RECENZE: Nafukovací debl kajak ITIWIT STRENFIT X500

RECENZE: Nafukovací debl kajak ITIWIT STRENFIT X500

Po loňské velmi kladné zkušenosti s jednomístnou verzí kajaku Strenfit X500 jsem se nemohl dočkat letošního testu verze dvoumístné.

Dodává: Decathlon, www.decathlon.cz
Testovali:
Petr Snížek, Marie Snížková, Martin Stybor s rodinou

Údaje výrobce:
Materiál: PVC (částečně drop-stitch technologie), polyester, polyetylen, EVA
Délka: 528 cm
Šířka: 70 cm
Výška: 39 cm
Provozní tlak: 1bar = 15 PSI
Hmotnost: 26,5 kg
Nosnost: 250 kg
Rozměry ve sbaleném stavu: 100 x 45 x 38 cm
Infocena: 28 999 Kč

Deblkajak Itiwit Strenfit X500
Deblkajak Itiwit Strenfit X500

První setkání

Když mi kajak přivezl kurýr, trochu jsem se vyplašil. Nepodíval jsem se totiž dopředu na rozměry balíku, který byl docela velký. I samotný zabalený kajak je hodně velký. Vše je uloženo v batohu na kolečkách, kterému jsem naměřil rozměry 120 x 50 x 25 cm. Celý zabalený kajak včetně futrálu váží 30,4 kg (vážil jsem). Ve výsledku to znamená, že tahle loď už není žádný drobeček a taky to znamená, že při transportu musíte trochu přemýšlet, kam se vám kajak vejde a taky jak ho dopravíte, protože tam, kde není možnost použít kolečka, se loď docela pronese. Třeba do kufru naší Kia Ceed (menší kombík) se zabalená loď nevejde a musel jsem ji vozit na zadních sedačkách.

V batohu je vše potřebné k sestavení lodi, včetně návodu, několika záplat a klíče pro případnou servisní práci s ventily. Pumpa součástí balení není. Z pouzdra jsem vybalil samotný kajak (navážil jsem mu 26,7 kg), dvě sedačky z EVA pěny a tvrdého polyetylenu a dvoje plastové opěrky pro nohy. Velmi příjemné je, že kromě nasazení nožních opěrek a uložení sedaček není třeba nic sestavovat, šroubovat nebo jinak kompletovat. Za to dávám palec nahoru. Pokud člověk není úplný začátečník a s nějakou tou (nafukovací) lodí už se někdy setkal, pak bude mít kajak brzy nafoukaný a připravený k vyplutí i bez použití návodu (tato věta nemá nabádat k tomu nečíst návody, jen ilustruje, jak snadné a intuitivní může sestavení kajaku být).

Popis kajaku a příprava k plavbě

Výše už jsem zmínil, že sestavení lodi je snadné a intuitivní. Když člověk ví jak na to, má loď připravenou za 5 minut.

Konstrukčně se jedná o několik částí z materiálu PVC drop-stitch. Konkrétně jsou to dno a borty kajaku a potom tři menší části v okolí kokpitu, které vyztužují palubu a rozpírají kajak do správného tvaru. Dvě z těchto výztuží mají ventil vně lodi (na palubě), ale třetí (za zadákem) má ventil uvnitř, nezapomeňte tedy na něj, jako napoprvé já (to jsou ty návody). Palubu lodi pak tvoří jednovrstvé PVC, které se mezi nafouknuté drop-stitch části napne. V přední části je paluba opatřená kříženou kulatou pruženkou pro uložení drobnějších věcí a pruženka je také mezi kokpity, aby si mohl něco k ruce vzít i zadák. V zadní části je v palubě otvor s možností uzavření zarolováním a zajištěním pomocí plochých popruhů a plastových spon. Nošení kajaku je možné buď pomocí ok z plochých popruhů na špicích nebo pomocí madel z plochých popruhů na obou bocích lodi.

Na fotce je vidět uložení nožních opěrek, usazení a podpěry sedačky a také rozpěrný drop-stitch díl pod palubou mezi háčkem a zadákem
Na fotce je vidět uložení nožních opěrek, usazení a podpěry sedačky a také rozpěrný drop-stitch díl pod palubou mezi háčkem a zadákem

Límce okolo kokpitů jsou z gumy a lze na ně nasadit špricdeky s tenčí gumou. Límce nejsou kvůli použitému materiálu zcela pevné, ale na turistické ježdění bohatě postačí. Oba kokpity jsou i dostatečně velké, takže se člověk do kajaku nemusí složitě soukat. Shodli se na tom všichni testeři. Guma je použitá také na vyztužení špiček lodi. Zde má hlavně ochrannou funkci.

