nikdy nezapomenu na zážitkový kurz aneb celkem drsné soustředění, které organizoval právě Kráťa s Pavlou Kneblovou. Jejich přístup k tréninku mi otevřel oči a ukázal opět trochu jiný pohled na svět. Živě si pamatuji na to, jak Kráťa za volantem krosil silnice v Atlantě, div nám lodě ze střechy neuletěly – no dobře vlastně nám jednou i uletěly. S odstupem času jsem si uvědomila, jak velké má Kráťa srdce. Je to člověk, který věnuje maximum času a úsilí práci s dětmi. Je to jeden z nejlepších trenérů, kterého znám, a doufám, že poznám víc takových, jako je on!

V roce 1959 se dokončovala na Vltavě lipenská přehrada, jejíž vzniklé jezero o rozloze 48,7 km2 a délce 42 km je stále největší u nás. Dalo se tušit, že tato stavba určitě bude mít velký vliv na rozvoj vodních sportů. Dnes, když se mezi vyznavači divoké vody řekne Lipno, každý ví, o čem je řeč. Je to vodácký svátek.

I v letošním roce se uskuteční tradiční český vodácký svátek na vltavských Čertových proudech pod Lipnem. Termín připadnul na 23. – 25. 8.

Letošní mistrovství Evropy juniorů musela kvůli zdravotním problémům vynechat. V rukou nedokázala udržet ani kartáček na zuby, natož aby mohla pádlovat. S náročným obdobím se vodní slalomářka Klára Kneblová nakonec zvládla vypořádat a mezi světovou juniorskou elitu se vrátila silnější, především mentálně. „Když jsem seděla na kajaku ve startovních blocích, poprvé v životě jsem se na tom startu smála a radovala se z toho, že tu jízdu můžu jet. Že můžu ukázat, co umím,“ popisuje své dojmy ze světového šampionátu 18letá odchovankyně olomouckého oddílu. V Krakově nakonec vybojovala pět cenných kovů, z toho tři zlata, což se na jedné vrcholné akci dosud nikomu nepodařilo.

V dobách, kdy ještě nebyl jediný umělý slalomový kanál, se zraky milovníků divoké vody upíraly na přírodní tratě. Cestovat do zahraničí byl velký problém, na závody v kapitalistické cizině každoročně vycestovalo jen několik vybraných jedinců. Trénink nebo vodní turistika v alpských zemích byly pro většinu vodáků jen snem.

Během závodění ve slalomu i sjezdu jsem zažil řadu situací, které byly někdy k smíchu, jindy k zamyšlení. To samozřejmě mohou prožít i vodáci jezdící takzvaně pro radost. V 70. a 80. letech minulého století se většinou pouštěli do souboje s divokou vodou lidé, kteří chtěli svoji výkonnost měřit, takže museli závodit.

Jednou ze skutečných hvězd českého sjezdu na divoké vodě je Ondra Rolenc přezdívaný Rolda, který už dlouhá léta pravidelně získává medaile na tuzemských závodech i na podnicích evropského a světového významu. Na singl i debl kánoi. Když na letošním MS v Treignacu prohlásil, že už to možná bylo naposledy, řekl jsem si, že by bylo dobré se s ním potkat a vyzpovídat ho. Ukázalo se (naštěstí), že s tím koncem kariéry to není vůbec tak žhavé, ale k tomu se dostaneme…

V sobotu 17. 12. proběhl první virtuální světový pohár v kanoistice. Český tým, který se skládal z kajakářky Anežky Paloudové, olympijského vítěze Jiřího Prskavce, parakanoisty Miroslava Šperka a dalších, se připojil z loděnice v pražské Troji. I přes technické problémy dali závodníci i závodnice do svých výkonů maximum a závod provázela dobrá nálada.

Úspěšně kombinuje kánoi s kajakem, patří k nejúspěšnějším reprezentantkám ve sjezdu na divoké vodě. Byť věkem stále patří do kategorii do 23 let, vozí medaile i ze seniorských šampionátů. Tu nejcennější vybojovala Marie Němcová ve sprintu na letošním mistrovství světa v Treignacu a přidala stříbro z klasického závodu. V celkovém hodnocení Světového poháru ovládla kategorii singlkanoistek a skončila druhá mezi kajakářkami. Na konci srpna pak absolvovala mistrovství Evropy do 23 let v Banja Luce, kde vybojovala čtyři zlaté medaile, včetně individuálního titulu. A i když ji sjezd ze začátku vlastně moc nebavil, teď by ho za nic nevyměnila.

Na španělské trati v Seu d’Urgell 2. 9. odstartovalo Finále Světového poháru vodního slalomu 2022. Z kvalifikací postoupily všechny české lodě a čeští favorité Jiří Prskavec, Vít Přindiš a Tereza Fišerová udělali první krok k tomu, aby si odvezli umístění v letošním celkovém hodnocení poháru.

Slavnostní ceremoniál 24. srpna oficiálně zahájil mistrovství Evropy juniorů a závodníků do 23 let ve sjezdu na divoké vodě. Šampionát hostila bosenská Banja Luka, která závody ožila 25. až 28. srpna. Na startu se představilo celkem 28 českých sportovců v obou věkových kategoriích a česká výprava tradičně patřila k velkým medailovým favoritům.

Ve francouzském Pau 26. srpna odstartoval 4. světový pohár ve vodním slalomu, kam se přímo z Lipna přesunula česká reprezentace. Náročný přesun i aklimatizaci ale slalomáři a slalomářky zvládli. Kvalifikacemi prošly téměř všechny české lodě, svou jízdu nezvládla pouze kajakářka Barbora Valíková.