Po víkendu stráveném na Plattlingu jsem si říkal, že ten další víkend to bude rozhodně chtít vyrazit creekovat. A musela to být snad telepatie když v půlce týdne JKB oznámil, že bychom mohli o víkendu vyrazit trochu zajezdit po rakouských říčkách a hned třeba do oblasti okolo Lienzu, kam se už asi třetím rokem marně vydávám na Defferegenbach a další místní pecky. Vodní stavy přály a tak jsem v pátek vyrazili do této úžasné destinace.
Zhruba ve tři ráno jsme dorazili do super chaloupky u Defferegenbachu a jali se vybalovat spaní abychom si narovnali těla po dlouhém sezení v autě. Já po několika minutách marného hledání spacáku obsazuji přední příčku v soutěži o pitomce zájezdu a schánim cokoliv co mi místo spacáku poslouží. Kuba má naštěstí v autě deku a já mám dost oblečení. Tak holt víkend bez spacáku. Za chvíli doráží druhé auto a v něm mají taky jednu deku, tak to i docela jde.
K ránu nás budí slunce a po pomalejší snídani vyrážíme vysoko do údolí Defferegenbachu na nasedání úseku Wasserfallstrecke. Vojta s Kubou tu už byli a konstatují, že je málo vody, ale že to nějak pude. Pendlujeme auta a už si to hasíme trojkovými peřejkami k prvnímu vodopádu. Už klukům věřím, že je málo vody a skutečně by to nepatrně víc sneslo. Ale pořád to docela jde. Během chvíle zastavujeme a je to tu. První vodopád, nájezd rychlým proudem, nutnost boofnout nepříjemný válec a šup do pěny. Vypadá to jednoduše, když vidím ty co jedou přede mnou.
Než přependlujeme auta je už skoro tma a tak rychle do „naší chatičky“ a večeřet a večírkovat. Večírek končí poměrně brzy, a protože jsem si nestihl vyrobit tekutý svetr tak zbaběle ulehám pod svojí deku v autě. To se ukazuje jako dobrý tah a celou noc jsem krásně v teple. Ráno dokonce koketuju s myšlenkou nevozit s sebou spacák už nikdy. Když ale vylezu z auta rychle se ubezpečím, že si ho příště nezapomenu.