Po nafouknutí všech komor se do kajaku umístí nožní opěrky z tvrdého plastu, které se nasouvají na jakési kolejničky (viz foto) a plochými popruhy se uchytí do plastových žebříčkových spon vedle nohou jezdce. Posun opěrek je možný i za jízdy, a to včetně dotažení spon. Je to velice funkční a pohodlné řešení. Chválil jsem to už u jednomístné verze, ale tady musím znovu.

Na zadní palubě je vstup do úložného prostoru a k ventilům dna a bortů
Na zadní palubě je vstup do úložného prostoru a k ventilům dna a bortů

Sedačky se do kajaku jen položí a usadí na předem připravené pěnové bločky, což je rychlé, a sedačky na svém místě drží, ale taky to znamená, že je můžete při zaplavání snadno ztratit! Sezení na sedačkách je pohodlné, zádové opěrky jsou opravdu velkorysé. Není problém sedět i několik hodin.

Kajak je na poměry nafukovaček úzký a velice dobře tvarovaný. Dno je ve tvaru hodně otevřeného písmene V, takže kajak má i kýl, což hodně zlepšuje jízdní vlastnosti. Špice lodi jsou poměrně ostré, takže dobře „krájí“ vodu a to výrazně zlepšuje rychlost.

Pruženku před kokpitem má k dispozici háček i zadák
Pruženku před kokpitem má k dispozici háček i zadák

Jak to jezdí?

U jednomístného modelu byla hlavním limitujícím faktorem stabilita, která kajak jasně vyřadila z použití pro úplné začátečníky. U dvoumístné verze je stabilita výrazně lepší a zákeřný „vakl“, který působil hlavní problémy u jednomístného kajaku tady v podstatě není. Použití pro méně zkušené si tady umím představit o hodně líp.

Kajak jsme zkoušeli v různém obsazení. Dva dospělí chlapi, muž a žena, otec a děti,… Ani v jedné z kombinací nebyl se stabilitou zásadní problém a nebyl problém ani s ničím jiným.

Osobně jsem si vyzkoušel pádlování vpředu i vzadu a každé je specifické. Vzadu má člověk sedačku poměrně vysoko. To mi pomáhalo při pádlování s manželkou, protože jsem přes ní viděl. Když jsem ale jeli dva chlapi, neviděl jsem skoro nic. Musel jsem se spoléhat na háčka. Nejsem nejvyššího vzrůstu (178 cm), ale v pohodě se mi do lodě vešly nohy a ještě zbylo místo, takže zadní pozici může obsadit i někdo vyšší. Skuteční čahouni ale asi na prostorový limit a záda jezdce vpředu narazí (výrobce udává, že loď je pro lidi do 190 cm). Sezení mi bylo velmi pohodlné. Jako zkušenému kajakáři mi chyběly opěrky pro kolena, které by výrazně pomohly i v ovládání lodi, ale i o drop-stitch výztuhy kokpitu se dá při pokrčených nohách a dost utažených opěrkách nohou docela slušně opřít. Nicméně určení lodi je takové, že nějaké zásadní náklony opravdu dělat nebudete.

Z ptačího pohledu
Z ptačího pohledu

To samé platí pro sezení vpředu. Při něm jsem si navíc užíval radost z rychlosti, která se na této lodi dá pohodlně vyvinout a jezdec vpředu ji dokáže dobře vnímat. Tvar lodi vyvinutí rychlosti dost napomáhá a když se posádka opře do pádel dá se jet opravdu svižně. Ve dvou chlapech jsme v klidné vodě a bezvětří jeli stabilní rychlostí 10 km/h a nijak extra jsem se nemuseli snažit. Taková rychlost už je u turistické nafukovačky velmi pěkná.

Mírným zklamáním jsou úložné prostory, kterých v kajaku není mnoho – v podstatě stejně, jako u verze jednomístné, akorát v deblu je potřeba uložit věci pro dva lidi. Kajak není určený na vícedenní výlety a podobné akce, takže úložné prostory tomu odpovídají, ale už na náročnější jednodenní výlet budete mít trochu honičku si do lodi všechno naskládat. Navíc si věci musíte zabalit do vodotěsných vaků, protože tady nejsou žádné utěsněné komory.

