Někdy uprostřed léta se ozval Petr, že ve svém nabitém pracovním kalendáři má na začátku září volno, že bychom mohli někam vyrazit pádlovat a že prý třeba do Rakouska. Zároveň ale utrousil, že teď nemá moc času a program nechává na mě. Ihned jsem se pro takový nápad nadchnul, v tuto dobu se nabízí pár vodnatek, na které jsem rázem dostal chuť. Plán jsem měl po kupě hned večer a už jsem si do něj nenechal kecat.
Mur na rozjetí
Druhou zářijovou středu navečer v Brně nabírám Petra a už před půlnocí se potkáváme v Tamswegu na parkovišti za koupalištěm s bratislavskou sekcí. Já spím v autě, Petr na seně v budce, torzu betléma. Ráno vstávám až na budík v sedm, vyspinkaný dorůžova, Petr už ale pochoduje okolo auta a tvrdí, že je plný tepla a energie, která na něj sestoupila přímo z nebes. Všichni mu to samozřejmě i přes jeho promodralé tváře věříme.
Po snídani převezeme auta a už v 10 nasedáme na vodu, kterou jsem naordinoval na rozpádlování. Čeká nás asi 25 km na řece Mur, která svižně teče zprvu širokým, ale rychle se zužujícím údolím. Průzračná šedozelená voda s pěkným stavem 25 kubajzů nás nekončící lehkou Madlingskou peřejí unáší k jihu. Kousek za železničním mostem a za následujícím mostkem snadno splouváme vysoký kamenný zához, hned za ním se řeka prudce stáčí na východ a přímo v zatáčce je nejtěžší místo úseku sjízdné snadno u levého břehu. Doprava bych se nehnal, je tam válec jako prase.
Potom se Mur poněkud uklidní, ale proplouváme i dál téměř nepřetržitými lehkými peřejemi a i bez velké námahy máme rychlost okolo 10 km za hodinu.
Další pěkná peřej nás čeká hned za mostem u železničního tunelu v Kendlbrucku. Asi stometrové esíčko s velkými vlnami a válečky. Počasí nám přeje, slunce na blankytně modré obloze bez jediného mráčku příjemně hřeje, a tak si bezstarostnou plavbu pěkně užíváme. Chvilku po poledni ještě trochu potrénujeme na slalomce pod Sankt Ruprechtem, ale hned pod ní končíme u mostu, u kterého máme auto.
Přes vysoký průsmyk do Schladmingu
Přejíždíme na Enži, ale v průsmyku v Obertauern neodoláme a na chvíli zastavíme na polívku. Nádherné výhledy na okolní hory lákají k výletu, ale my se nezdržíme a míříme do Schladmingu, kde zalágrujeme na 2 noci v kempu Zirngast. Vybalím stoleček, postavím na něj rumík a Miki přidá ten svůj, skvělá spolupráce. Na závěr prvního dne si zajdeme na zaslouženou večeři do příjemné hospody náležící ke kempu.
Dva úseky na Salzachu
Ráno přejíždíme na Salzach. Na první úsek nasedáme na levém břehu přímo pod elektrárnou Werfen. Řeka je zde široká okolo 60 metrů, a tak průtok 200 kubíků není velká voda. Počasí je jak přes kopírák, ostatně vydrží nám takhle až do neděle. Kocháme se výhledem na impozantní hrad Hohenwerfen stojící na strmé skále na levém břehu. Tady jsem ještě nepádloval.
Vzájemně a se škodolibým potěšením se strašíme peřejí za zatáčkou, ale nečeká nás tam nic těžkého, jen pár metrových vln v zatáčce pod hradem a pak v dlouhé peřeji za silničním mostem. To už vyhlížíme konec plavby, který nechceme přejet, po dvou kilometrech řeka mizí v rokli Salzachöffen, a tu rozhodně jet nechceme.
Přesuneme se ještě na horní úsek řeky. Nasedáme pod mostem u nádraží v Eschenau. Odsud je Salzach výrazně těžší, alespoň zpočátku určitě za WW III. Ptám se, kdo pojede první, a prý že já, když jsem si to vymyslel. Průtok 75 kubíků má pořád znatelný tah, v červenci jsme tu měli skoro sto, ale teď mi to přijde těžší o balvany, které číhají v úrovni hladiny nebo jsou jen lehce přeplachovány šedavou ledovcovou vodou. Za některými se skrývají pěkné žumpy.
