Vavřinec Hradilek je kajakář na divoké vodě, stříbrný medailista z Olympiády v Londýně a dvojnásobný mistr světa. Na Novém Zélandu má druhý domov. Tentokráte se na něj vydal s fotografem Janem Kaslem, který „Zemi bílého mraku“ miluje stejně jako on. Která místa byste podle nich neměli minout?
Říkáš, že Nový Zéland je tvůj druhý domov. Jak k tomu došlo?
Od roku 2008 jsem nevynechal jediné léto, jen jsem k tomu přidal ještě pár podzimních výletů. Ta země mi dala spoustu kamarádů, zážitků a především času, který jsem využil k cestování, skvělému tréninku a zdokonalování se v ježdění na divoké vodě. Zpočátku to bylo vzrušující a
tak trochu i stresující, protože jsem tam neznal tolik lidí a neměl tolik možností. Teď už jezdím na Zéland jako na chatu, jenže přes celou zeměkouli a pokaždé se ptám, kolikrát tam ještě budu moct jet a jestli to není naposled. Je to velké štěstí mít možnost jezdit 13 let až tak daleko.
Proč jsi na poslední výpravu vzal fotografa?
Když jsem plánoval jeden z dalších kempů na Novém Zélandě, chtěl jsem, aby Honza viděl všechna místa, která mám rád a jsou pro mě důležitá, a věděl jsem, že na nich uděláme skvělé fotky. Po příletu jsme se naladili na zélandskou vlnu, koupili veškeré vybavení na kempování, naprosto vědomě a dobrovolně jsme se vzdali myšlenek na spaní po hotelech a vydali se na cestu za plným užíváním krás téhle země.
Co znamená naladit se na zélandskou vlnu? Znáš spoustu lidí na Zélandu… jací jsou?
Je to celkově pohodovější životní styl, nic se tak „nehrotí“ a všechno je řešitelný. Je to určitě klimatem, přírodou, ale i lidmi, kteří mají pochopení pro cizince. Jejich pohostinnost a ochota pomoci je tam neuvěřitelná.
Co se ti na Zélandu vlastně nejvíce líbí?
Volnost. Skvělé je, že se nemusíte nutně trápit tím, kde si zabookujete hotel a kde přesně přespíte. Pokud se dodržují pravidla, nikomu nevadí, že se vyspíte na pláži či někde v trávě na louce, takže je to skvělá země na kempování. V něčem mi připomíná Zéland naši českou krajinu, asi proto, že ji mám rád. A pak se mi líbí velká rozmanitost na malém prostoru – jsou tam hory, ledovce, kopce, pláže, louky, lesy nebo třeba i poušť.
V čem je lepší trénovat na Zélandu a ne jinde?
Jde hlavně o roční dobu – když je u nás zima a nedá se trénovat, na jižní polokouli je teplo. A Zéland má výhodu, že to teplo není až tak brutální.
Nový Zéland je obrovský… co jste projeli tentokráte?
Samozřejmě, hodně jsme se najezdili, jak už to na Zélandu bývá. Chtěli jsme navštívit jak Severní ostrov, tak Jižní ostrov, kde mě pak čekal tréninkový kemp. Na obou ostrovech jsem vybral pár míst a přidal k nim tipy, jak si je užít, i když se v dnešní době jedná o turisticky populární cíle. Takže následující tipy na moje místa na Novém Zélandu jsou skvosty, které si myslím, že by neměly chybět v cestovním plánu nikomu, kdo se tam vydá.
A co bys tedy doporučil na Jižním ostrově?
To je hrozně těžká otázka, protože celý ostrov je sám o sobě překrásný. Určitě stojí za to projet všechny národní parky a západní pobřeží od severu až po jih. Tam je málo lidí, prázdné pláže a neuvěřitelné hvězdy na obloze.
