Jak jsme vás už informovali, skupina českých kajakářů ve složení Míra Kodada, Honza Musil, David Sodomka a Lucka Šedivá brázdí vody Indonésie. První slíbenou reportáž z jejich cesty nám poslala Lucka. Jak to vlastně začalo? Po příletu do Jakarty nás ještě čekal přelet do Lampungu, kde nás vyzvedla místní crew s luxusním dobytčákem, který nás z letistě Lampung dovezl ke kamarádovi Delfimu domů.
Šťastný přílet jsme museli večer řádně zapít „kolouškem“ a naší domácí slivkou, která se ukázala pro místní poněkud nestravitelná.
Za dva dny jsme vyrazili na prvosjezd řeky Way Semong, ale to je na samostatné povídání, které si necháme na příště.
[i]– Je tu vedro, vlhko a dusno.[/i]
[i]– Místní lidé jsou milí, ale neskutečně pomalí.[/i]
[i]– Nejoblíbenější anglické slůvku tu je: „Halo Mistaaaa“.[/i]
[i]– „Koloušek“ je místní nápoj skládající se z lihu a embrya zvířátka.[/i]
[i]– Řek je tu rozhodně dostatek, ale většinou je k nim velmi složitý přístup, ale potenciál je tu veliký. [/i]
[i]– Informace místních nejsou rozhodně přesné tak jako Jensova kilometráž Norska a často se rozchází se skutečností.[/i]
[i]– Jedna část místních se nás snaží okrást a druhá se s námi vyfotit, malé procento co zbývá, chce oboje.[/i]