Po necelých dvou kilometrech naturslalomu podjíždíme železniční most, za kterým si pamatuju největší a kousavou šluchtu. Ještě nad ní raději zastavím a jdeme se podívat. V minulosti tu býval snadno sjízdný zához. Teď je rozvalený a za našeho stavu hrozí balvany zaškobrtnutím. Raději ho obneseme.
Dál je Salzach poněkud lehčí a přehlednější. Po chvíli zastavíme na konci Lendu a obdivujeme vysoký vodopád na Gasteiner Ache, která zde ústí zprava. Po pár snímcích pokračujeme a užíváme si plavbu vysokými vlnami. Podjíždíme silnici, která za místním hampejzem mizí v tunelu, řeka se zužuje a nabírá grády, ale stále je přehledná. Až mi je líto, že za následující zatáčkou končíme. Máme za sebou stejně jako dopoledne asi 9 km.
Něco nového a klasika na Enži
V sobotu nás čeká plavba na horním úseku řeky Enns. Nasedáme v Mandlingu vpravo za mostem. Řeka je tu poměrně úzká s velkým spádem a trochu nepřehledná, ale asi po 400 metrech zleva přitéká Mandlingbach, řečiště se za soutokem rozšíří na 15 až 20 metrů a tok se postupně zmírní. Stále ale plujeme šplouchavými peřejemi s občasným velkým balvanem, za kterým je vždy pěkný vracák.
Připlouváme do Schladmingu. Asi uprostřed města je balvanitý stupeň, který zprava obhlédneme a postupně splouváme u levého břehu, kde se zdá dobrá lajna. I tak škrtnu o balvan na konci jazyka. Pod městem je Enže znatelně lehčí, plavbu zpestřují výrazné vracáky za hatěmi u břehu, ale už jen občasná peřejka. Končíme po 20 km vpravo pod železničním a silničním mostem u Rupertingu.
Odpoledne ještě chceme šoupnout krátký klasický úsek pod Gesäuse. Ale ouha, plácek mezi silnicí a řekou, kde vždy parkujeme, je sice pěkně opraven a rozšířen, ale je tu zákaz stání. Miki má ale dnes pádlování už dost, takže nám sveze auto. Dole nad mostem se stát taky nesmí, ale asi 250 m zpět je velké parkoviště, kde necháme 2. auto.
Pohoupeme se na velikých vlnách pod železničním mostem a po krátkém voleji mířím do levého ramene, kde se chci vyhnout největším zabalákům, ale asi to byla jen zbytečná komplikace. Na komoru středem by to bylo jednodušší.
Je už asi pět odpoledne, a tak nízké sluníčko nádherně ozařuje bělostné vápencové skály a štíty na pravém břehu, kterým vévodí mohutný Hochtor. Řeka má spíše nižší stav (75 kubajzů), takže kde jsou zjara či v létě jen občasné táhlé vlny, ledovcová voda hučí v pěkných dlouhých peřejích se zabalujícími se vlnami. Dole jsme asi za třičtvrtě hodiny. Dnes spíme v poloprázdném kempu v Mooslandlu.
Stará dobrá Salza na závěr
Všechno má svůj konec, a tedy i naše malá výprava. Na neděli jsem původně pokukoval po Steyru, který měl před týdnem vody až moc, ale dnes už má naopak málo, a tak „bereme za vděk“ Salzou z Fachwerku. Vody sice moc není (144 cm), to mi ale nevadí a příjemným pádlováním po nádherné řece, pohledem na průzračnou modrozelenou vodu, nádhernou čistou modrou oblohou nad zelenými stromy, které se už místy začínají barvit v celé široké škále žluté, červené či hnědé barvy, si dobíjím baterky na dny a týdny příští. Snad mi energie vydrží minimálně do další takové výpravy.
INFO O SPLUTÝCH ŘEKÁCH
MUR
Úsek Tamsweg – Sankt Ruprecht, 25,1 km, 2 hod 40 min, WW II (III), vodočet Kendlbruck 25 m3/s
SALZACH
Úsek Werfen – Steinwändbrücke, 9,2 km, 45 min, WW I-II, vodočet Golling 195 m3/s
Úsek Eschenau – Schwarzach, 9,5 km, 1 hod 20 min, WW II-III+, vodočet Wallnerau 75 m3/s
ENNS
Úsek Mandling – Weissenbach, 19,59 km, 2 hod 10 min, WW I-II+ (III), vodočet Schladming 23 m3/s
Úsek Gesäuseeingang – most Gstatterboden, 6,9 km, 45 min, WW I-II (III+), vodočet Admont 70 m3/s
SALZA
Úsek Fachwerk – Saggraben, 14,9 km, 2 hod, WW I-II+, vodočet Wildalpen 144 cm
