Do Severního moře v průlivu Skagerrak na západní pobřeží Švédska se rozhodně nevydáváme poprvé. Tentokrát jsme zvolili oblast ostrova Orust. Je to ostrov tak velký a tak blízký pevnině, že se tu dá najít trasa na pádlování téměř za každého počasí.
Před několika lety jsem koupil seakajak pro dva. Šéf v práci mi říkal, že Chorvatsko je lepší jak Karibik, když víš, kam jet. Blbost, myslel jsem si, ale proč to nezkusit. Tak jsme ve dvou na kajaku objeli ostrov Rab. Dost z toho byla pravda, Chorvatsko je opravdu nádherné. Tou dobou mě napadla myšlenka, že by nemuselo být tak složité něco podobného naplánovat s našimi skauty. Ani ne půl roku nato už sedím na radě a ostatním navrhuju tábor roverů a vedení na seakajacích kolem ostrova Krk. Všichni jsou nadšení.
Při ležení na pláži ten nápad obepádlovat celou Rujánu nevypadá tak těžce. Teplo, klidné moře a vlahý větřík. Po plážích jezdí párky a zmrzlina. Proč to bylo však o měsíc později všechno jinak? A jak to vlastně bylo?
Příprava na rozhovor s Ondrou byla opravdu náročná, protože se o něm nedá vyšťourat skoro nic. Tedy krom několika vět, které o sobě má uvedené na webových stránkách, ale v těch jsem se zase dočetl jen to, co bych tak nějak očekával. No co, nezbývá než se pořádně vyptávat. Tak to pojďte udělat společně se mnou.
Na mořském kajaku jsem jel už na několik vícedenních výletů u pobřeží Andamanského moře Thajska, plánované delší trasy mi několikrát zkazilo špatné počasí, které je v posledních letech naprosto nepředvídatelné. Ale tentokrát to už určitě vyjde. Aspoň na dva týdny.
Nemusíš se harcovat až k moři, když si chceš zapádlovat na velké vodní ploše i s vlnami, rybami pod lodí nebo s hejny ptáků nad hlavou. Můžeš vyzkoušet pádlování na sladkovodním moři severu Polska – na Mazurských jezerech, která by mohla být něco přesně pro tebe. Tato polská jezerní oblast láká nejen krásnou přírodou a vyhlášeným sledováním ptactva, ale je taky rájem pro jachtaře, seakajakáře a na své si tu přijdou i rybáři nebo třeba cyklisté.
Jezero Toba je největší a nejhlubší zatopený sopečný kráter na světě. Jeho délka dosahuje 100 km, šířka 30 km, hloubka až 529 metrů a rozloha 1 264 km2. Největším ostrovem jezera je Samosir s rozlohou 530 km2, který je spojen s pobřežím mostem přes úzký průplav a je centrem kmene Bataků, kteří nezapomínají na svoji lidožroutskou minulost. Jezero Toba se nachází na severní Sumatře v nadmořské výšce 910 metrů. Tolik dostupné informace.
Pro někoho je jméno řeckého ostrova Kefalonie symbolem plážové dovolené, řeckých specialit a ouza. Pro naši partu to je posledních deset let jméno připomínající jednu z našich nejdramatičtějších seakajakářských historek.
Je půl třetí ráno středoevropského času. I tady na Floridě už je tmavá noc. Mělké moře Mexického zálivu nám šplouchá o boky přeložených kajaků. Při každém podezřelém zvuku sebou trhneme, protože z aligátorů máme docela strach.
„Jo, takhle fouká skoro každé odpoledne, ale teď v březnu by vítr neměl být skoro vůbec. Ráno je bezvětří, pak to trochu začne kolem poledne a postupně zesiluje, k tomu je odpoledne odliv, musíme se z moře vracet o hodně dřív,“ říká mi rybář v osadě kousek od místa, ze kterého chci vyjet.
V dnešní době díky Googlu a dalším službám najdete každou vesnici, každé místo na mapě. Ale po pravdě, název Karaburun jsem slyšel poprvé. Hned jsem si toto místo vyhledal. Když jsem dostal nabídku zúčastnit se expedičního seakayakového průzkumu oblasti, dlouho jsem neváhal. Miluji takové výzvy. Doma to oznamuji co nejpozději. Proč poslouchat otázky, kam zase jedu, proč to dělám a jestli mi to je zapotřebí. Ano, je, potřebuji to k životu. Navíc – letos jsem strávil jako každý rok v létě více než dva týdny na severu úplně sám, s kolem a kajakem. Proto jet s partou koncem srpna na moře bude příjemná změna. Léto je potřeba si užít.
Tři důležité věci je dobré zvládat při lezení na Orlíku. První je vlastní pádlování, druhá jsou základy lezení a tou třetí je potápění na nádech, když vám nějaký materiál upadne do vody. Takže jsme tyto tři dovednosti vloni spojili a provedli několik prvovýstupů přímo z lodí na skály, které jsou normálně 10 metrů pod vodou. Další opakování můžou být pochopitelně dost náročná!
Náš „jižní rok“ jsme plánovali pádlovat v řeckém souostroví Sporady, ale jsou asi zakleté, takže jsme se tam zase nedostali. Našeho řidiče nepustili z práce, a tak nezbývalo než vykoumat jinou destinaci – nejlépe o něco bližší. A v Chorvatsku se něco neprojetého vždycky najde…
Prázdniny se blíží, sedím u mapy a přemýšlím, kam pojedeme pádlovat. Na jih ne, tam bude nával. Takže sever.
Je horko, na sytě modrém nebi se líně povalují husté bílé mraky a je téměř bezvětří. Monzun už o sobě dává vědět čím dál častěji a nedá se odhadnout, kdy deště doprovázené prudkým větrem vypuknou naplno. Nejvyšší čas vyrazit na poslední delší výlet na kajaku v sezoně.
Jak se brzy ukáže, je to spíš už trochu za hranou…