Divoká voda

Ako to už spravidla býva, keď sa hnusí počasie, odpadávajú vodáci. Jeden má boľavé ucho, druhý má chrípku a ďalšiemu ochorejú deti, niekto čestne prizná, že sa mu do zimy nechce a niekto radšej vyrazí za teplom na zimný štadión… A tak aj bolo. V stredu nás bolo pätnásť, v piatok šesť a v sobotu ráno sa počet ustálil na piatich… A ako to už spravidla býva, nakoniec sa z toho vykľula fajn akcia.

Kamp – rakouská říčka na jižní straně Novohradských hor. Tak zněl úplný nadpis článku, který vyšel v Hydru 6/07 a který je teď zjara potřeba třeba trochu oprášit a připomenout. Protože tipů na říčky a potoky v našem blízkém okolí není nikdy dost. Tak hurá na to.

Tak se hlásíme přímo z dějiště „mistrovství světa“ v extrémním kayakingu – Adidas Sick Line 2009. Právě skončily finálové jízdy a už nás čeká jenom večerní závěrečná párty. Kdo je zvědav jak to vše proběhlo a hlavně dopadlo ať kvapně čte tento článek!

Právě dnes se roztáčí kola extrémního mistrovství světa ve sprintu na divoké vodě. Světová elita extrémních kajakářů se sešla v údolí řeky Ötz aby změřila své síly na letošním adidas Sickline Extreme Kayak World Championship pořádaném již tradičně na legendární sekci Wellerbrücke.

Tři kajakáři z týmu H2Omaniaks před pár dny jako první z ČR sjeli obří slajd na dolním toku řeky Tysselva. Tato řeka padá několika obrovskými vodopády a slajdy do fjordu Bolstadfjorden, nedaleko města Voss na jihozápadě Norska. Slajd a sjetý úsek je ohraničen dalšími absolutně nesjízdnými vodopády.

Dolomitenmann, „nejtěžší štafetový závod světa“, jak o závodě píší organizátoři, ale také pro spoustu lidí pojem, pod kterým se jim vybaví běh s extrémním převýšením, paraglidisté v blízkosti kolmých skal, kajakáři v divokých peřejích a šílený výjezd a sjezd po sjezdovce na horských kolech.

Tak jsme zase po dvou měsících vyrazili pádlovat. Pro mě to bylo o to lákavější, protože jsem se obdaroval novou lodičkou. Vyrazili jsme ve čtvrtek odpoledne proti očekávanému počtu pouze ve dvou – Mireček a já. Na vodu to není úplně ideální, ale lepší než sedět doma. No a protože největší hledači vody Bouzíno a Vory zůstali doma, tak jsme vlastně nevěděli, co chceme sesmažit.

Blíží se konec léta, konec prázdnin i dovolených a snad jediní kdo se přesto na přelom srpna a září každý rok u nás těší jsou vodáci. Pojede se přeci zase Lipno. Už jen za týden! Čtěte program závodů.

Doufám, milí čtenáři, že dobře znáte peřej zvanou Škvíra, mezi cizinci známou jako Bloody Fingers. Anglický název vystihuje podstatu věci a nastiňuje, o čem bude v následujících řádcích řeč. Pokusily jsme se s Maruškou zmapovat úspěšnost průjezdů Škvírou a odhalit její úskalí.

Tak nám pomalu končí prázdniny. Děti se zítra vydají do škol a pro nás to znamená, že už je zase po Lipně a budeme muset zase rok čekat, abysme se mohli povozit na jednom z nejkrásnějších úseků divoké vody v naší zemi. V posledních letech k Lipnu patří i vrchol české kayakcrossové sezony – závod Bern Devils Extreme Race.

O uplynulém víkendu pokračovala česká kayakcrossová tour dalším závodem, který se konal na Labi v úseku okolo Vrchlabské soutěsky. Už předem vám mohu prozradit, že to byla velice podařená akce a rozhodně se na ní bude dlouho vzpomínat. Však si přečtěte jak jsme si víkend na Labi užili.

Po víkendu stráveném na Plattlingu jsem si říkal, že ten další víkend to bude rozhodně chtít vyrazit creekovat. A musela to být snad telepatie když v půlce týdne JKB oznámil, že bychom mohli o víkendu vyrazit trochu zajezdit po rakouských říčkách a hned třeba do oblasti okolo Lienzu, kam se už asi třetím rokem marně vydávám na Defferegenbach a další místní pecky. Vodní stavy přály a tak jsem v pátek vyrazili do této úžasné destinace.

Že prý je to moc daleko a nikomu se nechce sedět v autě tolik času pro tak krátké pádlování. To byly odmítavé argumenty na pádlovací akci na 3 dny do Tessinu. Když mi Vojta psal v sobotu odpoledne, jak prozevlili celý den v nějaké trubce u Kopáče, kdy průtrž mračen ne a ne skončit, právě jsme vylézali v krátkém z Verzascy a hledali stín, jelikož se na obloze nenašel ani mráček.

Jako Jin a Jang, černá a bílá, noc a den…. Tak se tváří jeden z živlů, který naši zelenou planetu nechává tak krásně a zákonně fungovat. Na tyto stánky se pravděpodobně převážně dostanou ti, kteří onen vodní živel – jež ve velkém množství umí zanechat na lidských duších ohromné jizvy – v poněkud vyšších dávkách vídají velice rádi a zápolí s ním i když taktéž na hranici, nikoli však psychického zhroucení a bezmoci, nýbrž opojení, radosti a toho mrazivého pocitu, který mnoho z těch, co takovéto články rádi čtou a píší, velice dobře zná.

Český pádlista Jakub "Čuro" Němec nás nepřestává zásobovat článkama o jeho neuvěřitelných kouscích na extrémních řekách po celém světě. Přečtěte si něco o tom, co zažil tentokrát v USA.