Seakajak

Český seakajakář už má rok napřed v kalendáři zaškrtnutá data na tradiční akce jako Praha – Mělník, Sea Kajakové Sympozium a jiné další. Loni se mi povedlo se zúčastnit podobné akce v Brazílii. Akce, která mě překvapila úrovní organizace a relativně vysokým počtem účastníků i přes zcela neformální svolání přes sociální sítě (každý správný Brazilec je členem minimálně desítky regionálních skupin na sociálních sítích a u vodáků tomu není jinak).

V první řadě lyžař a horolezec Jirka Havel se k vodě dostal paradoxně až vinou vážného úrazu, kdy mu v necelých 40 letech odumřely nervy v pravé noze a zůstala výrazně omezena její pohyblivost.

Jelikož mé plány na trek v Gruzii vzaly díky „koronavirové krizi“ za své, rozhodla jsem se, že kromě trekkingu, cyklistiky a běžkování využiji svého dalšího koníčka, a to splouvání řek.

Že je ten nadpis úplná blbost? Není. A snad vám to na dalších řádcích dokážu.

Čeští vodáci úspěšně zdolávají řeky, jezera a oceány v řadě zemí všech kontinentů, ale Brazílie zatím podle všeho zůstává trochu stranou jejich zájmu. A to je zemí pro české vodáky zaslíbenou.

Naše putování jsme započali po tzv. Pacific Inside Passage a dostali jsme se až k ostrovu Hunter Island. Dnes naše putování pokračuje a také skončí. Doplujeme až na Aljašku a na úplný závěr splujeme v jejím vnitrozemí řeku Yukon oděnou úžasnými podzimními barvami.

Pacific Inside Passage není úplně jasně daná vodní cesta. Jedná se o tisíc mil (1900 km) dlouhý plavební koridor mezi pevninou a ostrovy na trase ze Seattlu ve státě Washington až do Skagway v nejsevernější zátoce jihovýchodní Aljašky. Malé i velké ostrovy většinou chrání příbřežní vody před otevřeným Pacifikem, a tím tuhle vodní cestu vymezují.

Pádlování na moři neboli seakayaking je pro někoho životním koníčkem, pro někoho „jen“ zpestřením tréninku v době temna a sněhu. Vzhledem k tomu, že rok 2017 jsem trávil na studijním pobytu v Trondheimu, měl jsem zimy i temna v té době víc než dost.

Po zkušenostech ze Sibiře, kde nás musel od řeky dostat vrtulník, a z Řecka, kde nás spláchla do moře přívalová bouřka, jsme si řekli, že se budeme držet při zemi. Tedy „při domově“. Proto jsme zase zvolili náš nejoblíbenější seakayakový výlet se zaměřením na krásy říčních údolí, i když v nich řeka nebouří v peřejích. Konec konců Zimní Slapy nebo Troja – Mělník jsou taky na řece.

Ostrovy omývané Tyrhénským mořem jsou vodákům dobře známé. Nádherná a divoká Korsika, protkaná hlubokými kaňony s divokou vodou, Elba s pobřežím jako stvořeným pro obeplutí na mořském kajaku a pak Sardinie.

Je třicet let po „sametové“ revoluci. Dnešní, vlastně i více než třicetiletí, jedinci nepamatují, jaké to bylo, když jsme nemohli cestovat. Jedna z možností, bylo vycestovat na západ se sportem. To se mi několikrát podařilo a tím vznikla neodolatelná touha opět se podívat za „železnou oponu“.

V předvečer 30. výročí Sametové revoluce nakládáme seakajaky a míříme ku Praze. Nejedeme na Václavák ani na Hrad. Jedeme do „HáGéčka“ na návštěvu k vodákům do Vodácké ulice vedle vodáckého slalomového kanálu v Troji. Slíbený táborák už plápolá a jeho sálavé teplo se stává s padající tmou a přituhující zimou vcelku atraktivním artiklem.

Do Řecka na Sporady se vydáváme po moři. Tedy, ne že bychom se tam snad chystali dopádlovat, lepší volbou je trajekt.

Když českému vodákovi řeknete Norsko, většinou si jako první vybaví divoké řeky, u těch znalejších uslyšíte i jejich jména. Ano, Norsko je celosvětově proslulou destinací pro splouvání divoké vody ať už při raftingu nebo na kajacích, a je jí právem, protože čistota a krása tamních řek je dechberoucí. Norsko je ale také státem s neuvěřitelně dlouhým, pestrým a čistým mořským pobřežím, které nabízí vodákům mnoho zajímavých zážitků. Asi každý bude alespoň trochu znát Lofoty, ale krásných míst, na která se relativně snadno může podívat téměř kdokoliv, je V Norsku mnohem víc. Pojďme si některá představit.

Nevěřte doktorovi, který vám při zákroku řekne: Teď to trochu štípne. Všichni víme, že to bude bolet jako ku***. Tak stejně nevěřte instruktorovi na seakayaku, který vám řekne: „Teď se trochu zhoupne“. Přesně tohle se mohlo stát účastníkům seakayakového semináře na německé Rujáně. Nicméně všichni byli tak nadšení na pádlování a cvičení na vodě, že nějaké to pádlování hlavou dolů nebo zhoupnutí nemohlo nikoho rozhodit. A nerozhodilo. Co se tedy na semináři doopravdy dělo?