Divoká voda

Díky změnám počasí jsme od pátku odpoledne zvědavě sledovali průtoky řek v blízkém okolí. Už večer bylo jasné, že Divoká Orlice z Bohousové bude pěkná.

Americký novinář Joe Carberry je redaktorem časopisu Canoe & Kajak Magazine. Pro svůj první trip ve Švýcarsku se v létě spojil s německým kajakářem a fotografem Jensem Klattem. Na rozdíl od zaběhaných zvyklostí se rozhodli, že pro své cestování v co největší možné míře využijí hromadnou dopravu.

Naše altajské putování, během kterého jsme si užili závod King of Asia, řeky Karagem, Argut a Bashkaus, se blíží ke konci a před námi je poslední multi-day. Řeka Sumulta pro nás měla být původně řekou na rozjetí, než sedneme na něco ostřejšího, jenže tohle je Rusko a klíčové není plánovat, ale přizpůsobit se.

Když jsem byl letos v květnu s Buchťákem na závodech v Itálii, potkal jsem Sama Suttona. Jen tak mezi řečí se mě zeptal, jestli bych nechtěl jet s ním a Ciaranem Heurteau do Indie, jižní oblasti Kerala. Rozhodování bylo snadné.

Severské řeky přitahují v posledních letech spousty vodáků, málokdo z nich se vydává až k polárnímu kruhu. Norská řeka Glomåga, která pramení a teče skrz Svartisen Glacier, ta byla sjeta teprve podruhé.

Řeka Gulling je zvláštní tím, že jménem tohoto toku si nejsou jisti ani autoři map. Občas se totiž objevuje chybně název Golling (dokonce ho uvádí i DKV z roku 1993), ale vzhledem k místopisu se jedná opravdu o Gulling. Nenechte se zmást a než nasednete na Gulling, ověřte si, že sedáte na řeku, kterou skutečně chcete.

Už jste někdy byli v nemocnici? Pokud ano, jistě jste poznali, že nuda přijde brzy. Nepomáhá čtení knížek, zeď už máte okoukanou a propuštění je daleko. Co s tím? Podívejte se na krátký film Vojty Lukeše Boredom a odpověď naleznete!

Určitě vás zajímá, jak skončil případ falešného výherce z Vavřineckého potoka. Osm dní po zveřejnění článku se dotyčný telefonicky (a anonymně) ozval. Jeho vysvětlení, proč se prohlásil za vítěze kategorie G2 bylo celkem prosté – prý byl ožralý a cenu pro vítěze převzal v opilecké pýše.

Budete-li mít při návštěvě Nového Zélandu chuť si zapádlovat a na West Coast nebude nikde voda, zajeďte na jeho úplný jih. V této oblasti jsou hory tyčící se do výše přes 3000 metrů takřka na dosah ruky.

Obracíme se na všechny vodáky s prosbou o pomoc při identifikaci člověka. Dotyčný se neoprávněně prohlásil za vítěze kategorie G2 na letošním Vavřineckém potoce a převzal cenu pro vítěze.

Vodácké oblečení do značné míry ovlivňuje náš požitek z jízdy na vodě. Chrání nás nejen před vodou, ale také před rozmary počasí a ovlivňuje i náš sportovní výkon – dokonce víc, než si mnozí z nás umí představit.

Zimní pádlování nabízí vodákům mnoho radostí a neobvyklých zážitků, ale také mnoho nebezpečí, na která je dobré být připraven a nepodceňovat je. O správném oblečení si povídáme v samostatném článku, ale co když vyplujeme na řeku? I během plavby nás mohou čekat různé nástrahy.

Sen se stává skutečností – naše parta z Idaho nachází společné volno mezi nekonečným raftováním a učením na kajaku na řece Payette a konečně vyráží směr severozápad ke státu Washington. Po 8 hodinách cesty skrz klasickou scenérií států Idaho a Oregon dorážíme do neskutečně zeleného a vlhkého prostředí v okolí Hood River.

Dávno už neplatí, že vodák v zimě odkládá veškeré svoje vybavení, ukládá je k takzvanému přezimování a stává se z něho zimní sportovec. S rozvojem moderních materiálů se zimní pádlování stalo běžnou součástí vodácké sezony (ne že by to dříve nešlo) a někteří se na ně dokonce začali i specializovat, protože letní davy vodáckých turistů prostě nesnesou.

Minule jsme si vyjeli UAZem do hor, potom jsme se plazili k řece s loděmi na zádech až do tmy a spluli jsme padesátikilometrový Karagem a dnes se podíváme do kaňonů Argutu. Jedné z nejtěžších, nejnebezpečnějších, ale také nejhezčích řek Altaje.