Rodinná dovolená u polárního kruhu

Nudná cesta přes Německo s výhledy na pole větrných elektráren rychle utekla a už stojíme ve frontě na trajekt do Trelleborgu. Lístek mám koupený na auto do 6 m délky a 2 m výšky. Oba tyto rozměry o půl metru přesahuju, tak jsem zvědavý, co to udělá. Udělalo to doplatek 45 eur. Nu což, loni to vyšlo a letos jsem doplatil jen výšku. Čekání ve frontě nám zpestřuje liška, která si asi 7 m od nás nerušeně vykračuje. V tlamě má tři krajíce chleba a hraboše. Pořád jí ten sendvič padá, ona si ho rovná a na nás zcela kašle.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Cestování Norskem

Vjíždíme do Norska. Je tu docela dost krátkých placených úseků silnic. Jednotlivé částky jsou nízké, ale je jich hodně. Za průjezd Norskem jedním směrem platíme zhruba 1000 Kč. Zvolili jsme nejjednodušší variantu placení. Na stránkách www.autopass.no registruju svou platební kartu a SPZ. Norové si částku odečtou a nejsou s tím žádné starosti.

Norskem jedeme pořád po silnici E6. Maximální povolená rychlost je 80 km/hod, místy snižovaná na 70 km/hod. Na málo úsecích je povoleno to rozpálit na 90 km/hod. Málokdo předjíždí a bezpečné rozestupy jsou dodržovány. Za nízkou rychlost jsem rád. Stačím se koukat po okolí, auto má malou spotřebu a s kajakem o délce přes 6 m na střeše bych stejně jel rychleji nerad.

Asi 250 km nad Oslem vjíždíme do horské oblasti Národního parku Rondane. Jsme 1000 m nad mořem, teplota je okolo 7 ˚C. Silnice vede podél rozvodněné řeky, okolo nás se rozprostírá vrcholová pahorkatina pokrytá barevnými mechy a lišejníky. V dálce jsou bílé vrcholy ledovců. Oblast je využívána běžkaři, tedy alespoň si to myslím podle turistických ukazatelů. V téhle oblasti je velké množství odpočívadel, kde se dá zdarma postavit stan a přenocovat.

Jdeme na vodu

Je brzy odpoledne třetího dne cesty a my přijíždíme do cíle, vesnice Terråk. Místo jsem vybral, protože se dobře pamatuje a je tu fjord o délce 40 km a šířce okolo 2 km. Ten by nám mohl umožnit pohodové pádlování i v případě větrného počasí. Obloha je polojasná, teplota okolo 15 °C. Auto necháváme u místní samoobsluhy a cpeme věci do kajaků. Jsem zoufalý. Kajak Maxi od Tahe je nacpaný po okraj, střední díra je narvaná tak, že na ni jen ztěžka rvu šprajdu, a na palubě jsou dva pytle. Co by člověk pro rodinu neudělal.

Ten den poodjedeme jen pár kilometrů a na blízkém ostrově stavíme stany. Je třeba si po cestě odpočinout. Oblast je díky příkrým vysokým skálám dost opuštěná. Je náročnější najít místo pro stan, ale jde to. Většinou jsou to místa, kde vtéká říčka do moře. Je tu tedy rovinka, pitná voda i dost ryb. Nejčastěji se nám podaří ulovit tresku jednovousou, často o velikosti nad půl metru. Z tresek stahuju filety a pečeme je na uhlících. Je to lahůdka, ale po pár dnech už tresku nežere ani náš pes.

Pádlujeme málo, 3 – 4 hodiny denně. Najdeme dobré místo na spaní, najedeme na mělčinu, vynosíme z kajaků všechno těžké a kajaky vyvlečeme mimo dosah přílivu. Vyrazím pro dřevo, a když oheň hoří, začneme stavět stany. Není kam spěchat, slunce svítí i v noci. Výpravy pro dřevo si užívám. Smrky jsou ověšeny záclonami lišejníků, do barevných mechů se bořím až po kolena a všude to čvachtá. Koukám po trollech, abych nějakého nezašlápnul. Někdy přinesu místo dřeva houby. Po pár dnech jsme sehraní a zakempování je pro nás hračkou.

