Povodně konečně ustupují a některé řeky by bylo možné sjíždět, nicméně povodňová komise vydává zákaz splouvání všech toků, takže ze zasažených oblastí v České republice toho k pádlování moc není. S kajakama na střeše projíždíme kolem Čerťáků, které mají nevídaně vysokou vodu, ale vesele jedeme dál na hranice.
Povodně konečně ustupují a některé řeky by bylo možné sjíždět, nicméně povodňová komise vydává zákaz splouvání všech toků, takže ze zasažených oblastí v České republice toho k pádlování moc není. S kajakama na střeše auta s nápisem „Opel – partner Vavřince Hradilka na cestě za úspěchem“ projíždíme kolem Čerťáků, které mají nevídaně vysokou vodu při upouštění z Lipna a usuzujeme, že nechceme Vávrovi zajistit reportáž TV Nova, jak stříbrný olympionik z Londýna sjíždí přes zákaz rozvodněnou Vltavu. „Vole, každá vteřina v hlavním vysílacím čase se počítá“ glosuje Vávra, ale vesele jedeme dál na hranice.
Naštěstí je to pouze přes kopec na rakouskou Šumavu, která toho nabízí taktéž velmi mnoho a jelikož v Rakousku neexistuje na řekách davové šílenství jako u nás na Vltavě, Sázavě, Lužnici apod., zřejmě mají naši sousedé absenci utonulých „nesmrtelných vodáků“ z povodní, takže nemají jediný důvod k zákazu splouvání jakýchkoliv řek.
Naštěstí máme šikovnou řidičku, takže po cca 8 km na peckové řece ihned přejíždíme k Waldaistu, který má nižší vodu, nicméně v kombinaci s vedrem, které panuje, to je jednoznačně nejlepší pádlování, co jsem na Šumavě kdy zažil. Na druhou jízdu si beru krátkou bundu, což je naprostý luxus. S Mirdovým a Vávrovým závodním tempem letíme od peřeje k peřeji jakoby se nejednalo o náročné pádlování.
