Proč mít pořádnou helmu a jak ji poznat?

Možná se to ani nezdá, ale naše hlava přichází na vodě do kontaktu s mnoha předměty a je ohroženější, než si myslíte. Když se například prodíráte nějakým křovím, a stačí i obyčejná vrbičkárna, kterých je na našich řekách dostatek, sklouzne se po vaší přilbě mnoho větví, ale v podstatě o nich ani nevíte. Nemít přilbu, určitě byste se divili, jak i drobná větvička dokáže poranit a kolik kontaktů s větvemi byste zaznamenali. Na divočejší vodě se pak běžně stává, že člověk při složitějším manévru udeří pádlem do hlavy sám sebe, to je pak helma taky k nezaplacení, a samozřejmostí je ochrana proti úderům, když se ocitnete hlavou dolů nebo jste nuceni si v řece zaplavat. Rána do hlavy od nějakého kamene přijde většinou velmi rychle a díky síle vody je často pěkně velká. Nebýt helmy, jste zranění či omráčení natotata.

Při výběru helmy pro vodácké aktivity je důležitých několik věcí, které za nás ale (tak trošku) vyřešili tvůrci norem. Tak trošku píšu schválně, ale nebudeme předbíhat.

Takže. Určitě by už v dnešní době mělo být samozřejmostí, že přilba splňuje normu, stejně jako splňují normy další části našeho vodáckého vybavení, ale v podstatě splňuje nějaké normy i všechno, co v běžném životě používáme. Pro helmy se konkrétně jedná o normu CE EN 1385 z roku 1997, která je ještě označená Standard. Pokud půjdeme trochu do hloubky, tak zkratka CE znamená (z francouzského Conformité Européene), že helma je ve shodě s evropskými pravidly nastavenými pro tento kus vybavení. Ve zkratce je štítkem o splnění normy vybavena každá helma, kterou výrobce podrobil přísnému testování (o něm dále), které dokáže, že daný výrobek je skutečně v souladu se všemi nastavenými regulemi a dokáže ochránit naše zdraví a bezpečnost (alespoň papírově).

A co vše tedy výrobci nechávají na helmách testovat, aby dostali štítek o platné normě? Není toho málo.

Jako první věc se testuje zorné pole helmy. Tedy to, jaký rozhled vám helma umožňuje. V praxi to znamená, že je zkoušeno, jestli vám helma nebrání ve výhledu všemi možnými směry a při všemožných představitelných i nepředstavitelných polohách na hlavě. Pokud si jdete helmu vybrat do kamenného obchodu, což by mělo být samozřejmostí, měli byste si i přesto, že helma normu splňuje, vyzkoušet pohled za sebe, nahoru a dolů, zkrátka zjistit, jestli vám při nějakém pohybu nějaká část helmy nebrání ve výhledu. Norma přece jenom není všemocná.

Dalším zkoušeným prvkem je krytí helmy, rozumějte tomu tak, že se sleduje, kolik toho helma na hlavě kryje a ochraňuje. Určitě si ledaskdo vybaví klasické kšiltovky určené na freestyle a tréninkové ježdění na kanále. Přesně tyhle helmy nemají co dělat v ostrém provozu na divoké vodě, protože nekryjí ani spánky, ani uši, ani zátylek. Až tedy budete v helmě pochodovat po prodejně a zkoušet, jestli vám nevadí ve výhledu, podívejte se také v zrcadle, zda vám helma kryje všechny části hlavy, které by krýt měla. Je to podle tvaru dost individuální a opět platí, že splněná norma není všechno.

Nikoho asi nepřekvapí, že se také sleduje, jestli je helma dostatečně odolná vůči nárazům. To asi sami neověříte, ale vězte, že se to testuje velmi důkladně už během výroby a později i během samotného udělování normy. Jenom pro představu: Do helmy se vloží kovová „hlava“ o hmotnosti 4 kg a takto vybavená helma se vrhne rychlostí 2,5 m/s proti kovové kovadlině (mnohokrát). Měří se rychlosti při dopadu, odrazové parametry, síly dopadu, deformace a další hodnoty. Tyhle zkoušky navíc probíhají za odlišných podmínek. Jednou se měření provádí při 35 °C, potom při 0 °C atd. Součástí testů jsou také procesy, které simulují stárnutí materiálu (tzv. klimatické komory, které simulují působení UV záření, mrazu, vody, větru…) a testy se pak provádějí i s uměle opotřebovanými helmami. Samozřejmostí taky je, že se nárazy helmy proti kovadlině provádějí do různých částí helmy a pod různými úhly, aby se ověřilo co možná nejvíc variant.