Součástí testu byla i rozplavba...
Součástí testu byla i rozplavba…

Řízení lodi nebylo problémem v žádném složení posádek. Sehraná posádka si jízdu na kajaku vyložené užívá a když umí oba jezdci pracovat s náklony, mohou je k manévrování dobře využít, což jsme si několikrát ověřili. Loď je v náklonech pořád dobře tuhá a obratně na ně reaguje. S dětmi, které pohybu vpřed ani manévrování moc nepomohou, nemá jeden dospělý člověk na pozici zadáka problém kajak uřídit. Jen tolik nevyužije náklony, aby děti neměly pocit, že se za chvíli vyklopí.

Celkově tedy hodnotíme kajak kladně. Deblový Itiwit Strenfit X500 je velmi povedená nafukovací loď, která se ale svými vlastnostmi silně přibližuje lodím pevným a stačilo by jen pár drobností, aby se jim vyrovnala skoro úplně.

Pokud by vám můj text nepřišel dostatečně vyčerpávající, tak toho o kajaku najdete spoustu (a taky si ho můžete koupit) na webových stránkách Decathlonu.

Líbí se nám:

  • propracovaný tvar lodi
  • rychlost kompletace a nafouknutí
  • stabilita a ovladatelnost

Mohlo být lepší:

  • velikost úložných prostor

Zkušenosti čtenářů

Střelec

Jsem zvědavej, kdy je konečně napadne místo tvrdých plastů využít technologie do mrtě a udělat nafukovací vestavěné přepážky a sedačku a otvory do takto vzniklých nákladových prostor řešit jako límce uzavírané šprickou (a jištěné po obvodu zipem).
Kdy bude zdrbávka na kánoi stejného výrobce? Dropstičová obdoba Malše (nebo spíš eskymáckého člunu na lov velryb) bude ale ještě ukrutnější hrouda – data uvádí 35 kg, což je váhový ekvivalent laminátky. A chtělo by to, aby vynález dostal test týdenní výpravou po místních tocích (včetně bagáže).

Johana Bohnická

2 Střelec: Takže: kanoi ITIWIT X500 jsem si dnes po obědě vyzvedla v Decathlonu a protože bylo hezké počasí, vytáhla jsem ji do Troje na Vltavu. Nafoukla jsem ji u Trojské lávky, zkusila si vyjet kousek proti proudu, dokud mě to asi po padesáti metrech v užším místě se silnějším proudem nespláchlo a pak sjela Trojskou peřej a kousek podél ZOO do Podhoře.

Ačkoli jsem byla připravena, že to je velké zavazalo, realita byla ještě větší a těžší. 30kg kufr bez pevné konstrukce, naštěstí s poměrně velkými kolečky, plus černá dvojčinná 20PSI pumpička od stejného výrobce. Do kufru Subaru Legacy (ročník 2010) se vešel pintlich na šířku, ale to je poměrně velký vůz, majitelé menších aut nechť počítají s tím, že budou sklápět sedačky nebo přidělávat rakvičku na střechu. Rozměry jsou uvedené na stránkách eshopu Decathlonu.

Rozložení bylo celkem bez problémů, nafouknutí jsem nestopovala, ale mohlo trvat tak deset minut, spíš míň. Na vodě se loď chovala stabilně, sedačky celkem držely a byl pod nimi i dostatek místa na zakleknutí i přes moje poměrně velké číslo bot (45 – ve Vertexe při zakleknutí musím nejdřív sedačku vyhodit). Co se týče plavebních vlastností, jsem u vodní turistiky zmlsaná lehkou a celkem rychlou laminátovou Vertexou, v porovnání s níž je tohle plavidlo přece jen znatelně těžkopádnější. Pomaleji se rozjíždí (ovšem jela jsem v singlu se zvednutou špičkou, takže je možné, že vodu nerozrážela ostrá špička, nýbrž placaté dno), méně ochotně zatáčí (řekla bych, že jsou sedačky blíž středu lodi, takže tam asi působí menší páka?). Nicméně já si v tomto směru stěžuju i na plastové Samby, takže nevím, jak moc mě v tomto ohledu brát vážně. Jinak loď působí celkem pevným dojmem, byť na vlnách Trojské peřeje jsem pod zadkem přece jen trošku cítila, jak se nepatrně kroutí. Materiál se zdá, že by mohl něco vydržet, samozřejmě kameny jsem záměrně nebrousila a hodlám se tomu vyhýbat jak to půjde.

