Rohozec Cup 2020 – Český pohár v raftingu ve slalomu a sprintu R4 pohledem závodníka

Vito jede jako zamlada a ani mlha, která se nás nepouští celou cestu, nás nemůže zastavit. V devět už foukáme rafty, za ty roky je to rutina, takže v 9:20 už všechny stojíme ready u trati a lámeme si hlavy, co nám to ten Vojta postavil za trať! Vymýšlíme, co se záludnou kombinací 5–6 a taky jak na desítku. Hned, jak to konečně vymyslíme, měníme plány, protože první posádky odhalují další možné trable, ale i řešení.

Čas letí a se startovním signálem se vrháme na trať. Vcelku se daří a jedeme, co jsme si řekly, až na tu desítku, potvoru, kde si dáváme trestné kolečko. Nakonec se ve výsledcích objeví i padesátka, no nevadí, aspoň je co zlepšovat. Cestou na start druhé jízdy koukám na kluky z Letohradu, jede jim to opravdu pěkně! Tak hurá na vodu… Daří se a druhou jízdou si zajišťujeme prvenství – jupí! Tygříci berou stříbro a RC Juniorky bronz. V mužích si zlato vyjeli zkušení borci z Hika, druzí jsou boleslavští a v opravdu těsném závěsu kluci z Hodonína. Ani jsem si nemyslela, že na takové trati by se dalo jet takhle vyrovnaně.

Posádek je (bohužel) dost málo, a tak nám závody hezky ubíhají. My už máme relax, ale ve vlnách Vrbenského kanálu ještě bojují junioři a masters. Klobouk dolů, těch jízd budou mít všichni dneska opravdu hodně, ještě nás čekají dvojky a sprinty.

R2 Gumotex Baraca Cup je na vlastní příběh – ve zkratce: legrace, výzva, prostě super závod! Škoda, že se ani tentokrát nedaří mít lodě připravené na startu včas, ale jinak to nemá chybu.

Sprinty jsou vždycky dřina a osobně je moc nemusím, ale je to závod jako každý jiný, a tak bojujeme. Po dvou jízdách všem holkám záda ukazují Spitfire, a to i přes to, že je slušně proháněly Tygřice. My tentokrát bereme třetí místo, ale po druhé povedené jízdě jsme spokojené. V mužích zůstala první dvě místa stejná jako ve slalomu a na bronzové příčce se tentokrát zablýskli kluci z TR Zubr.

No a je to za námi, alespoň tedy to sportovní klání. Zasloužené občerstvení, vyhlášení výsledků a čas s kamarády – tahle posezení se neomrzí. Venku už je tma a Klacci z lesa ladí. Za chvíli už je opravdu veselo a nikomu poblíž rozjeté kapely vůbec nevadí, že nás tu mnoho na večírek nezůstalo. V jedenáct to balím, ale párty jede v klidu dál. Zdá se, že jednodenní model závodů není k zahození.

Neděle je ve znamení závodu head to head. Je to boj, ale přátelský a férový. Na startu je osm mužských a tři ženské posádky, takže účast dobrá. S juniory nastupujeme do naší první (a také poslední) rozjížďky, je to legranda, i když si nás AC Bula namazali na chleba! Nu, alespoň mám čas chvíli fotit a užít si závod z pozice diváka – což je zrovna u H2H super! Člověk nikdy nemá stoprocentní jistotu, jak to dopadne. Už teď se těším, že do budoucna bude takových závodů víc! V poledne je odjeto, čas poblahopřát vítězům, poplatit účty u Švehlíka a vyrazit k domovu… Tak zas příště ahoj!