Divoká voda

Nejlepší světové kajakářské destinace jsou pravděpodobně dávno objevené, a kdo si chce zapádlovat v době evropské zimy, vypraví se například do Indie, Nepálu, Chile, Ekvádoru nebo Peru. Když ale toužíte po opravdovém dobrodružství ve všech ohledech, je správnou volbou Afrika.

V Rumunsku jsme sice byli již v roce 2013, ale je to země veliká, hor a řek má na několik výprav a my nyní míříme na její opačný konec, na sever do Východních Karpat.

Začátkem roku 2017 přišel Číva s tím, že zná kluka z Jihoafrické republiky, s kterým bychom mohli vyrazit na dobrodružnější výlet, a sice do Zimbabwe. Trip jsme odstartovali na začátku března letem do Johannesburgu v Jihoafrické republice.

Právě vyšla vodácká kniha od trenéra a bývalého úspěšného závodníka ve vodním slalomu Jana Busty nazvaná Za úspěchem ve vlnách. Kniha si klade za cíl komplexně informovat o tréninku vodního slalomu včetně takových aspektů jako je psychická příprava, regenerace nebo výživa. Nejvíce prospěšná bude kniha pro trenéry vodního slalomu, ale jak sám autor říká v rozhovoru o svém díle, v knize si najdou svoje i závodníci, obyčejní vodáci, rodiče dětí, které s vodou začínají nebo sportovci z úplně jiných sportovních oborů. Pokud byste si knihu, jejíž cena je příznivých 300 Kč, rádi koupili, tak se podívejte sem. My už máme v redakci recenzní výtisk a brzy o knize napíšeme naše první dojmy.

Je čtvrtek odpoledne. Sundám z věšáku péřák, hodím ho do své vždy polopřipravené tašky, kde už se klasicky válí nafukovací károška, polštářek, žďárák, taštička s hygienou a nějaké zbytky šatstva od minulého víkendu. Zkontroluju, jestli mám vlněné ponožky a péřovku – v Rakousku hlásí zase kosu.

Red Bull vyzpovídal českého sportovce Lukáše Kubričana o tom, jak chutnají stupně vítězů na Red Bull Dolomitenmann, proč na závod jezdí už 10 let a jak se na takový extrém dá připravit.

Začátkem roku 2017 na mě na Facebooku vyskočil krátký odkaz na blogerský příspěvek, který se jmenoval „Zavřete oči, pádluji!“. Podíval jsem se bez jakéhokoliv očekávání, o co se jedná, a zůstal jsem zírat. V Brně, pod vedením trenéra Šimona Babíčka, se nevidomý sportovec Honza učí eskymovat. Respektive eskymovat už umí, teď se bude učit jezdit vodu.

Těmito slovy by se dal shrnout akreditovaný kurz pořádaný Vodáckým centrem ze Znojma. Už druhým rokem proběhl v Českých Budějovicích jeden z modulů akreditovaného kurzu „Instruktor Vodní turistiky“, a sice kurz Základů záchrany a techniky a taktiky jízdy na WW, který pořádá Vodácké centrum a vodácký oddíl Neptun ze Znojma.

Po úvodním rozpádlování na chilské řece Fuy se naše početná skupinka přemístila po prašných cestách do údolí říčky LLizán. Kamarád Tyler jí naštěstí předešlý rok několikrát jel, takže informace jsme měli z první ruky. Přesto nám LLizán přinesl spoustu dobrodružných akcí a vpomínek…

V první řadě lyžař a horolezec Jirka Havel se k vodě dostal paradoxně až vinou vážného úrazu, kdy mu v necelých 40 letech odumřely nervy v pravé noze a zůstala výrazně omezena její pohyblivost.

Soča je slovinskou chloubou, o které již psalo nespočet místních básníků a prozaiků. Pramení v srdci Julských Alp, na začátku klikaté silnice na sedlo Vršič, které je rájem pro alpinisty a vysokohorské turisty ve všech ročních obdobích. První metry Soči jsou krásné, ale pro vodáky nezajímavé vodopády, které jsou, současně s pramenem, téměř neustále obklopeny zástupy turistů všech věkových kategorií.

Navzdory všem komplikacím, které provázely řadu vodáckých akcí v letošním roce se i letos podařilo uspořádat legendární Hiko Devils Extreme Race a celé vodácké Lipno, které je tradičně tuzemským vodáckým svátkem. Na nejoblíbenější český závod v extrémním pádlování se už po 14. sjedou kajakáři ze všech koutů světa, aby poměřili svoje síly. Jestli o tuhle show nechcete přijít, doražte i vy. A na co se můžete těšit? Na pádlování od rána do večera, legendární REPRESENT Helltrain Shuttle, turnaj v páce a noci plné tance, hudby a zábavy. Termín akce je 28. – 30. 8. 2020.

Sluníčko pálí, voda teče, bublá a křičí svým způsobem na všechny poblíž. Lidi se sjíždějí, těší a hlásí se do třetího ročníku roudnického creekového závodu. A přicházejí další a další, známí i neznámí, holky i kluci, junioři i ti, kterým je už mládežnická kategorie těsně či netěsně nepřístupná. Pátek se nám blíží k půlnoci, voda v kanále utichá, zábava lehce utichá, ale neupadá, přesto je čas na chvíli zalehnout a doplnit energii na sobotu nabitou jedním rejsem za druhým.

Domluvit se s někým na setkání, aby mohl vzniknout rozhovor, bývá občas obtížné, u Roberta to ale bylo ještě o level jinde, když mi v lednu řekl: „Ahoj kamaráde, domluvit se můžeme, ale já za chvíli odjíždím na měsíc do Tasmánie, pak tady nějak budu, ale chci jet na lyže, a pak už mám Grand Canyon skoro na měsíc.“ Nakonec bylo ze známých důvodů všechno trochu jinak, ale i tak jsme se potkali dost v poklusu, naštěstí alespoň na parádním místě, na Trnávce.

Jarní pádlování končí, letní ledovcovky začínají nabírat sílu a internet se plní krásnými záběry z divokých peřejí. Možná je ti líto, že některé záběry z kamery musíš vystřihnout a není to kvůli kapičce na objektivu. Na kanále pádluješ jako z učebnice, ale v nepřehledných přírodních peřejích jsi zmatený jako Pohlreich ve školní jídelně. Viníci jsou většinou dva: špatné časování záběrů a špatná stopa. Obojí je poměrně snadné zlepšit a trénink tě určitě bude bavit. Už jen proto, že část tréninku se bude odehrávat na gauči, část v peřejích a pár záběrů přidáme tradičně i na klidné vodě.