Divoká voda

Při dosednutí letadla v hlavním městě Tbilisi náš Boeing 737 pod vlajkou nízkonákladových aerolinek Pegasus na ranveji poskočí jako kočka chytající myš. Všichni na sebe s údivem pohlédneme a potvrdíme si navzájem, že v Gruzii používají zpomalovací prostředky dopravy v podobě retardérů i na ranveji. Znaky východního světa se projevily opravdu rychle.

Divočina, hluboké údolí, kontinuální peřeje, kempování s kamarády – tohle se mi vybaví, když se řekne South Salmon. Legendární řeka v Idahu a zároveň jeden z nejvyhledávanějších vícedenních tripů mi přišel do hledáčku už před několika lety.

Kallisté — „Ta nejkrásnější“ – jméno, které dali Korsice starověcí Řekové před mnoha sty lety. Tohle jméno by klidně mohlo platit dodnes.

Pádlovat do Jižní Ameriky se jezdí skoro kamkoli, jen Brazílie jako by byla zapomenuta. Konalo se tam MS ve slalomu v roce 1997 v Tres Coroas a v raftingu v roce 2014 na Foz do Iguaçú, tedy umělém kanálu. V roce 2016 zde proběhly letní olympijské hry a v letošním roce v Rio de Janeiru MS ve vodním slalomu. O řekách se moc nevědělo. Vítek Vaníček, který v Brazílii žije už víc než desítku let, nás přece jen přesvědčil, že by výprava mohla stát za to, a to jak na řeky, tak hlavně na seakajak na moři.

Nápad jet pádlovat do Gruzie dostal Adam někdy minulý rok a ani ho nestálo moc přemlouvání, aby nalákal ještě mě, Máru a Anežku, jež se zhostila nevděčné role řidičky. Plánování jsme zbytečně nepřeháněli, a tak byl předodjezdový týden značně hektický. Majíce na paměti rady z načerpané z HYDRA, strávili jsme jej lehkými offroadovými úpravami Adamova dvacet let starého mercedesu.

Rok 1992 – Vrtulník se těžce odlepil od země. Dvaadvacet lidí a hromada materiálu, to je už nějaká váha. Dokonce musely být demontovány zadní dveře a do otvoru byla napjata síť, jinak bychom se nevešli. Naše osmička zamířila na jih. Pro mě to byla už čtvrtá výprava na Altaj – horskou oblast na styku Ruska, Kazachstánu, Mongolska a Číny.

Dělat rozhovor s Fantomasem, to jde prostě samo. Nejen, že je to legrace, člověk si navíc díky jeho barvitému vyprávění udělá taky reálný obrázek o tom, jaké to je, být guidem. Mluví z něj víc než dvacetiletá zkušenost i opravdový zápal pro tohle zaměstnání. Ideální kombinace.

Zatímco jsou vodáci zvaní na celý víkend, to nejlepší je čeká v neděli 11.11. Vodácká neděle nakoukne pod pokličku několika velice zajímavým kajakářským expedicím. První z nich je Expedice Sary Jaz do Kyrgyzstánu, kde banda pěti extrémních kajakářů z různých zemí světa absolvovala přes 100 kilometrů divoké řeky v uzavřených kaňonech následovaných 4 denním lezením a 40 kilometrovým pochodem přes hory zpět do civilizace. Do studené vody smočil pádla Jan Hocek během své expedice kolem Antarktidy. Zde nalezl ledovce, sníh, drsnou přírodu, křišťálově čistý vzduch a nekonečné horizonty této polární oblasti. Za teplem se oproti tomu podíváme do Afriky, přesněji do Malawi, kde kajakář Palo Andrassy objevoval a sjížděl řeky Kiwira, Rungwe, South a North Rukuru. Trochu bližší destinaci jménem Balkán má na vodě procestovanou Tomáš Fantomas Svoboda.

V září 2017 se v kyrgyzském Bishkeku sešla mezinárodní skupina kajakářů s cílem sjet divokou vodu v kaňonech řeky Sary Jaz. Tým ve složení Jordan Searle, Ari Walker, Sam Grafton, Kristof Stursa, Adrian Kiernan a Jakub Šedivý byl zárukou zkušeností z expedic po celém světě. A bylo to dobře, protože expedice na Sary Jaz se ukázala být více než komplexní.

Víkend od 14. do 16. září byl pro Whitewater Slaves Lofer e.V. velkým úspěchem: 149 závodníků z dvanácti různých zemí se zúčastnilo Lofer-Rodeo 2018 a vytvořili skvělou atmosféru. Přibližně 180 kajakářů, paddleboardistů a kanoistů se v neděli shromáždilo na protestní akci „Den Saalach“, kde společně projevili odpor proti plánované vodní elektrárně v Unken.

Plovací vesta by měla být základním vybavením každého zodpovědného vodáka, ať už jezdí turistickou nebo nejextrémnější divokou vodu. Plovací vesty ale v poslední době zažívají obrovskou revoluci, a tak jsme se rozhodli základní trendy v jejich vývoji trochu zmapovat a poukázat na to nejzajímavější, co je v současné době k dostání.

„S prázdnikom, s prázdnikom“ ozývaly se hlasy všude okolo. Před chvílí jsem vstal do chladného rána na břehu sibiřské řeky Čuja, abych se také zapojil do zdravení, protože pro občany Sovětského svazu byl právě sváteční den. Byl totiž 1. květen – Svátek práce, jak jej označoval kalendář. A „prázdnik“ je ruské pojmenování svátečního dne.

Devils Extreme Race patří už 12 let k největším evropským závodům. A že se tahle akce každý rok zvětšuje a hlavně nabírá na kvalitě, potvrdil právě letošní ročník, který byl doposud suverénně nejlepší! A to navzdory tomu, že předpověď počasí strašila organizátory i samotné návštěvníky a slibovala silný déšť a zimu po celý víkend.

Kam na víkend v létě na vodu? To je otázka, kterou jsme si přesně říkali. Na Öetzu je moc vody a taky bych chtěl už vyrazit i někam jinam. My už skoro každý rok vyrážíme na prodloužený víkend do oblasti okolo Iselu v Jižním Tyrolsku. V létě to má skoro pořád hezkou vodu na svezení a někdy (jako pro nás letos) dokonce i skoro moc. Vyrazili jsme z Plzně jedním autem, protože víc nadšenců, kteří by s námi jeli na vodu, jsme prostě nenašli.

Od konce listopadu nebylo moc příležitostí svézt se na přírodní divoké vodě. Srážek po málu a když už nějaké byly, tak se nepromítly do zvýšení průtoku oblíbených řek. První dny měsíce února to však změnily a skupina kajakářů se vydala na průzkum krušnohorských řek, konkrétně na Rolavu a Bystřici.