Horší to bylo se skládáním. DOPORUČUJI si to nejdřív zkusit nanečisto a mít při tom po ruce instruktážní video ze stránek Decathlonu. Já si bohužel zapomněla mobil doma, takže jsem se na video podívat nemohla a loď jsem skládala jen podle obrázků na vnitřním víku kufru. Když jsem loď složila již počtvrté a stále se odmítala do kufru vejít, zřetelně jsem cítila, jak mi chybí cukry a pot ze mě jen lil. Asi na sedmý pokus jsem ji konečně do kufru narvala a měla jsem toho dost. Ale chce to jen chytit grif, po dosušení doma jsem to už zvládla napoprvé. Pokud člověk chce do kufru napasovat i pumpičku, je to trošku tetris, ale taky to jde.

Při transportu bez automobilu počítejte s tím, že ten krám váží třicet kilo a je to fakt znát. Je vhodné mít s sebou silné muže, dvě dámy lehké váhy můžou mít fakt problém. Já nejsem žádné tintítko (190cm bez podpatků, 85kg váha), ale když jsem (po martýriu se skládáním) loď vydřela od Vltavy na pětimetrový násep, musela jsem si minutu dáchnout. Necelé dva kilometry po asfaltce zpátky k autu jsem dala celkem bez problémů stylem „přívěsný vozík“ (HIKO tašku s věcmi, určenou k nošení přes rameno, zavěšit na břicho, obě ruce za záda na držadlo kufru a táhnout), naštěstí cesta vede většinou po rovině, kde člověk jen udržuje rychlost a nadzvedává část kufru, kterou nenesou kolečka. Ovšem jakékoli stoupání bylo zatraceně znát. A na celkem frekventované promenádě podél ZOO na mě všichni koukali jak na cvoka.

Příští víkend, pokud bude hezky, zkusím Labe ze Střekova do Děčína. Uvidíme, jak se bude chovat na delší trase a víc tekoucí vodě. A jak se bude transportovat ve vlaku z Děčína do Ústí. 🙂

Johana Bohnická
Johana Bohnická:

Další zkušenosti: na voleji na horní Berounce jsem byla schopna v singlu držet krok s plastovými Vydrami. Problém s \“menší ochotou k zatáčení\“ se nakonec ukázal jako korouhvičkový efekt; loď je docela vysoká a zvlášť v singlu při protivětru má skutečně tendenci chovat se jako korouhvička. Když jsem si s ní dávala úsek Ústí nad Labem – Děčín, musela jsem v jednu chvíli jet pár minut pozadu, protože jsem loď po focení ve směru proti proudu nedokázala v silném protivětru otočit. V deblu zatím zkušenost nemám, můj obvyklý hák letos bohužel nefunguje.

Při \“nenafukovacím\“ vzhledu si užívám i kuriózní situace, jako když jsem překvapenému pánovi v kempu před očima tu \“laminátku\“ vyfoukla a složila do kufru… 🙂

Jimi

Teď už by to chtělo jen expediční single verzi ve velikosti této deblovky.

Střelec

Díky za recenzi té kanoe-obludnosti. Při fackování podobných hroud do použitelných rozměrů si vypomáhám stahovacími popruhy z vlastních zdrojů (popruh s našitou žebříčkovou přezkou) a svou nemalou váhou.. Pro vyvážení při singlování to chce bagáž narvat do přední špice a asi by se vyplatilo si pro klečení udělat jako opěrku pod zadek extra prkno, které by se uchycovalo přes borty blíž ke středu lodi. Na přepravu bych doporučil skládací hliníkový rudlík z Hornbachu, určitě vydrží víc, než nějaká kolečka na báglu a na manipulaci a průchodnost terénem je také pohodlnější.

Johana Bohnická
Střelec:

Tak kolečka jsou celkem bytelná, spíš jsem zvědavá, co vydrží samotný kufr.
Růdlík je zajímavá myšlenka, pokud by na něj šel přidělat i bágl… Podívám se. Trošku mi to začíná připomínat osmdesátky, kdy jsme byli pár let bez auta a otec od vlaku vozil loď na skládacích kolejdách. 🙂

Johana Bohnická

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: