Prozkoumejte nejhezčí místa Orlické přehrady na mořském kajaku

Výlet, na který vás zveme, absolvovala skupina začátečníků během školení o seakajakingu. Jednodenní plavbu na trase Orlík – Zvíkov a zpět zvládnete tedy v pohodě i vy, včetně prohlídky hradu Zvíkov, případně průzkumu divokých postranních zátok naší druhé největší přehradní nádrže.

Z hradu zámkem

Jako začátek plavby jsme zvolili pláž u kempu Velký Vír. Stanové a chatičkové městečko zelo v polovině dubna prázdnotou. Nám však poskytlo pohodlný přístup až k vodě a liduprázdnou písčitou pláž, ideální pro nalodění.

Většina z nás měla jednomístné plastové seakajaky, do jejichž vodotěsných schránek jsme uložili náhradní oblečení a jídlo na celodenní plavbu. Na palubu pod gumové upínáky potom putovaly mapy, lahve s vodou, opalovací krémy a další maličkosti, které jsme chtěli mít během plavby po ruce.

Vyrážíme a pádlujeme „proti proudu“, směrem k zámku Orlík. Ten se po objetí písčitého poloostrova ukazuje přímo před námi.

Na skalnatém ostrohu, který se tyčil vysoko nad údolím Vltavy a dnes ho obklopuje hladina Orlické přehrady, kdysi stával raně gotický hrad. Vodní hladina přehrady je dnes o 60 m výš, než tekla původní Vltava, takže Orlík, kdysi skutečně evokující orlí hnízdo, dnes spíš připomíná vodní zámek. Vychutnáváme si neobvyklý pohled na monumentální stavbu, kterou postupně obeplouváme ze tří stran.

Žďákovský most

Hned za následujícím výběžkem vidíme další dominantu na naší trase – Žďákovský most. Ve své době největší jednoobloukový ocelový most překlenul na konci 60. let hladinu orlické přehradní nádrže a stal se jednou z architektonických dominant celého středního Povltaví. Jeho délka je 540 m, hlavní oblouk má rozpětí 330 m a podpírá konstrukci vedoucí ve výšce 50 m nad hladinou jezera.

Bez zajímavosti není ani to, že most nese jméno po osadě Žďákov u Chrástu, která byla přehradou zatopena a zmizela z povrchu zemského. My dnes naopak díky přehradě můžeme volně plout po krásném jezeře.

Rozhodujeme se prozkoumat jedno z bočních údolí a ještě než podjedeme most, míříme k pravému břehu, do zatopeného údolí Žebrákovského potoka. I když jsou břehy posázené rekreačními chatami, celkově působí sevřené údolíčko docela divoce. Dojedeme až na konec zátoky, kde do přehrady vtéká čistý potůček a skrze průzračně čistou vodu můžeme na písečném dně pozorovat raky a žáby.

Zatopené peřeje

Hned za mostem míjíme po pravé ruce Krkavčí skálu. Voda přehrady zalila i tato kdysi monumentální skaliska, přesto stojí za to vyškrábat se nahoru, na jednu z nejhezčích vyhlídek na Orlickou přehradu.

Po hodince pádlování, kdy si cestu razíme prostředkem jezera, začínají dosud vzdálené břehy nabývat ostřejších kontur. Údolí se totiž svírá a mezi vegetací se po obou stranách objevují skaliska.

Vjíždíme do jedné z nejdivočejších částí Orlické přehrady, přibližně 4 km dlouhého kaňonu končícího u soutoku Vltavy s Otavou. Už název zaniklé samoty na konci kaňonu – Černý Vír – a protější zátoky zvané Peklo hovoří výmluvně o dravosti řeky v těchto místech. Dnes na charakter toku můžeme usuzovat už jen ze skalních stěn a kamenitých břehů.

Otočka u Zvíkova

Jakmile mineme výrazný skalnatý výběžek zvaný Šance (dříve jedno ze tří obléhacích míst hradu; dnes skalní plotny obléhají povětšinou opalující se nudisté), objevuje se před námi cíl plavby, hrad Zvíkov.

Doprava a ubytování: Nejlépe autem, pro příjezd od Prahy volte silnici č.4 (tzv. Strakonickou). Nalodění a případné ubytování je možné například v autokempu Velký Vír.
Pravidelná lodní doprava:Je možné využít pravidelnou lodní dopravu Zvíkov – Orlík, a trasu tak absolvovat pouze jednosměrně. Více na: www.lodnidopravaorlikslapy.cz.

Gotický hrad byl pro svou výstavnost a polohu často nazýván králem českých hradů. Tyčil se na vysokém skalnatém ostrohu nad soutokem Vltavy a Otavy. Výhodná poloha a dobrý obranný systém dělaly ze Zvíkova nedobytnou pevnost, která odolala i v období husitských válek.

My před zpáteční cestou naopak neodoláme lákavé možnosti prohlédnout si hrad a přistáváme hned vedle mola pro výletní parníky. V mokrých věcech sice odkládáme prohlídku hradních interiérů na neurčito, ale aspoň se vydrápeme na malou skalku za věží Hláskou. Pohled na hrad a hladinu přehradního jezera rozhodně za to stojí.