Letos jsme se vydali na Blanici po spoustě let. Ač léto začíná až pár dní poté, počasí bylo vskutku letní. Pod hrází v.n. Husinec čekala spousta lodí na start závodu. I my jsme měli startovní číslo a rozhodli se, že na rozdíl od ostatních závodů ČPV branky tentokrát pojedeme.
Po chvíli jsme zjistili, že musíme koukat na vodu, nejen se kochat přírodou. Na prvním malém jízku za zatáčkou jsme se rozhodovali kudy to jet, a než jsme se rozhodli, byli jsme bokem na šutrech. Jára spadl do vody, mě loď vysypala na hromádku kamení na jízku a náš pes Deny rozvážně vystoupil a čekal na té hromádce co bude dál. Zastyděli jsme se, byl náš první letošní čochtan a ještě na tak jednoduchém místě.
Řeka tekla stále rychle, občas nějaká peřejka, což se nám moc líbilo.
Další vypečené místo byl čerstvě spadlý strom přes řeku. Tam jsme měli štěstí, stál tu silák, který nám pomohl s přetahováním lodě tak, že jsem ani nemusela vystoupit z lodě.
Blanice je krásná a už teď se těším na Blanici příští, ale to půjdu i na výklad trati. Jen si nejsem jistá, zda mi to bude něco platné, sled branek si asi stejně nezapamatuju.
Pořadatelům patří velký dík, bylo to super!
Výsledky najdete na webu pořadatele.
foto: Martin Taichman a Věra Kučerová.
Abychom nepřekáželi závodníkům a dle propozic jsme zvolili volný sjezd v neděli a drobet mě nrzí že bylo o kubík míň , což na takovém toku je sakra znát na šutrech . Navádí to příště ject v sobotu a zbytečně zvyšovat sobotní větší návštěvnost .