Rybařit se musí chytře

Drobně mrholí, na ohni v pánvi voní cibulka a v hrnci se na sádle připravují tresčí játra. Nikde nikdo. Za osm dní na moři potkáváme jen jednoho kajakáře. Poměrně brzy se dostáváme do zvláštního režimu. Nepereme se s přírodou. Už nechytáme tam, kde by ryby mohly být, ale počkáme, až nám rackové ukážou, kde jsou. Z kajaku nevylézáme na strmou skálu dotankovat vodu, ale počkáme na vodopád nebo říčku, kde to jde bezpečně. Plány, kam dojedeme a kde se začneme vracet zpět k autu, zapomínám. Díky rutině máme dost volného času. Sbíráme škeble na břehu, v moři si užíváme delfíny, kteří se prozradí svým dýcháním jen pár metrů za kajakem. Když začne pršet ve tři odpoledne, tak postavíme stany a jdeme spát. Vzbudíme se ve čtyři ráno, je pěkně, tak pokračujeme dál.

Na dně v hloubce asi 8 m stojí v proudící vodě hejno makrel. Spouštíme návnadu mezi ně, a ony ji naprosto ignorují. Mám zlost, makrela je lahodná, ale mám radost, že ty krásné ryby nebudu zabíjet. Když svítí sluníčko, tak roztahujeme spacáky a čekáme, až z nich vysaje vlhkost. Mobil mám vypnutý a zahrabaný hluboko v lodi. Zapomněl jsem doma GPS. Mám mapu a kompas. Někdy se ztrácíme. Nemáme cíl ani plán cesty. Plynový vařič se rozbil, tak vaříme na ohni. Není spěch. Oheň děláme i ráno, aby snídaně byla teplá. Zase si ověřuji svou zkušenost, že na moři se člověk nešpiní. Hygiena je jen občasná a mírná, a přece je z nás cítit jen kouř ohňů.

Pomalu se blíží konec naší cesty. Na dohodnutém místě se setkávám s kamarádem Gabem a jeho partou. Předáváme si místní poznatky. V dešti stojíme u ohně, odkrajujeme slaninu a zapíjíme ji slivovicí. Jsme promočení, ale déšť slábne a po několika hodinách u ohně jsme usušení.

Realita dneška stáčí přídě kajaků směrem na vesnici Terråk. Auto je na svém místě, jen v jiné barevné kombinaci. Střešní nosič sloužil místním rackům celou dobu jako ideální stanoviště. Taháme lodě z vody a děkujeme Neptunovi, a tady raději i Thorovi, že nám dopřáli dobrou plavbu bez většího větru.

Cesta zpět

Zpáteční cesta nás vede do Osla a pak trajektem na sever Dánska, do přístavu Frederikshavn. S obavami přijíždím k okénku se svým vyšším a delším vozidlem. Je jim to jedno. Zalézáme do kajuty, užíváme si sladkou, teplou sprchu a uléháme do erárních dek. Hodinu před přistáním v Dánsku nás budí palubní rozhlas. Je osm ráno a vyrážíme na čistý jih. Pomalou jízdou s pauzami pouze na záchod a tankování jsme v Praze v 11:00 hod večer.

Celkem jsme napádlovali asi 100 km, autem jsme ujeli 4600 km. Náklady na cestu, tj. benzín, LPG, trajekty a placené úseky silnic, vyšly na 21 000 Kč.

Za chytání ryb v moři se nic neplatí, tábořit se dá všude zdarma na nejvýš dva dny a je třeba být dostatečně daleko od obydlí (tak 300 m), aby bylo zachováno soukromí. Největší rybářské úspěchy jsme měli na gumovou rybičku s jednoháčkem. A kam pojedete na příští dovolenou vy?