Divoká voda

Myšlenka nebo chcete-li důvod k naší africké misi byla asi adekvátní věku, ve kterém žijeme. Někdy v listopadu jsem na facebooku zahlédnul video od kayaksouthafrica.com, které bylo přihlášené do soutěže v mezinárodním vodáckém magazínu Kayak Session. Po jeho zhlédnutí jsem si sám pro sebe řekl, že tam prostě musím.

Propast připomínající kaňony, zablokovaná divoká voda, laviny kamení a nestálé počasí, mající skoro okamžitý efekt na stav vody. Taková a podobná připodobnění jsem o Abyssmu slyšel mnohokrát.

Möll je krásná ledovcová řeka na jihu Rakouska, co by kamenem dohodil z Villachu. Pramení na nejvyšší hoře Rakouska – Grossglockneru a její putování končí po mnoha desítkách kilometrů v řece Drávě.

Pojďme si dnes ukázat pár jarních vodáckých tipů z populárního Slovinska, typů, které nejspíš nebudete znát.

Ačkoliv jsem po absolvování řeky Omulevky sliboval, že už NIKAM nepojedu, zase jednou jsem porušil dobře míněné předsevzetí a vyrazil směr Sibiř.

Maraňon je známý jako „Grand Canyon And“. Hory se tyčí 3000 metrů nad kaňony hnědě zbarvené řeky a místní obyvatelé žijí tradičním způsobem života po desetiletí.

Jihozápadní konec Walesu je znám jako Pembrokshire Coastal National Park (Národní pobřežní park). Návštěvníkům nabízí rozmanité skvosty, jakými jsou divoké útesy i zlaté pláže, kolonie tuleňů, množství medúz a nepřeberná hejna mořských ptáků. Jeho součástí je mezi turisty velmi oblíbený ostrov Ramsey, který leží jen kousíček od pobřeží v Ramsey Sound.

Zima odešla a pečlivé sledování videí na YouTube tě psychicky posílilo. Zdá se, že jen minimum peřejí odolá teoreticky vytříbenému stylu, který jsi okoukal od světových kajakářů. Ovšem nejsi jelito a dobře víš, že jarní realita bude malinko jiná. Tělo ztuhne, sucháč se v pase zúží a kajak o pár kil ztěžkne. Jak to tedy udělat, aby byl start do sezony hladký?

Na Ondrovi Pokorném mám nejradši to, že když se řekne, že se jede na vodu, tak se jede na vodu.

Je jar a ja rozmýšľam kam na vodu. Už som stihol veľkonočnú Soču a čistenie rieky Kamenice. Dostáva sa ku mne informácia o splavovaní riek v Bosne a Srbsku, ktoré organizuje CK Adventurio. V tomto období by vody malo byť viac než v lete a tak sú v pláne rieky, ktoré sa zvyčajne nejazdia.

Je zima, kajak spí v loděnici, protože ani tradiční Vánoční obleva nepřinesla kýžené průtoky, a tak je potřeba si ukrátit čas alespoň psaním o divoké vodě. Ne že by téma, na které mě Snížák požádal napsat menší příspěvek, bylo něco, na co s oblibou myslím, ale prý je dobré nechat ostatní poučit se z mých chyb. Takže tady to máte. Většinou když někomu řeknu, že jsem si zlomil na divoké vodě dva obratle, reakce je stejná: „To máš z těch vodopádů“. Tak poslyšte příběh o tom, jak se dají obratle zlomit na jarní Jizeře.

Altaj byl původně v plánu už vloni. Jenže okolnosti mne nakonec zavály na Sajanskou Oku, a byla z toho akce z říše snů! Pohádka sibiřského podzimu, při které vás každý den napadá, že takovou žluť snad u nás v Evropě ani nemáme (článek z Oky vyšel v Pádlerovi 3/2018). Jenže na Altaji vás přesně tohle bude napadat zase!

Na zimu jsem si přála odletět pádlovat někam do tepla, jenže pořád ne a ne najít pádlovací parťáky. Nakonec se mi podařilo sehnat americký pár, a tak jsem neváhala a brzy byla letenka s datem odletu 1. ledna z Vídně do Mexico City doma.

Už ve školních letech jsem dost opomíjel domácí úkoly. Tenhle nešvar jsem si s sebou nesl životem dál, a tak se mi často stává, že se poměrně zásadní informace o řece dozvím až po jejím splutí. Nejinak je tomu u řeky North Fork Mokelumne River, tekoucí v horách americké Kalifornie, mezi vodáky známé spíše jako Fantasy Falls.

Napřed pár čísel. Závody jelo 300 lidí, na splutí jich přijelo 458. O všechno se postaral tým 108 pořadatelů, přičemž celá akce se začala připravovat už na jaře, kdy jsme odeslali asi 17 dopisů se žádostí o povolení akce či o vyslovení připomínek k ní.