RECENZE: Prijon Pike – na řeky, závody i hraní

Dodává: HG Sport, www.hgsport.cz
Testoval: Jan Beneš

Údaje výrobce:
Materiál: HTP
Délka: 273 cm
Šířka: 64 cm
Hmotnost: 20 kg
Objem: 250 l
Hmotnost jezdce: 60 – 90 kg
Infocena: 29 900 Kč verze PRO, 24 900 Kč verze SPORT

Ale začneme popořádku. Při prvním posezení v testovací lodi si říkám, že sezení je dobré, tuhé a nebude potřebovat moc velký dodatečný pěnový tuning. Odjezdím takto pár jízd na Troji a říkám si, že přece jen by se něco hodilo trochu doladit. Začíná tedy klasické martyrium, při kterém mi asistuje Kosatka. Středová pěna – ven, zrcadlo – ven, boční opěrky – ven. Všechno jde relativně hladce.

Zrcadlo, jak je vidět na fotkách, je složeno ze dvou půlek a je ho tedy možné roztáhnout nebo stáhnout, podle šířky lodě v daném místě. Naneštěstí jsou po stranách šrouby, které se přímo zahryzávají do plastu lodě. Nad tímto konstruktérským přešlapem kroutíme hlavami a reportujeme ho do Prijonu – snad si to kluci správně přeberou. Já to řeším nalepením pěny mezi šrouby a vnitřek lodi. Středová pěna jde poměrně dobře vyndat – na místě ji drží gumy nacvaknuté na háčky. Pěny jako výztuž obsahuje loď pouze v dražším výbavovém stupni PRO a na rozdíl od varianty SPORT ji znatelně dodávají na tuhosti. Řešení úchytu pěny se zdá být poměrně elegantní, jeho trvanlivost prověří až delší čas.

Šířku bočních opěrek upravuji jednoduše vložením dvou kusů pěny na každé straně. Drží tam velmi dobře, tak ani není důvod je lepit nebo jinak fixovat. Boční opěrky spolu se zadní částí sedačky jsou tvarované opravdu s citem, takže drží zadek i při aktivním ježdění „přes zadek“ jako na slalomce. Posledním z důmyslných řešení interiéru je gumový rozepínací držák před sedačkou, který většinou používám na házečku. 

Všechny šrouby, se kterými jsem musel hnout, abych si posunul opěrky nohou, kolenní opěrky nebo sedačku, obhospodařuji robustním imbusem, který je součástí výbavy lodě a je zasazený do zádové opěrky. Veliký palec nahoru. Pro úpravu šířky zrcadla budete potřebovat ještě ořech č. 10, ale to není něco, co člověk dělá každý den.

Vždy jsem byl zvyklý sedět v lodi spíše vpředu než vzadu. Sedělo to k mému stylu, kdy jsem oblouky vykrajoval tlakem na vnitřní koleno a loď se také naplocho snadněji točila. To u dnešních riverrunnerů už moc neplatí. Většina se lépe točí přes zadek. Vzhledem k tomu, že vážím lehce přes 70 kg, dává smysl tentokrát posunout sedačku dozadu, kde se mi loď lépe točí. Vyšší váhy si asi posunou sedačkou vpřed, aby jim to zadek zbytečně nechytalo.

Už na klidné vodě je patrné, že loď je rychlá. Otáčení naplocho není tak snadné, jako na dnešních creekovkách, protože si jezdec hrabe do vody zádí, kterou mají creekovky venku z vody. Naopak rychlé změny směru přes záď jsou poměrně elegantní, jen si člověk musí zvyknout na jiný pohyb – mírný protináklon a rotaci trupu. Při ježdění na divoké vodě vůbec nepociťuji malý objem v zádi. Lodi se místy přizvedne špička, ale to loď ve spojení s předklonem jen popostrčí dopředu.

Při prvních ježděních na divoké vodě docela bojuji s udržením vytyčené trajektorie. Při šikmých roládách a vlnách se mi voda opírá do špičky z boku, stáčí mi ji na jednu stranu a nedaří se mi ji dostat zpět. Tomuto postupně přicházím na zub a učím se, jak vlnky najíždět přesně tak, aby loď dělala, co chci.  Na Piku je potřeba se přes rolády „přelévat“ a naskakovat je a nedávat vodě prostor, aby vás fackovala. Potom je to už brnkačka. Velmi dobrý pocit mám z tuhosti lodě, která při boofování a naskakování vydává krásný dutý zvuk.

Design lodi je konzervativnější, než dnes vidíme u řady konkurenčních značek. Loď nemá tak výrazné rockery a zejména špička se začíná pozvolně zvedat až v druhé půlce přídě. Dlouhé a ploché dno dává lodi směrovou stabilitu, dobrou setrvačnost a rychlost, ke které přispívá i poměrně malá šířka. Rocker zádě není velký a společně s malým až negativním úhlem ke konci tlačí loď dopředu při průjezdu válci. Velmi příjemným překvapením může být, že šířka lodi je těsně před a za sedačkou téměř stejná a dostatečně malá, aby jezdec nezavadil rukami o palubu. Šířka a výška lodi za límcem je dostatečná, aby se loď v bublácích a bočních proudech nepropadala. Sezení je na dnešní poměry vyšší. Poloha vylévacího špuntu je zvláštní, nicméně až na pár kapek vodu odstraní.

Loď má pouze tři madla – přední a zadní jsou z plochého popruhu, to před kokpitem je plechové, tak akorát na karabinu. Zpočátku jsem myslel, že madla za kokpitem budou chybět hlavně skrz vázání lodi na střechu jedním popruhem, ale popruh se dá provléknout bez větších obtíží i prostředním okem a loď drží.

Neprůstřelným argumentem ve výběru lodě může být také výdrž materiálu HTP, který je pro Prijon pověstný.

Otázku, pro koho je loď určena, jsem si položil ještě před psaním tohoto povídání. Chtěl jsem loď, jednu loď, na které budu moct jezdit vodu stejně tak jako na creekovce, využiju techniku získanou na slalomce a užiju si trochu toho zatápění zádě. Při mé váze z téhle rovnice vypadlo tohle reálné řešení jménem Pike. Zvyšováním váhy jezdce bude pravděpodobně klesat obtížnost vody, kterou bude možné komfortně sjet, ale zase bude růst fun-factor.

Líbí se mi:

• Sezení
• Materiál
• Univerzálnost lodě

Mohlo být lepší:

• Některé prvky sezení – šrouby u zrcadla, tvar výstelky kolenních opěrek