Reportáž psaná na Dunajci

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Proč k neuvěření? Vodácká parta v Týnci se už svým věkovým průměrem blíží důchodu, a tak retro zájezd do Polska pod stany autobusem s vlekem na lodě a nejistým počasím je určitě pro řadu účastníků opravdovým dobrodružstvím. Dva kajaky, dvě otevřené lodě a zbytek rafty, palavy a baraky. Vždycky byl problém jak všechny lodě navázat na vlek. Teď se objevil nový problém, jak tam zatím nenafouknuté gumáky poskládat. Všechno se za vydatné pomoci našeho řidiče, a jak se za chvíli ukáže i vodáka, Marka, nakonec podaří naložit.

Večer už jsme jeho zásluhou na tábořišti v Krosčenku. Přijíždíme sem jako domů. Po sedmi letech se vracíme na místa, kam jsme léta jezdili každý druhý rok. Pro polovinu z nás jsou to vzpomínky s trochou nostalgie, pro druhou polovinu očekávání toho, co je pravdy na našich historkách a zážitcích z minulých zájezdů.

DUNAJEC

Hned první den po příjezdu vyrážíme do Sromowců Wyznych a sjíždíme horní úsek Dunajce, který je velmi atraktivní. Potkáváme tu kolegy plťaře, kocháme se pohledem na Tři koruny a Sokolicu. Vody je dost, sluníčko pálí a máme pocit, že líp už by to ani nešlo. Hned pondělí nám ukáže, že lépe vážně ne, zato hůř ano. Celý den lije jako z konve, a tak rychle měníme plán a odjíždíme do lázní. Ne za procedurami, ale zabít čas. To se nám daří. Nedaleká Szczawnica nabízí nejen minerální prameny, lanovku, ale taky spoustu hospůdek. Každý si našel to, co mu vyhovovalo. V jedné z těch hospůdek jsme se nakonec sešli skoro všichni. A to jsme se nedomlouvali! Je vidět, že spolu nějaký ten rok, někteří i desítky let, jezdíme.

Ani další den není úplně bez deště. Jsou i tací, kterým se lázeňský život zalíbil a chtěli by v něm pokračovat. Dokonce navádějí i ostatní! Případný další proflákaný den dusím hned v začátku. Po důrazném upozornění, že všichni přijeli na vodu, a ne do lázní, je autobus plný a odjíždíme.

Než sedneme na vodu, je po dešti, a tak si Kroscienko – Zabrzez užíváme. Na slalomovém kanálu se nakonec zdržíme skoro hodinu a všichni si tu užijí dost zábavy, ať už pozorují a fotí své kamarády nebo nosí podél kanálu lodě a několikrát sjíždějí „divokou vodu“.

BIALKA NEBO ČERNÝ DUNAJEC

Středa rozděluje celou partu na dvě skupiny. Pět lodí s těmi nejzdatnějšími vodáky se vydává na 22 km dlouhý sjezd Bialky v úseku Czarna Gora – Debno. Jakmile jsou jejich lodě na vodě, opět jako zázrakem přestává pršet.

Druhá skupina jede Černý Dunajec ze Zamoscie do Debna. Byť zdatnější skupina měla být rychlejší, přeci jen nějaký ten čochtan na Bialce byl a časový náskok se smazal.

POPRAD

Ve čtvrtek nás čeká premiéra. Po družbě u pivního stánku s vodáky z Moravských Budějovic a získání potřebných informací sjedeme poprvé polský Poprad. Úsek Piwnicna Zdroj – Popowice je rychlých 18 kilometrů krásnou krajinou s křižáckým hradem ze 13. století na pravém břehu řeky. Díky dešti je dost vody a některé úseky jsou nečekaně rychlé a peřejnaté. Cestou zpět do kempu zastavujeme v malebném městečku Starý Sacz. Tam dostaneme také úžasný tip na 34 km dlouhý úsek z Muszyny kaňonem polského Popradu. Pro nás zatím neznámý úsek řeky je hodně lákavý. Tak snad příště.

Uteklo to jako voda a čeká nás poslední den v Polsku a přejezd na Moravu. Ze všech možných i nemožných variant nakonec jedeme Dunajec z Červeného Kláštora do Kroscienka. Je krásně, sluníčko svítí stejně jako první den, a my si užíváme zasloužené pohody. Ani se nám nechce balit a jet domů.

Poslední přespání na Moravě trochu zkomplikuje kemp v Hranicích, kam nezajede autobus a musí zůstat asi 500 m od něj na ulici. Bojíme se o lodě a vodácké vybavení, které není zrovna levné. Nakonec se obětují Lukáš s Petrem, postaví si stan na chodníku vedle autobusu a hlídkují až do rána. My ostatní po dohodě s „kempovníkem“ spíme na zemi ve společenské místnosti pěkně vyrovnaní jeden vedle druhého. Všichni jsou po týdnu na vodě unaveni tak, že nikomu sborové chrápání (většinou mužské části výpravy) ani nevadí.

Sobota je ve znamení kultury. Návštěvu Zbrašovských aragonitových jeskyní a lázniček v Lipníku nad Bečvou můžeme jen doporučit.

Cestou domů se Jarda projevil jako gastronomický znalec a v Prostějově jsme důstojně zakončili náš zájezd přímo lukulskými hody. Pak už jsem v autobuse jenom rychle zrekapitulovala uplynulý týden. Na vodě jsme ujeli 91 km, posbírali jsme osm čochtanů. I když hodně pršelo, tak při sjíždění řek nikdy. Výhodou deště byl zase z druhé strany vyšší stav vody. Plánované ztráty jsme nenaplnili. Odjelo nás 32 a stejný počet se i vrátil zpět do Týnce, kde nás vítala vyschlá Sázava, na jejímž břehu máme loděnici.

Díky patří těm, kdo pomáhali vytvořit pohodovou atmosféru zájezdu, takže všem. A velký dík nás všech patří řidiči Markovi Veselému, který zůstal veselý po celou dobu zájezdu.

Jestli bude ještě nějaké příště, tak jedině s Markem. Máro, děkujeme.