Na podzim loňského roku jsem byl osloven s nabídkou stát se porotcem v soutěži Häglofs Seakayak Tour, kterou zorganizoval pro své zákazníky Rock Point a této nabídce jsem samozřejmě nedokázal odolat. Společně se mnou zasedli v porotě ještě Honza „Krab“ Krabec z Rock Pointu a horolezec Honza „ Tráva“ Trávníček. Věřte nebo ne dva vítěze soutěže jsme našli a předminulý pátek proběhlo i první seznámí se seakajaky, aby si svoji výhru ve Švédsku náležitě užili.
Vzhledem k tomu, že zkušenosti se seakajaky má asi málokdo bylo ze strany organizátorů správně rozhodnuto, že dva vítězové soutěže, kterou pořádala ke svému 100letému výročí firma Haglöfs skrz českého delara Rock Point, by se měli se seakajaky seznámit ještě před odletem do Švédska, aby si svoji výhru – konkrétně dvoudenní sekajakový trip na opravdovém moři– náležitě užili. Po pár mailech se domlouváme na pátečním srazu u loděnice na Zbraslavi a plán máme jednoduchý – seznámit se s loděmi a jízdou na nich.
Na sraz dorážejí všichni včas a tak za slunného počasí na břehu poklidné Vltavy rozbalujeme vybavení a těšíme se na vodu. Přiznám se, že mě trošku překvapilo, že mám být tím nejzkušenějším v celé skupině a tím pádem bych měl udělat také instruktáž na suchu, abychom potom na vodě nebyli tak překvapení. Můj pokus vykroutit se z toho větou: „Nebojte se toho, je to jednoduchý, všechno se ukáže až na vodě“, dle očekávání neprochází a tak si dáváme klasické ukázky sezení v lodi, ovládání palubního vercajku, použití špricky atd. Vše se zdá jasné a tak jdeme skutečně na vodu.
První usednutí do kajaků oba výherce trochu překvapuje, ale brzy už si začínají být jistí a vyrážíme po vodě směrem k Modřanům. Cestou se seznamujeme se základními záběry na kajaku, hrajeme si se stabilitou a užíváme si okouzlující výhledy na industriální okolí řeky. Například nový dálniční most u Radotína je famózní. Když už jsem si dostatečně jistí bavíme se historkami o útocích labutí na vodáky a než se nadějeme, manévrujeme ke břehu těsně nad modřanským jezem.
Jdeme si prohlídnout retardérku a ani si nevšímáme, že kousek od místa, kde jsme nechali lodě, mají hnízdo labuťák s labutí a asi budou mít brzy labutí děti. Po „výkladu trati“ u propusti a názorné ukázce prvního předjezdce se postupně vracíme k lodím a chystáme se na vodu. To se ale vůbec nelíbí labutímu páru a otec budoucí rodinky si dost drsně chrání svoje teritorium. Nikomu se ale nakonec nic nestalo a labuťák nás jen trošku popohnal směrem propusti a pomohl tak překonat strach ze splutí úzkého místa s probublanou vodou. Ještěže jsme si cestou do Modřan nepovídali o žraločích útocích na vodáky, jak by to asi dopadlo…
Z Modřan jsme během chvíle na loděnici Konstruktivy, kde zastavujeme na pivo a párek a já se musím od skupiny oddělit, protože mi další povinnosti nedovolují pokračovat. Se mnou končí i jeden z výherců, který hrál večer před zkušební plavbou fotbálek a odnesl si namožený kotník a parádní monokl a má toho dost. Ostatní pokračují až pod Vyšehrad a k Tančícímu domu, kde plavba končí.
Den na Vltavě jsem si tak užili, že si asi dáme ještě další tréninkovou jízdu Praha – Mělník, aby hoši viděli, jaké to je upádlovat za den 50 km. Uvidíme jak to půjde, ale věřím, že to zvládnou.