Z naší cesty stojí za pozornost oblast kolem nejvyšší hory Nového Zélandu Mt. Cook. Ta se tyčí do výšky 3724 m a nachází se v masivu jižních Alp. Od východu se obklopuje několika velkými ledovcovými jezery, která mají neuvěřitelně tyrkysové barvy a jsou obseta nádherně fialovými poli lupiny. Kolem je spousta možností, kde kempovat, což bych určitě doporučil spíše než místní penziony. U jezera Tekapo jsme letos měli tréninkový kemp na nádherné slalomové trati, kterou dal vlastníma rukama dohromady můj kamarád Sarge, je to skutečně jedna z nejkrásnějších tratí na světě. Cestou kolem jezer Ohau a Pukaki jsem se projel po klidné vodě, což je za normálních okolností trochu nuda, ale na těchto místech, kde se tyčí prakticky z vodní hladiny krásné ledovce, je to slast.
K samotnému Mt. Cook dojedete podél jezera Pukaki a můžete přespat v jednom z nejhezčích kempů, kde jsem kdy byl. Z něj vedou treky nahoru na ledovce. Pro méně náročné výšlapy a pro hezký běžecký trénink doporučuji Hooker Valley Trail. Ten vede údolím až pod jihovýchodní stěnu Mt. Cook a několikrát budete přecházet nádherné visuté mosty.
Dále bych určitě doporučil mrknout do Dunedinu a Milford Sound. Naše cesta ale vedla do Wanaky, kde se vyplatí si udělat takový výchozí bod na super treky a výlety. Je tu dost draho díky dostupnosti z Queenstownu, což je mekka lyžování a bikování pro boháče. Každopádně jsou zde nejznámější foto spoty, jako Roys Peak, na který určitě doporučuji vyrazit na západ slunce, vyhnete se tak největším davům. Výhled na Mount Aspiring National Park je překrásný, i když ten výšlap není zadarmo – jsou to tři hodiny poctivého stoupání mezi ovcemi. U jezera dole ve Wanace je roztomilý strom, který trčí z vody a doporučuji po ránu rozzlobit nažhavené fotografy a udělat si kolem něj pár temp.
A co máš nejraději na Severním ostrově?
Okere Falls. Tohle je pro mě bezesporu nejsymboličtější místo na Novém Zélandě a přesně to místo, kde se doopravdy cítím jako v druhém domově, a to nejen kvůli tomu, že tu mám hodně známých. Jedná se o malou vesničku na břehu jezera Rotoiti, z něhož vytéká řeka Kaituna. Nenechte se zmást, místní jí také říkají řeka Okere. Tato oblast, a především tato řeka, je úzce spjata s kmenem Maorů, který se jmenuje Ngati Pikiao a jsou to „strážci“ řeky. Především prvních 11 kilometrů má pro místní kmen velmi silnou a důležitou spirituální hodnotu. Pro nás milovníky adrenalinových sportů je to zase fantastický úsek, kde se dá trénovat slalom, jezdit vodopády a blbnout freestyle, a to všechno bez nutnosti použít auto. A pak Cathedral Cove. Dobře, tohle je neskutečně turistické místo, jenže to je vlastně většina krásných míst na Novém Zélandu. Prostě si musíte vybrat čas, kdy tu budete sami. Třeba jako my ve čtyři ráno – za to vstávání to stojí. Jedná se o nádhernou přírodní rezervaci, v níž se nachází i tato jeskyně krásná jako katedrála. Nádherná pláž, nádherné skály, průzračné moře. A jeden tip na kemp: Coromandel na severní straně, jedno z top kempování na Zélandu!
Vávra Hradilek a Jan Kasl na festivalu Obzory 2021
S Vávrou Hradilkem i Honzou Kaslem se můžeš potkat o víkendu 13. – 14. listopadu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Budou povídat právě o Novém Zélandu a ukážou kupu skvělých fotek. Celý program a vstupenky najdeš na www.FestivalObzory.cz