Další testovanou částí je systém popruhů a přezek, které helmu drží na vaší hlavě, a také účinnost výstelky helmy. Je to logické, protože sebelepší skořepina by vám byla k ničemu, kdyby se vám během prvního eskymáka odpáraly popruhy a helma vám sjela z hlavy. U popruhů se testuje jak pevnost přichycení k vlastní helmě, tak funkčnost při použití přímo na hlavě, tedy jak jsou popruhy schopny udržet helmu na hlavě při extrémních polohách a zatíženích. U výstelky pak, jak pohlcuje nárazy, jak je odolná apod.

Někoho možná překvapí, že se zkouší také vztlak helem. Helma se ponoří na 4 hodiny do vody a i po této době musí spolehlivě plavat na hladině. Zkuste si to někdy s vaší starou helmou, třeba se budete divit, jak půjde ke dnu.

Posledním testovaným kritériem je výdržnost helmy. Neznamená to nic jiného, než že se helma po absolvování všech testů vezme a prohlédne se, jestli není někde poškozena natolik, že by mohla ohrožovat svého uživatele. Pokud by tomu tak bylo, nemá šanci normu získat.

A teď malé překvapení na závěr. Pokud si přečtete normu CE EN 1385 Standard detailně, zjistíte, že ačkoliv helma absolvuje tuhle právě vyjmenovanou drezůru, je certifikovaná pouze pro použití do WW III!!! Znamená to tedy, že pokud si jdete vybrat helmu na těžší vodu, měla by splňovat ještě další věci a obsahovat jakousi nadstavbu, aby byla pro potřeby extrémní divoké vody skutečně plnohodnotně použitelná.

Možná to bude znít jako reklama, ale nemohu si pomoct. Přesně teď jsme se totiž dostali k tomu, proč drahé helmy výrobců Sweet Protection, POC a dalších dokážou posloužit i v nejextrémnějších podmínkách. Ačkoliv se to odráží na jejich ceně, je evidentní, že se investice do nich vyplatí. Pro příklad si uveďme technologii přilby POC: dvojitá skořepina, která je ze dvou různých materiálů, z nichž jeden je mnohem odolnější než materiály, které na helmy používá většina výrobců. Odvětrávací otvory a otvory pro odtok vody posunuté tak, abyste se neporanili ani skrz ně. Silná vrstva vnitřní výstelky. Přesně tohle jsou ty nadstavbové části, které u většiny jiných výrobců prostě nenajdete.

Jako druhý příklad si můžeme uvést nejrozšířenější helmy norského výrobce Sweet Protection. Ty se pro změnu pyšní kompozitovými skořepinami navrženými tak, aby se síla nárazu rozložila do co největší plochy, a helma tak jen velmi těžko praskla, a navíc, aby tolik netrpěla hlava v místě nárazu. Opět technologie, jejíž vývoj stál hodně peněz, které pak zaplatíte v ceně helmy, ale až vás jednou vezme kámen po škebli, budete za to moc rádi. Ve výčtu vychytávek u dalších výrobců by se dalo pokračovat a zjistili bychom, že helmy dokážou být hodně veliká věda, ale myslím, že tyhle dva příklady jsou nejmarkantnější.

Podtrženo, sečteno: Až si budete vybírat helmu, zjistěte si nejdřív, jestli splňuje certifikaci, ale nenechte se touto nálepkou uchlácholit. Zajděte si helmu vyzkoušet do kamenného obchodu a nebuďte líní strávit čas jejím zkoušením. Vyzkoušejte si, jestli vám sedí na hlavě, jestli nesklouzává a dobře drží při prudkých pohybech. Zkuste, zda vám nebrání ve výhledu, podívejte se v zrcadle, jestli skutečně kryje všechny důležité části hlavy. A také si zjistěte, co má helma navíc, protože byste to mohli potřebovat.

A na úplný závěr, ale ani to snad nikoho nenapadlo, nekupujte si helmu z druhé ruky, stačí totiž jediný větší náraz, který může mít helma za sebou a který nemusí být na pouhý pohled patrný, a helma už je narušená a mohla by vás potom zradit.