Divoká voda

Dnešní neděli bylo několik „poprvé“. Poprvé jsem seděl na „nové“ lodi (z Topollina jsem přešel na dvacet let starou novinku Prijona Rockitt), kamarád Zíťák zajížděl nového Raptora a to vše na horní Kamenici, kterou jsme jeli taky poprvé.

Slunce nám již začalo ohřívat vodu a tak je načase Vás pozvat na další ročník HIKO Youngsters campů. Letošní kempy 4. ročníku se budou konat v Praze na kanále v Troji. První termín je vypsán na 16. – 17.5. 2015 a druhý na 1. – 2.8. 2015.

24. – 25. dubna se letos opět sejdou vodáci ve Vrchlabí na extrémním závodě na jednom z nejtěžších úseků horního toku Labe – Vrchlabské soutěsce. Trať závodu není dlouhá, je to jen cca 200 metrů, ale obtížnost úseku je do WW IV+.

Při přestupu v Bruselu, po absolvování pěti pracovních hovorů během odbavení a hledání správné odletové brány, začínám pomalu věřit, že mi ta Galicie vyjde. Když vidím malinkaté letadlo, které mě má dopravit do Porta, tak mi něco říká, že to asi nebude úplně zadarmo. Vyběhnu schůdky do letadla, zdravím letušku a v tu chvíli si div neurazím hlavu v průlezu do letadla. Po dobu mého letu se nic zvláštního nestalo. Teda až na to, že mi velmi nehezká, ale o to prostorově výraznější letuška cca 4x přejela nohu vozíkem s občerstvením. Naštěstí celý let netrval dlouho, jinak bych měl nohu jako kačer Donald a do kajaku bych se nevlezl…

Na vodu už jezdím přes 10 let a úspěšně jsem překročil třicítku, což je jasný důkaz toho, že mám rozum a zbytečně neriskuju (tzn., že hodně přenáším). Poměrně záhy jsem v lodi kromě házečky začal vozit lékárničku a postupně přibývaly smyce, kladky, prusíky a blokanty, ale pořád jsem hřešil na jednu praktickou část vybavení – skládací pádlo.

Jarní voda opadá, pojeďte na Trnávku! O víkendu 29. – 31.5. pořádají Vodáci Choceň mistrovství České republiky v extrémním sjezdu na divoké vodě. TXR obsadí opět nejobtížnější kanál ve střední Evropě.

V loňském roce se objevily první zvěsti o stavbě přehrady na rakouském Pitzbachu. V té době by asi málokdo tipoval, že už v dalším roce bude stavba hotová.

Parta ruských kajakářů nám poslal článek z jejich úspěšného počinu v loňském roce v Gruzii. Podívejte se tedy na překlad textu z azbuky, ve kterém se v polovině října osmičlenný tým kajakářů poprvé projel po řece Hobitskali (Khobistskhali) v západní Gruzii, konkrétně severozápadní oblasti Samegrelo.

Už pár dnů předem sleduji předpovědi a po vánočním masakru na Kamiennej si říkám, že bych si měl doma v Jizerkách spravit pověst. Volám Samurajovi – má přijet na nedělní promítání – aby si vzal kajak a přijel o den dřív. V sobotu skutečně dovalil, stejně jako kamarád z Prahy, který chtěl ubytovat před jizerskou padesátkou – ten z nás a z počasí má málem infarkt!

Tání zahajujeme s Adamem jako skoro vždycky na našem homerunu – Vrchlici. Hráznej zřejmě nemá rád vodáky, a tak pouští čtyři kubíky až v půl čtvrtý, hodinu před úplnou tmou. To nám ale nemůže zabránit, abysme si vystřihli obligátní čtyři jízdy. Večer se domluvíme ještě s Márou a Felixem že si ráno v šest zavoláme a podle aktuálních stavů rozlouskneme, kde strávíme pádlovací víkend.

Začátkem týdne jsme tušili, že druhý lednový víkend přinese oblevu. I přesto, že do poslední chvíle věřil ve vodu v Jizerkách málokdo, se vyplatilo tam vydat. Déšť, tající sníh a teplé počasí přinesly nejen do koryt Jizerských řek vodu. Jak jsme si užili první vodácké radovánky v nové sezóně 2015?

Předpovědi a Djembeesovo tlachání na facebooku mne přesvědčilo o tom, že by to mohlo dopadnout a nějaká voda by mohla o víkendu být. Kam vlastně pojedeme? Djembees, nevím proč, furt chtěl na Šumavu. Teda teď už vím, ale o tom postupně. Čtvrtek i pátek byly značně nacpané prací a řešením pracovních problémů, takže jsem v domnění že to Djembees nějak zorganizuje nechal věci plavat a počítal s tím, že beru auto. Během pátku to nabralo reálnější obrysy a skupina se skládala z 6-ti lidí. Djembees, PePe, Ivoš, Panda, Petr Čech a já…

Pár dní po Novém roce to vypadá, že se model Aladin zbláznil a hraje všemi barvami. V úterý na kanále, když venku mrzne, až praští se s Matějem domlouváme, že kdyby opravdu ulhaný Aladin výjimečně nelhal, tak 100% jedeme. Předpověď je stále lepší – nemění se. Ve čtvrtek už se celý Facebook hemží vzkazy a plány, jak kdo co kde a kolikrát „vopere“. Trošku mě zaskočí dotaz od Djembeese, proč tak trvám na Jizerkách a nechci jet na jih. Abych to zkrátil, prostě se mi nechtělo jet tak daleko s hodně nejistým výsledkem. S ostatníma domlouváme poradu na čtvrtou ranní, takže nespím skoro celou noc.

Již jako mladší kluky nás nadchlo vyprávění o této říčce. Tenkrát se nám to zdálo skoro nejetelné. Loni v zimě jsme si na to vzpomněli a po krásné lyžovačce na Klínovci jsme se vydali podívat na koryto řeky. Po krátké obchůzce jsme usoudili, že již tak velký strach nemáme, jen by to chtělo vodu…

Být vodákem, je jako být lezcem. Ani jedno není jen sportem, je to diagnóza na „celej“ život. Jedeš kolem strouhy u cesty, ve které teče voda a říkáš si, ty jo, to „bejt“ v životní velikosti, to by byl rachot, ty válce, vodopády, „sifáče“. Na víkend hlásí oblevu, třeba potečou Jizerky. Minulý rok se mi po vodácké stránce příliš nevydařil, studoval jsem v zahraničí a na pořádnou divokou vodu nebyl čas a ani podmínky, tak že bych si o víkendu spravil chuť?