První voda 2015

Ve 4 ráno už je jasné, že na jihu to bude smrt v přímém přenosu nebo jak píšou kluci z USA : „Church, stout, epic a především brown.“ Pro mě je teda 30+ kubíků na zvířeti ze šumavských hvozdů a 60+ kubíků na Wolfsteiner Ohe už docela moc. Sever ale zatím totální sušec. Posouváme poradu na 6 ranní. Jih – vražda, smrt, zabití. Sever se pomalu probouzí, ale stále je to dost daleko od rozumných stavů kvůli, kterým bych tam jel, ale Kamenice už dává dost. Nakonec vyrážíme v půl 9 z Tróje, kde ještě potkáváme Karla Haranta, který si klepe na čelo a říká něco o debilech.

Na Mýtě potkáváme asi tak 20 kajakářů a kajakářek. Společně se převlíkáme, resp. všichni jsou už převlečení, hlavně ženy. Za chvíli přijíždí druhá část naší sestavy a na střeše má Stingera = nejdelší plastový kajak ve střední Evropě, když nepočítám maketu Titanicu. Mno, to budou lajničky. V šesti odjíždíme na Kamiennou zatímco ostatní nasedají na Jizeru z Mýta, která už má pěkných 40 kubíků nebo tak něco. Mumlava a Jizerka ještě moc nedává. Kluci převáží auta a my se jdeme podívat na motokros. Vidím dobrý vodní stav – lehce nad normál, celkem dost větví a ještě víc ledu. Uvidíme. Když se vrátí Matěj, Česňa a Pája z převozu aut tak se zase tak moc nesmějí. Mates za autem potichu říká, že to bude asi výživný. Červíček nervozity se lehce zavrtí.

Celkem svižně vyrážíme po vodě od mostu k motokrosu. Je nás 5 – já, Matěj, Česňa, Pepíček a Ondra. Nejdůležitější je vyhnout se drátu nad jezem a pak nezvedat. Jsem moc rád, že to všem s hrozícím ukazováčkem připomínám. A proto tam své pádlo luxusně zapomínám a všichni ostatní se mi můžou pořádně vysmát. Celý motokros dojíždím jen s jedním pytlíkem a namrzlou druhou rukou, ale lajna mi vyšla. Matěj přiletí kousek za mnou a poctivě se mi vysměje. A najednou nikdo nejede a nejede dlouho. Vybíháme nahoru a vidíme, že kluci jsou ve strmém úseku pod jezem venku z vody. Pepíček končí, fakt promrznul. Pokračujeme do města a tam nás opouští Česňa. Zbytek zvládáme v pohodě, ale rozhodně se nenudíme. Těsně nad hnusnou štěrbinou prohlížíme a nakonec vyměkneme a statečně to obíháme po pravém břehu. Ve třech dojíždíme na vysedačku u elektrárny a hýkáme blahem v luxusních 10 stupních. Měli jsme super stav cca 26 kubíků na vodočtu v Piechowicích.

Rychle balíme a přesouváme se na Mumlavu s vidinou, že ještě dáme Jizerku a horní Jizeru. V celkem poctivém gangu nasedáme na Mumlavu, když přijíždí Buchťák s rukou na závěsu a dost smutným výrazem. Celou story vám asi poví radši osobně. Každopádně začíná být fakt kosa, tak asi 2 stupně. Přesto se hecneme a vyrážíme do zapadajícího slunce. A je to super. Podkova je parádní, někdo zleva někdo zprava. Stupeň pod podkovou s poctivým válcem mě školí a dávám si parádní loop přes záď, ale naštěstí nepadám do válce, ale pomalu odtékám dál. Za mnou se scénář několikrát opakuje, ale všichni pokračují v pohodě. Asi 100 m nad jezem je hodně nepříjemný buk, který za našeho stavu jde projet oknem mezi větvemi úplně u levého břehu a i tak si skoro každý dá pěkně do hlavy. Za nižšího stavu to už určitě nepůjde. Jez tentokrát přenášíme, ale asi by to ještě šlo. Až na drobný karambol dojíždíme na Mýto, kde se kvůli času rozhodujeme jet až do Vilémova, protože je jasné, že horní Jizeru už nestihneme.

Pomalu vyrážíme v ještě větší skupince a Jizera nás příjemně houpe. Akorát hromobití v podobě kusu ledů, které neustále naráží do kajaku a pádla je nic moc. Rozhodně plavání v tomhle humusu bych testovat nechtěl. V nestřeženém okamžiku Matějovi naskočí na šprajdu kus ledu velikosti basketbalového míče, který znuděně odhazuje. Dostat tím do hlavy, tak jsem určitě K. O. Ostrov jedeme levou stopou, kde poprvé v životě parkuji v posledním válci, který má celkem slušnou krysící bilanci. Naštěstí vyjíždím bez ztráty kytičky a freestylové vložky. Ostatní dávají vše na pohodu. Po zbytek úseku se nic zvláštního nestalo a jen si to užíváme. Kéž by takových dní bylo víc.