Divoká voda

Řeku Deschutes, která protéká státem Oregon a měří 406 km, jsem už znala z minulých let. První rok to byly peřeje úseku Dillon falls a River house a další roky jsem měla čest účastnit se závodů na úseku Meadow camp. Letos jsem však měla také záslusk na multiday a Lower D – jak se tomuto úseku říká, se zdál být jako ideální pohodový úsek, sjízdný i za parných letních dnů, navíc jen asi 150 km od domova. Jen se zpočátku zdálo, že se koordinace času a lidí moc nedaří.

Někdy po roce 1972 se začalo jezdit na vodu do Rumunska. Bylo to něco nového, do té doby se čeští vodáci vydávali maximálně na Slovensko. Ostatní bylo vždy výjimkou. Postupně naši vodáci objevili mnoho nových a krásných řek ve všech rumunských horách.

Za oknem sněží a pořádně mrzne, my však již plánujeme, co budeme dělat během Velikonoc. Poslední 2 roky jezdíme do Slovinska sjíždět řeku Soču. Počasí bývá lepší než jinde, a proto i tentokrát píšu tradiční vodácké skupince (Eliška, Adam O., Adam P., Ľuboš a Dodo) jestli výlet do Slovinska platí.

Balkán byl díky válečným konfliktům dlouhou dobu zapovězenou částí Evropy. Před pár lety se ale situace obrátila a Balkán se stal velmi populární mezi cestovateli a taky mezi vodáky. Pojďte si přečíst rozhovor s Violou Kašíkovou, průvodkyní cestovní kanceláře Povoda. Víla, jak Viole všichni říkají, je totiž protřelou znalkyní právě Balkánu a jeho řek.

Již tento víkend poteče populární Kamenice a my vám přinášíme základní informace o akci.

Hukot peřejí, ozvěna nadšených hlasů, malé skupinky lidí v kajacích následující svého instruktora. Spousty z Vás napadne, co se to opět děje v Pražské Troji? Žádná novinka, právě probíhá další ročník HIKO Whitewater kempů!

Zamýšleli jste se někdy nad tím, jestli s sebou na vodu vozíte opravdu všechno, co byste mohli v nouzové situaci potřebovat? Stává se vám někdy, že třeba složitě přenášíte lodě, chcete od kolegy podat smyci navíc a zjistíte, že ji nemá, protože jemu stačí házečka (pokud ji zrovna nezapomněl) a dál to neřeší? Pokud ano, pak čtěte následující řádky a dejte je přečíst i všem kamarádům. Až to jednou přijde, budete mít možná jen jeden pokus!

Vodácká sezona se nezadržitelně blíží a je nejvyšší čas začít plánovat, jak ji strávíme. Na internetu najde člověk spoustu informací, ale proč se na nějaké tipy nezeptat třeba lidí, kteří se ježděním na vodu živí? My jsme to udělali za vás. Popovídali jsme si s Tomášem Potfajem, průvodcem vodácké cestovky Povoda, a dostali jsme hned několik výborných tipů na krásné řeky „za humny“.

Pádlování, kino a vodácký ples. To všechno můžete zažít v jednom dni, když přijedete v sobotu 24.3. do Chocně. Uskuteční se tu totiž už osmnáctý Vodácký den v Chocni, na kterém byste neměli chybět!

Zažijte v zimně netradiční vodácký zážitek a vydejte se splout africký Nil. Vyzkoušejte si, jaké to je, nechat se unášet jednou z nejstarších a největších řek světa, a udržte tak také fyzičku na léto. Přečtěte si, na co se před cestou připravit, jaké cestovní pojištění si vybrat a co si nenechat ujít.

Riečna sieť na Slovensku má takmer 50 000 kilometrov. Máme mierne turistické rieky v údoliach a nížinách, veľké vodné plochy pre morských pádlistov a trochu divokej vody (väčšinou do WWII-III, tažších úsekov je minimum). Sme závislí od prírodnej vody, miest zámerne dotovaných pre vodákov takmer niet.

Sedím si takhle v kanceláři a naháním co nejvíc práce, abych mohl v relativním klidu odjet na týden na vodu. Rtuť teploměru za oknem, vystavená slunečním paprskům, se vyšplhala až na neuvěřitelných 28 °C. Sociální sítě zaplavují fotky z Piemontu, kde si kluci užívají ideálních vodních stavů a horkého letního počasí. V tom se kouknu na předpověď počasí pro norské Geilo, kam směřujeme. Následující týden bychom měli očekávat sněžení a teploty lehce nad nulou. Nicméně i s touto předpovědí to pojmeme tak, že to bude minimálně zajímavá zkušenost.

Po několikaměsíčních přípravách, které jsme strávili hlavně hledáním informací o řekách, jsme 30. dubna večer konečně vyrazili na pádlování do Bulharska. Parta dvanácti kajakářů pocházela z různých pádlovacích skupin, které si říkají H2O Bandits, Sunny Gang či Blond Riders, a většina z nás zatím nemá z vody moc zkušeností. Já například jezdím rok a většinou jsem v roli té, kterou někdo loví. Moje parta z Peček si dělala legraci, že teď mám šanci si konečně také zalovit, ale já se tomu jen smála.

„Tak jsem slíbil ženě, že na oběd budu zpátky.“ Otvírá Ondra diskusi o nedělním pádlování. Cestou na Mejto ale podjel tři stromy a další dva odklízel. „Tak už je tam další, nikdo neprojede“ uzemnil ho právě příchozí hasič.

Nemůžu začít psát o naší cestě na Aljašku, aniž bych nevzavzpomínala na dobu, kdy znala moje generace Aljašku z románů Jacka Londona a pak taky z nástěnných kalendářů. Byla to pro nás nedosažitelná místa a ani ve snu nás nenapadlo, že se na ně někdy podíváme. Pak se nám otevřely hranice a věděli jsme, že tam pojedeme, ať to stojí, co to stojí.